Člověk, který má strach, evokuje unikání vlastní vitální energie. Strach má vzápětí téměř materializační fenomén. Člověk, nechtěje a nevěda, propouští takto „ektoplazmu“ - a právě tato dává život larvě strachu. To je tvoření nedobrovolné. Můžeme ale evokovat strach u lidí pomocí věci, kterou chceme evokovat (vzpomeň praktický příklad). Žena, má-li být oplodněna, musí mít strach.
Chci-li např. očarovat, musím si nemoc představovat. Pakliže si onu nemoc, kterou chci druhému implantovat, živě představuji, mohu vyvolat v sobě podvědomý strach - a to je zpětný odraz - a já tu nemoc sám dostanu.
To lze ale aplikovat na všechny možné jiné věci, a to zejména ve svém poměru k lidem. Vezměme si např. závist, nevraživost ... „ať toho chlapa...“ atp.; podivnou cestou se tyto věci vracejí. A což nakažlivé nemoci a strach z nich? Nebyla-li např. rakovina před léty poměrně vzácnou chorobou proti závratnému jejímu cifernému vzrůstu v současné době? Vždy se přece její nakažlivost popírala a popírá, aniž kdo objevil koeficient jejího obrovského vzrůstu! Jako dobrý příklad uveďme posléze starý trik hypnózy davu - kde sám hypnotizér se nijak nezasloužil o výsledek, ale prostě použil fingovaného, smluveného „média“, které předstírá žádoucí úžasné výsledky před davem - a nakažlivost a skutečná působivost nastupuje zásluhou žasnoucího davu do podvědomí diváků, kteří jsou takto již sami teprve skutečnými hypnotickými subjekty.
Pojem Boha se stává trvajícím úsilím stále bohatším - a nikdy se proto neustaluje. Ale každé toto úsilí končí vždy víceméně Demiurgem.
Stará egyptská legenda vypráví, že lidé vznikli ze slz božích... Slzy jsou plodem oka, které je symbolem oběti. Oči odpovídají osmičce (viz dodatek ad Osobní Bůh, kde se hovoří o sedmičce a osmičce).
Žádné komentáře:
Okomentovat