A tou je schopnost, to co vidíme a myslíme, proměňovat v činy.
To je to, co nazýváme silou slova.
To znamená: Jestliže určitým způsobem vidíme a imaginujeme,
tak skutečnost se tím musí řídit, život to musí následovat.
Neustále imaginujeme, jakmile ráno otevřeme oči, tak vytvoříme svět takový,
jaký musí být a teprve, když usneme, tak s tím přestaneme.
Země je ale tak postavená, že jakmile usneme, na druhé straně Země se probudí lidé,
kteří v tom pokračují, takže Země je v neustálé permanenci.
Proto přišli Buddha, Ježíš a další osvícení, aby nám pomohli toto pochopit.
...proto máme policii (míněn rozum), která drží a zakazuje nám,
abychom viděli to, co se našemu rozumu nelíbí.
A tím se po staletí na krajinu promítá určitý vzor.
Protože my lidé ve svém srdci máme božský plamen, musí nás krajina a příroda poslouchat.
Teď tady nejde o něco velice praktického. Jestliže dnes kolem sebe vidíme velké ekologické problémy,
příroda se hroutí, tak to neznamená, že by příroda měla nějaké problémy,
ale to, že naše vědomí je v krizi. Ten způsob, jakým vše vidíme, jak tomu rozumíme,
je příliš úzký a ničí život. Není třeba něco vylepšovat venku v krajině,
to není vůbec třeba, potřebné jsou dvě věci:
Musíme změnit způsob, jakým přistupujeme ke světu, jak ho chápeme.
A druhá věc je ta, že musíme léčit důsledky toho, jak jsme doposud jednali,
naše jednání má spoustu negativních důsledků.
Provádíme permanentní agresi proti přírodě i vůči nám samým.
Protože věříme, že příroda je taková, jakou ji vidíme a myslíme si, že ji musíme zachraňovat.
A tak vytváříme projekty,a i když to jsou projekty ekologické, tak ještě víc zahánějí přírodu do kouta.
Nevím, jestli o tom víte, ale zrovna pracujeme jako lidstvo na tom,
abychom vytvořili takový štít z hliníku kolem naší zeměkoule.
Tento štít je již hotový nad Spojenými státy a nad Kanadou a teď se bude dělat/ke dnešnímu datu, projekt už druhým rokem probíhá/nad Evropou.
Před deseti dny, kdy jsem vyšel ze svého domu v Šempasu, tak jsem si všiml,
že tam neustále létají letadla a ty stopy za nimi vytvářejí takové stopy, mříž na nebi.
Ve výšce 6 km rozstřikují chemikálie s částečkami hliníku, aby odrážely sluneční záření nazpět.
To je chemoterapie pro Zemi než zemře.
S tímto projektem, který probíhá od roku 1996 se spojuje naděje,
že se tím život prodlouží do roku 2050.
Brzy budeme žít v takové kouli z hliníku. Země se v tomto smyslu už nedá zachránit. Tato rozhodnutí byla učiněna dříve, aniž bychom o tom věděli.
Světová zdravotnická organizace očekává 40 miliónů mrtvých za rok
v důsledku tohoto projektu.
Rozumějte, zde už nejde o nějakou filosofii, ale o určitý způsob myšlení,
jehož důsledky se potom projeví v činech. My jako občané nemáme žádnou sílu, abychom toto zadrželi,
protože tato rozhodnutí probíhají bez našeho vědomí.
A kdyby jeden kanadský vědec, který se na tom projektu podílí,
to veřejně neřekl před nedávnem, tak bychom o tom vůbec nevěděli.
Ten projekt nového prostoru, kterým se tady zabýváme, to je něco velmi praktického.
Protože existuje jiná možnost a touto možností je Zemi léčit.
To prakticky znamená, že stále více a více lidí bude proměňovat své myšlení
a rozvíjet novou úroveň myšlení.
Pak existuje možnost, aby Země z této pasti unikla
a aby rozvinula síly na úrovni, kde bude svobodná.
To ale znamená, že musíme vytvořit takový prostor,
kde budou moci existovat současně různé dimenze Země.
Doufám, že je pochopitelné to, co tady říkám.
Takovou proměnu není ale možné jen tak udělat, říct si, že teď to uděláme a pak to provedeme.
Jako první předpoklad tady musí být kosmická příležitost.
Možnost, aby to staré mohlo odejít pryč a mohlo se prosadit to nové.
Už jsem o tom tady několikrát vyprávěl, že od roku 1997 vnímám, že tato možnost skutečně nastala.
Od té doby už uplynulo sedm let a já pozoruji, že Země a vesmír takovou možnost připravují.
Země od roku 1997 začala proměňovat své frekvence a tím se otevírá novým možnostem.
Začala vtahovat dovnitř ty dimenze, které my velmi silně zatěžujeme.
A místo toho vysouvá nyní ven vrstvy, které vyzvedává ze svých hlubin, ze svých rezerv.
Mluvím o převracení prostoru, ke kterému dochází vždy opakovaně v určitém časovém rytmu.
A po těch 7 let Země také navazuje velmi siné vztahy, spojení s kosmickými rovinami.
Takže ona se z té pasti, kterou jsme jí vytvořili, nejprve trochu povytáhla,
a tím měla potom možnost začít čerpat ze svých rezerv a dávat je navenek.
Tím si vytvořila takový základ, pomocí něhož se pak spojuje s různými kosmickými úrovněmi.
Protože tím svým způsobem, jak my Zemi vidíme, skrze naši imaginaci,
jsme ji oddělili od kosmu, vyčlenili jsme ji z celistvosti.
Jako by se naší činností ponořila sama do sebe.
Ale její síla spočívá ve spojení s kosmickými dimenzemi a ty teď ona znovu obnovuje.
Ale to má určitou hranici, ona sama nemůže ten problém vyřešit,
protože na Zemi jsou miliardy lidí, kteří ji stále vidí starým způsobem,
a tím ji jakoby vracejí zpět.
Protože jak víme, lidé mají zvláštní schopnost, kterou mají jenom Bohové.
A tou je schopnost, to co vidíme a myslíme, proměňovat v činy.
To je to, co nazýváme silou slova.
To znamená: Jestliže určitým způsobem vidíme a imaginujeme,
tak skutečnost se tím musí řídit, život to musí následovat.
Neustále imaginujeme, jakmile ráno otevřeme oči, tak vytvoříme svět takový,
jaký musí být a teprve, když usneme, tak s tím přestaneme.
Země je ale tak postavená, že jakmile usneme, na druhé straně Země se probudí lidé,
kteří v tom pokračují, takže Země je v neustálé permanenci.
Proto přišli Buddha, Ježíš a další osvícení, aby nám pomohli toto pochopit.
Osud universa záleží na nás. Tato síla nám byla dána jako Božský dar,
tu sílu nám nikdo nemůže vzít. My ji ale nepoužíváme, abychom vytvářeli mír,
lásku, krásu, nýbrž tuto sílu používáme na to, abychom vytlačili ze skutečnosti
elementární bytosti a abychom vyvíjeli neustále nové zbraně a vzájemně se zabíjeli.
Toto se týká i této situace.
Země a vesmír připravují novou skutečnost jako určitou možnost,
ale dál se to může vyvíjet pouze tehdy, jestliže my lidé
budeme připraveni to akceptovat a spolupůsobit.
Je neuvěřitelné, co člověk může vidět, když se dokáže dívat vnitřním zrakem.
Člověk pak může vidět úplně jiný svět kolem sebe.
Země a její bytosti už připravily úplně jiný svět a vlastně bychom měli přesněji říci,
úplně nový prostor. Tento nový prostor je vybudován tak,
že umožňuje současnou existenci jak lineárního času, tak věčnosti.
Je tam také možná současná existence hmoty s energií, s emocí, s duchem.
Tento prostor je tedy komponován jiným způsobem, jedná se o vyšší stupeň vývoje.
Ale pokud my nebudeme ochotni to svou imaginací uskutečnit,
tak to zůstane jenom jako duchovní možnost.
Chci tedy říct, že léčení Země nezáleží na nějaké konkrétní technice,
kterou bychom použili, abychom Zemi ekologicky vyléčili.
To, co nyní elita světa provádí s tím vytvářením hliníkového štítu kolem Země,
to je technika, kterou máme k dispozici.
Ale vidíme sami, že to, co vznikne jako důsledek, je potom chaos v atmosféře, ve stavech počasí.
Oni to rozstříkají, pak se prudce ochladí, ale po několika dnech je ještě tepleji než bylo předtím.
Není to ale tak, že bychom si nyní řekli:
„Marko nám vymyslel litopunkturu a to bude lepší než ten americký štít z hliníku.“
A nebo: „Já se teď pustím do boje tady s tím štítem.“
Ta léčba se už vlastně uskutečnila. Je to to kosmické rozhodnutí,
že Země se vydá na novou úroveň a tím se vlastně uzdraví.
Víte, že v mayském kalendáři to bylo předpovězeno už před tisíciletími, že to přijde.
Jsou to kosmické cykly, které toto umožňují, které se určitým způsobem protínají.
Ale neuvědomujeme si, že my lidé působíme proti tomu, pokud se do toho nezapojíme.
Problém ovšem spočívá v tom, že my lidé jsme též svobodné bytosti,
že tedy máme ještě jeden Božský dar.
Proto není možné, abych vedl nějakou kampaň a přesvědčoval vás,
abyste se začali jinak koncentrovat, zaměřit svou pozornost na něco jiného.
To by nemělo žádný účinek, možné je jedině to,
když se k tomu každý člověk rozhodne na základě vlastní vnitřní svobody.
Aby taková proměna mohla začít působit,
je nutné, aby každý člověk k tomu našel svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.
Existovaly už řády, které to zkoušely, například nacisté.
Chtěli zavést velmi přísný řád, jímž by pak proměnili celou lidskou civilizaci.
Takovýto přístup není možný. Není možné poslat všechny lidi určitým směrem,
aby se způsobilo něco nového. Jediná možná cesta je,
aby se každý člověk rozhodl sám za sebe.
A to ve svou vlastní vhodnou dobu, čili tehdy, až nastane pro něj ten vhodný moment.
Jako součást jeho osobního procesu, který probíhá v určitých stupních.
A navíc svým vlastním způsobem. Každý člověk je takovým světem sám pro sebe
a sleduje určitý archetyp, určitý praobraz, který platí jen pro něj.
Proto je jedině možné, aby každý člověk tento krok udělal sám za sebe.
A také není nutné, aby tento krok udělali všichni lidé.
Kdyby se najednou proměnili všichni lidé,
tak by to bylo jako exploze, a tím by se to zničilo.
Představte si, že by všichni lidé, co žijí v Praze, milion lidí najednou,
začalo jinak myslet a rozhodli se, že půjdou na tuto přednášku nazvanou:
„Existuje naděje pro Zemi?“ Najednou by se začali zajímat, jestli je pro Zemi nějaká naděje.
Nevešli by se nám sem, pro Jana by bylo těžké najít tak velký prostor, kam by se všichni vešli.
Vidíte sami, že je zde právě tolik lidí, které to zajímá, kolik se sem vejde.
Takže vidíte, že vše je v pořádku, že není třeba nic kritizovat.
Jsou tady lidé, kteří ten krok už dělají.
Já jsem tady jenom proto, abych vás podpořil v tom, co už sami děláte.
Jde o to, že mnoho lidí se už v tomto procesu proměny nachází,
jenom nevidí , jaký je ten vlastní kontext.
Neustále se ptají: „Co se vlastně děje, jsem v pořádku? Nejsem nemocný?“
Protože Země teď dělá ty skoky, ta převrácení,
aby mohla uniknout z toho pevného žaláře, který jí stavíme.
A tak někdy převrátí svou polaritu a pak ji zase vrátí.
To znamená, že najednou máme své rozmnožovací orgány zde v hrdle a naopak.
Říkáme si, co se to s námi děje, neonemocněli jsme?
Anebo to, co máme za zády, je najednou ve předu, a to, co máme ve předu, je za zády.
Samozřejmě, že to neprovádí na našem těle, ale dělá to na svém vlastním těle.
Ale tělo člověka je vybudováno podobně jako tělo Země,
a proto jsme vzájemně v rezonanci.
A proto to potom prožíváme tak, jako by k tomu docházelo na našem vlastním těle.
A lidé, kteří nevědí, že se tyto změny dějí, jdou k lékaři a ptají se,
snaží se pomoci si tou technologií a farmacií.
Ale tato převrácení, tyto náhlé změny lze využít k tomu, abychom prodělávali svůj vlastní vývoj.
To znamená, že těmi převráceními se dostávají na povrch ty problémy,
které v sobě nosíme, a tím je potom možné je proměňovat.
Tak můžeme tady ten proud proměn využít k tomu, abychom postoupili na své vlastní cestě.
Ale důležité je, abychom přitom chápali, že to není jen naše osobní věc.
Protože potom to je snáze snesitelné. Jedná se totiž o koncept vytvořený vesmírem
k tomu, aby mohlo dojít k proměně Země. Tím, že hodně lidí změní své ohnisko
pozornosti, tím umožní ten proces proměny.
Protože ta rezonance působí současně v obou směrech.
To znamená, pokud se nějaký člověk určitým způsobem změní,
tak tím umožní, aby se něco změnilo i u Země.
A vlastně každým krokem, který někde nějaký člověk udělá, vznikne volný prostor,
do kterého pak může vstoupit a udělat ten krok Země, zemský organismus jako celek.
A tak tou proměnou imaginace u mnoha lidí se už vlastně ten nový prostor vytváří.
Tady přitom existují různé stupně a všechny jsou důležité.
Možná jste si také všimli, jak v posledních letech vzrostl počet lidí,
kteří připouštějí, že existují jiné dimenze.
A tito lidé se už nerozčílí, když se jim řekne, že existují energie, které nejsou vidět.
Dneska se už nikdo nerozčílí, když se řekne, že v přírodě existují také elementární bytosti.
Je to negativně pozitivní krok, to, že člověk sice ještě nemění svůj pohled,
ale připouští už cosi, a i to je důležité.
Ten další krok je potom vytvořit si cit pro tuto novou skutečnost.
Tady je velkou pomocí to, že Země tak intenzívně připravuje ten nový prostor,
a tím jsme jakoby zaplaveni, vyzařováním toho prostoru.
Vyvíjí také nový druh elementárních bytostí. Jsou to bytosti,
které se specializují na komunikaci s lidmi.
Dosud byly elementární bytosti vědomím přírody.
A přirozeně se koncentrují na přírodu a procesy odehrávající se v přírodě.
Pomáhají také člověku, ale jen do té míry, nakolik jsme také součástí přírody.
To znamená, že například pomáhají naší duši zacházet s naším tělem.
Teď se ale objevují elementární bytosti, které jsou jakoby zasvěcené do tajemství člověka.
To znamená, že jsou zasvěceny do toho tajemství individuality, svobody a lásky.
Samozřejmě, že elementární bytosti mají určitý druh lásky,
která je spojuje s přírodou a se Zemí.
Ale my jsme rozvinuli určitý druh lásky, který je založený na svobodném rozhodnutí.
Člověk se svobodně rozhodne a zamiluje se a miluje, je to jeho svobodné rozhodnutí.
To znamená, že tyto elementární bytosti jsou zasvěceny do toho tajemství,
jak otevřít srdce a dávat a dávat.
To prakticky znamená, že ti lidé, kteří po světě chodí zachmuření,
nespokojení a nešťastní, jsou pak jakoby obklopeni oblaky lásky.
My si kolem sebe vytváříme takový krunýř, do kterého se uzavíráme.
A ten krunýř je potom díky tomu rozpouštěn. Ale to se neděje zvenčí, nýbrž zevnitř.
Protože my lidé jsme z části též elementární bytosti, jsme-li vtěleni.
Jsme také víly, trpaslíci a skřítkové, nakolik máme tělo, které pochází z přírody.
Stačí, když se podíváte do tváře ostatním, a hned poznáte, kdo je kdo.
A proto tato láska na nás působí zevnitř. A pomáhá nám, abychom se otevřeli.
Proto se dneska tak často dostáváme do situace, kdy čekáme, že narazíme na člověka,
který bude uzavřený a odmítavý, a najednou tam za tím psacím stolem,
k našemu překvapení, třeba sedí člověk, který bude laskavý.
Jak ale říkám, neplatí to pro všechny lidi,
protože v tom procesu se nacházíme na různých stupních.
Je to ale velmi důležitý proces.
Bylo by dobré říci, jaké jsou ty další stupně.
Nyní jsem mluvil o tom základním stupni proměny,
kdy člověk pouze připouští, že existuje také jiná skutečnost
a pomalu se stává citlivější k působení kosmu, Zemi a elementárních bytostí.
To ještě ovšem není aktivní úroveň.
Na tom dalším stupni jsou lidé, kteří vědomě hledají nové možnosti.
V architektuře, ve výživě, v duchovní práci na sobě samém
a nebo ve vztahu k přírodě, k horám nebo Bohu či Bohyni.
Existuje velké množství cest, na nichž lidé hledají
. Někdy jsme možná netolerantní a říkáme si, proč proboha musí lidé tohle všechno dělat.
Ale není až tak důležité, co děláme, rozhodující je,
abychom se nějakým způsobem zapojili do toho procesu proměny.
Tím,že teď tolik lidí na Zemi hledá nové cesty, tím se otevírá ten prostor.
Samozřejmě, že by se pak dalo pokračovat v těch stupních.
Takovým dalším stupněm by bylo, že by se lidé učili stále více toto nové vidět a vnímat.
Ještě před deseti lety bylo skoro nemožné, aby někdo cítil,
vnímal elementární bytosti, jejich energie.
Bylo zapotřebí dlouhé doby, než se do toho člověk dostal.
Pracuji hodně ve vzdělávání a můžu dobře pozorovat, jak lidé
na to potřebují stále kratší dobu, aby se do toho vnímání dostali, jde to stále rychleji.
Je to díky tomu, že to, co dříve u Země bylo stažené a jakoby v pozadí,
to dnes Země stále více vysouvá do popředí, do oblasti manifestace, projevení se.
A na druhé straně se lidé velmi proměňují, takže si to navzájem vychází vstříc.
Tím dalším stupněm by pak bylo naučit se vnímat tuto novou kvalitu v prostoru
a naučit se s tím žít. A tím, že jednotliví lidé budou stále více věnovat pozornost
těmto neviditelným dimenzím, tak se tyto dimenze stanou i realitou.
Takže odpovědí na otázku, jestli existuje naděje pro Zemi,
z mojí strany zní naprosté ANO.
Je třeba si uvědomit, že jsou zde dvě cesty, které se stále více rozcházejí.
Na jedné straně Země stále více rozvíjí proces sebeléčby,
kde se vytváří ten nový prostor, a tím možnost,
aby ta evoluce mohla na nové úrovni pokračovat. Ona se nesnaží tu situaci jenom
zachránit, ale snaží se využít této nešťastné situace k tomu,
aby se mohla dostat na vyšší úroveň.
Když se jí podaří dosáhnout toho, aby protiklady mohly existovat vedle sebe,
jako věčnost a lineární čas, tak se dostane na úplně nový stupeň ve vývoji.
To je také možnost pro naši civilizaci, abychom se posunuli ve vývoji o podstatný kus dál.
Věda se nyní dokáže zabývat pouze hmotnou úrovní
a všechno ostatní je pro ni neznámé. Ale pokud bude tato nová úroveň dosažena,
potom bude možné zabývat se vědecky všemi ostatními úrovněmi.
V této oblasti pak bude tisíckrát tolik vědění.
Je to tedy kosmická cesta, východisko záchrany z této situace.
Nebo můžeme říci, že to je alchymistická cesta.
Tato negativní situace je využita k tomu, aby bylo vytvořeno něco vyššího, cosi ještě lepšího.
Takže to, co vnímáme jako to, co se na nás hroutí, na nás valí, ty těžkosti,
nám umožňují, aby bylo vytvořeno něco nového, nádherného.
To je tedy ta jedna cesta.
A ta druhá cesta je to, jak jsem uváděl ten příklad s tím štítem kolem Země.
Zde je snaha zachránit Zemi takovou, jaká je, třeba jen na krátký čas.
Zkrátka zachránit to, na čem mají zájem ti, kteří mají moc a peníze,
protože tou proměnou by o moc a peníze přišli.
Nám to ale celkem vadit nebude, zmizí-li během tohoto procesu všechny armády
nebo myslíte, že ano? Kdo by se toho obával? Jedině ti, co ty armády mají.
Vše je ale také vlastně v pořádku, tak jak je. Musíme si uvědomit, že je ještě mnoho lidí,
kteří nejsou ještě připraveni na to, aby tento krok mohli udělat.
A pro tyto lidi je důležité, aby ta elita prováděla něco tak hrozného, jako provádí,
aby viděli, že je to falešná cesta. To, co my vnímáme jako agresi vůči přírodě,
vůči Zemi a lidem, tak to je vlastně Božský projekt.
Je to pomoc pro lidi, kteří jsou příliš pevně spojeni s tím starým světem,
aby se z toho spojení mohli uvolnit.
Protože existují milióny lidí, kteří si myslí, že tato skutečnost je realita,
a že se té reality musí pevně držet. Proto je dobré,
když existují elity, které s tou „realitou“ manipulují tak zjevně
že se ukazuje jasně, že to není realita, ale pouze manipulace.
Ale ono to vyhovuje i Zemi, protože ona stejně chce tento starý prostor odbourat.
Když my lidé ho pomůžeme trochu zničit, tak to jí vyhovuje.
Ale důležité je, abychom se včas ukotvili v tom novém prostoru.
A ona teď pracuje na tom, aby z té staré skutečnosti vytáhla vhodné prvky
a zabudovala je do toho nového těla. Kdyby ten starý prostor byl v pořádku,
kdyby tam všechno bezvadně fungovalo, kdybychom byli spokojení s našimi vládami
a EU, potom by neexistovala žádná potřeba proměny.
Lidé by prostě zůstávali takoví, jací jsou.
Pokud se objeví takové situace, takoví lidé jako Bush, když lidé vidí, jak se vedou války,
když se dějí ekologické katastrofy, potom se zarazí
a začnou se ptát, jestli to je v pořádku.
Rozumějte, já se tady snažím ukázat, že se jedná o kosmický proces, který má různé aspekty.
V tom procesu není nic, co by bylo negativní, je to jen zdání, že existují dvě cesty.
Jsou jenom různé dynamiky těch různých aspektů, jak to probíhá.
Nacházíme se uprostřed apokalypsy a nevidíme to.
Ale apokalypsou nemyslím něco v negativním smyslu,
nýbrž ve smyslu proměny jedné struktury v novou strukturu.
To, o co se snažím, je ukázat perspektivu, způsob pohledu
jak rozumět jiným způsobem tomu, co se děje kolem nás a v nás.
Protože jedině z hlediska tohoto úhlu pohledu můžeme pochopit například to,
co se děje s Prahou. Existuje Praha, na jakou jsme zvyklí, vy více než já.
Praha, která byla po staletí budována, má určité památníky,
monumenty, budovy nebo některé méně pěkné oblasti.
Ale já se snažím ukázat, že tady v té Praze existuje ještě Praha jiná.
přepsala Jitka Valentová, doplnil Jan Tajboš
abychom viděli to, co se našemu rozumu nelíbí.
A tím se po staletí na krajinu promítá určitý vzor.
Protože my lidé ve svém srdci máme božský plamen, musí nás krajina a příroda poslouchat.
Teď tady nejde o něco velice praktického. Jestliže dnes kolem sebe vidíme velké ekologické problémy,
příroda se hroutí, tak to neznamená, že by příroda měla nějaké problémy,
ale to, že naše vědomí je v krizi. Ten způsob, jakým vše vidíme, jak tomu rozumíme,
je příliš úzký a ničí život. Není třeba něco vylepšovat venku v krajině,
to není vůbec třeba, potřebné jsou dvě věci:
Musíme změnit způsob, jakým přistupujeme ke světu, jak ho chápeme.
A druhá věc je ta, že musíme léčit důsledky toho, jak jsme doposud jednali,
naše jednání má spoustu negativních důsledků.
Provádíme permanentní agresi proti přírodě i vůči nám samým.
Protože věříme, že příroda je taková, jakou ji vidíme a myslíme si, že ji musíme zachraňovat.
A tak vytváříme projekty,a i když to jsou projekty ekologické, tak ještě víc zahánějí přírodu do kouta.
Nevím, jestli o tom víte, ale zrovna pracujeme jako lidstvo na tom,
abychom vytvořili takový štít z hliníku kolem naší zeměkoule.
Tento štít je již hotový nad Spojenými státy a nad Kanadou a teď se bude dělat/ke dnešnímu datu, projekt už druhým rokem probíhá/nad Evropou.
Před deseti dny, kdy jsem vyšel ze svého domu v Šempasu, tak jsem si všiml,
že tam neustále létají letadla a ty stopy za nimi vytvářejí takové stopy, mříž na nebi.
Ve výšce 6 km rozstřikují chemikálie s částečkami hliníku, aby odrážely sluneční záření nazpět.
To je chemoterapie pro Zemi než zemře.
S tímto projektem, který probíhá od roku 1996 se spojuje naděje,
že se tím život prodlouží do roku 2050.
Brzy budeme žít v takové kouli z hliníku. Země se v tomto smyslu už nedá zachránit. Tato rozhodnutí byla učiněna dříve, aniž bychom o tom věděli.
Světová zdravotnická organizace očekává 40 miliónů mrtvých za rok
v důsledku tohoto projektu.
Rozumějte, zde už nejde o nějakou filosofii, ale o určitý způsob myšlení,
jehož důsledky se potom projeví v činech. My jako občané nemáme žádnou sílu, abychom toto zadrželi,
protože tato rozhodnutí probíhají bez našeho vědomí.
A kdyby jeden kanadský vědec, který se na tom projektu podílí,
to veřejně neřekl před nedávnem, tak bychom o tom vůbec nevěděli.
Ten projekt nového prostoru, kterým se tady zabýváme, to je něco velmi praktického.
Protože existuje jiná možnost a touto možností je Zemi léčit.
To prakticky znamená, že stále více a více lidí bude proměňovat své myšlení
a rozvíjet novou úroveň myšlení.
Pak existuje možnost, aby Země z této pasti unikla
a aby rozvinula síly na úrovni, kde bude svobodná.
To ale znamená, že musíme vytvořit takový prostor,
kde budou moci existovat současně různé dimenze Země.
Doufám, že je pochopitelné to, co tady říkám.
Takovou proměnu není ale možné jen tak udělat, říct si, že teď to uděláme a pak to provedeme.
Jako první předpoklad tady musí být kosmická příležitost.
Možnost, aby to staré mohlo odejít pryč a mohlo se prosadit to nové.
Už jsem o tom tady několikrát vyprávěl, že od roku 1997 vnímám, že tato možnost skutečně nastala.
Od té doby už uplynulo sedm let a já pozoruji, že Země a vesmír takovou možnost připravují.
Země od roku 1997 začala proměňovat své frekvence a tím se otevírá novým možnostem.
Začala vtahovat dovnitř ty dimenze, které my velmi silně zatěžujeme.
A místo toho vysouvá nyní ven vrstvy, které vyzvedává ze svých hlubin, ze svých rezerv.
Mluvím o převracení prostoru, ke kterému dochází vždy opakovaně v určitém časovém rytmu.
A po těch 7 let Země také navazuje velmi siné vztahy, spojení s kosmickými rovinami.
Takže ona se z té pasti, kterou jsme jí vytvořili, nejprve trochu povytáhla,
a tím měla potom možnost začít čerpat ze svých rezerv a dávat je navenek.
Tím si vytvořila takový základ, pomocí něhož se pak spojuje s různými kosmickými úrovněmi.
Protože tím svým způsobem, jak my Zemi vidíme, skrze naši imaginaci,
jsme ji oddělili od kosmu, vyčlenili jsme ji z celistvosti.
Jako by se naší činností ponořila sama do sebe.
Ale její síla spočívá ve spojení s kosmickými dimenzemi a ty teď ona znovu obnovuje.
Ale to má určitou hranici, ona sama nemůže ten problém vyřešit,
protože na Zemi jsou miliardy lidí, kteří ji stále vidí starým způsobem,
a tím ji jakoby vracejí zpět.
Protože jak víme, lidé mají zvláštní schopnost, kterou mají jenom Bohové.
A tou je schopnost, to co vidíme a myslíme, proměňovat v činy.
To je to, co nazýváme silou slova.
To znamená: Jestliže určitým způsobem vidíme a imaginujeme,
tak skutečnost se tím musí řídit, život to musí následovat.
Neustále imaginujeme, jakmile ráno otevřeme oči, tak vytvoříme svět takový,
jaký musí být a teprve, když usneme, tak s tím přestaneme.
Země je ale tak postavená, že jakmile usneme, na druhé straně Země se probudí lidé,
kteří v tom pokračují, takže Země je v neustálé permanenci.
Proto přišli Buddha, Ježíš a další osvícení, aby nám pomohli toto pochopit.
Osud universa záleží na nás. Tato síla nám byla dána jako Božský dar,
tu sílu nám nikdo nemůže vzít. My ji ale nepoužíváme, abychom vytvářeli mír,
lásku, krásu, nýbrž tuto sílu používáme na to, abychom vytlačili ze skutečnosti
elementární bytosti a abychom vyvíjeli neustále nové zbraně a vzájemně se zabíjeli.
Toto se týká i této situace.
Země a vesmír připravují novou skutečnost jako určitou možnost,
ale dál se to může vyvíjet pouze tehdy, jestliže my lidé
budeme připraveni to akceptovat a spolupůsobit.
Je neuvěřitelné, co člověk může vidět, když se dokáže dívat vnitřním zrakem.
Člověk pak může vidět úplně jiný svět kolem sebe.
Země a její bytosti už připravily úplně jiný svět a vlastně bychom měli přesněji říci,
úplně nový prostor. Tento nový prostor je vybudován tak,
že umožňuje současnou existenci jak lineárního času, tak věčnosti.
Je tam také možná současná existence hmoty s energií, s emocí, s duchem.
Tento prostor je tedy komponován jiným způsobem, jedná se o vyšší stupeň vývoje.
Ale pokud my nebudeme ochotni to svou imaginací uskutečnit,
tak to zůstane jenom jako duchovní možnost.
Chci tedy říct, že léčení Země nezáleží na nějaké konkrétní technice,
kterou bychom použili, abychom Zemi ekologicky vyléčili.
To, co nyní elita světa provádí s tím vytvářením hliníkového štítu kolem Země,
to je technika, kterou máme k dispozici.
Ale vidíme sami, že to, co vznikne jako důsledek, je potom chaos v atmosféře, ve stavech počasí.
Oni to rozstříkají, pak se prudce ochladí, ale po několika dnech je ještě tepleji než bylo předtím.
Není to ale tak, že bychom si nyní řekli:
„Marko nám vymyslel litopunkturu a to bude lepší než ten americký štít z hliníku.“
A nebo: „Já se teď pustím do boje tady s tím štítem.“
Ta léčba se už vlastně uskutečnila. Je to to kosmické rozhodnutí,
že Země se vydá na novou úroveň a tím se vlastně uzdraví.
Víte, že v mayském kalendáři to bylo předpovězeno už před tisíciletími, že to přijde.
Jsou to kosmické cykly, které toto umožňují, které se určitým způsobem protínají.
Ale neuvědomujeme si, že my lidé působíme proti tomu, pokud se do toho nezapojíme.
Problém ovšem spočívá v tom, že my lidé jsme též svobodné bytosti,
že tedy máme ještě jeden Božský dar.
Proto není možné, abych vedl nějakou kampaň a přesvědčoval vás,
abyste se začali jinak koncentrovat, zaměřit svou pozornost na něco jiného.
To by nemělo žádný účinek, možné je jedině to,
když se k tomu každý člověk rozhodne na základě vlastní vnitřní svobody.
Aby taková proměna mohla začít působit,
je nutné, aby každý člověk k tomu našel svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.
Existovaly už řády, které to zkoušely, například nacisté.
Chtěli zavést velmi přísný řád, jímž by pak proměnili celou lidskou civilizaci.
Takovýto přístup není možný. Není možné poslat všechny lidi určitým směrem,
aby se způsobilo něco nového. Jediná možná cesta je,
aby se každý člověk rozhodl sám za sebe.
A to ve svou vlastní vhodnou dobu, čili tehdy, až nastane pro něj ten vhodný moment.
Jako součást jeho osobního procesu, který probíhá v určitých stupních.
A navíc svým vlastním způsobem. Každý člověk je takovým světem sám pro sebe
a sleduje určitý archetyp, určitý praobraz, který platí jen pro něj.
Proto je jedině možné, aby každý člověk tento krok udělal sám za sebe.
A také není nutné, aby tento krok udělali všichni lidé.
Kdyby se najednou proměnili všichni lidé,
tak by to bylo jako exploze, a tím by se to zničilo.
Představte si, že by všichni lidé, co žijí v Praze, milion lidí najednou,
začalo jinak myslet a rozhodli se, že půjdou na tuto přednášku nazvanou:
„Existuje naděje pro Zemi?“ Najednou by se začali zajímat, jestli je pro Zemi nějaká naděje.
Nevešli by se nám sem, pro Jana by bylo těžké najít tak velký prostor, kam by se všichni vešli.
Vidíte sami, že je zde právě tolik lidí, které to zajímá, kolik se sem vejde.
Takže vidíte, že vše je v pořádku, že není třeba nic kritizovat.
Jsou tady lidé, kteří ten krok už dělají.
Já jsem tady jenom proto, abych vás podpořil v tom, co už sami děláte.
Jde o to, že mnoho lidí se už v tomto procesu proměny nachází,
jenom nevidí , jaký je ten vlastní kontext.
Neustále se ptají: „Co se vlastně děje, jsem v pořádku? Nejsem nemocný?“
Protože Země teď dělá ty skoky, ta převrácení,
aby mohla uniknout z toho pevného žaláře, který jí stavíme.
A tak někdy převrátí svou polaritu a pak ji zase vrátí.
To znamená, že najednou máme své rozmnožovací orgány zde v hrdle a naopak.
Říkáme si, co se to s námi děje, neonemocněli jsme?
Anebo to, co máme za zády, je najednou ve předu, a to, co máme ve předu, je za zády.
Samozřejmě, že to neprovádí na našem těle, ale dělá to na svém vlastním těle.
Ale tělo člověka je vybudováno podobně jako tělo Země,
a proto jsme vzájemně v rezonanci.
A proto to potom prožíváme tak, jako by k tomu docházelo na našem vlastním těle.
A lidé, kteří nevědí, že se tyto změny dějí, jdou k lékaři a ptají se,
snaží se pomoci si tou technologií a farmacií.
Ale tato převrácení, tyto náhlé změny lze využít k tomu, abychom prodělávali svůj vlastní vývoj.
To znamená, že těmi převráceními se dostávají na povrch ty problémy,
které v sobě nosíme, a tím je potom možné je proměňovat.
Tak můžeme tady ten proud proměn využít k tomu, abychom postoupili na své vlastní cestě.
Ale důležité je, abychom přitom chápali, že to není jen naše osobní věc.
Protože potom to je snáze snesitelné. Jedná se totiž o koncept vytvořený vesmírem
k tomu, aby mohlo dojít k proměně Země. Tím, že hodně lidí změní své ohnisko
pozornosti, tím umožní ten proces proměny.
Protože ta rezonance působí současně v obou směrech.
To znamená, pokud se nějaký člověk určitým způsobem změní,
tak tím umožní, aby se něco změnilo i u Země.
A vlastně každým krokem, který někde nějaký člověk udělá, vznikne volný prostor,
do kterého pak může vstoupit a udělat ten krok Země, zemský organismus jako celek.
A tak tou proměnou imaginace u mnoha lidí se už vlastně ten nový prostor vytváří.
Tady přitom existují různé stupně a všechny jsou důležité.
Možná jste si také všimli, jak v posledních letech vzrostl počet lidí,
kteří připouštějí, že existují jiné dimenze.
A tito lidé se už nerozčílí, když se jim řekne, že existují energie, které nejsou vidět.
Dneska se už nikdo nerozčílí, když se řekne, že v přírodě existují také elementární bytosti.
Je to negativně pozitivní krok, to, že člověk sice ještě nemění svůj pohled,
ale připouští už cosi, a i to je důležité.
Ten další krok je potom vytvořit si cit pro tuto novou skutečnost.
Tady je velkou pomocí to, že Země tak intenzívně připravuje ten nový prostor,
a tím jsme jakoby zaplaveni, vyzařováním toho prostoru.
Vyvíjí také nový druh elementárních bytostí. Jsou to bytosti,
které se specializují na komunikaci s lidmi.
Dosud byly elementární bytosti vědomím přírody.
A přirozeně se koncentrují na přírodu a procesy odehrávající se v přírodě.
Pomáhají také člověku, ale jen do té míry, nakolik jsme také součástí přírody.
To znamená, že například pomáhají naší duši zacházet s naším tělem.
Teď se ale objevují elementární bytosti, které jsou jakoby zasvěcené do tajemství člověka.
To znamená, že jsou zasvěceny do toho tajemství individuality, svobody a lásky.
Samozřejmě, že elementární bytosti mají určitý druh lásky,
která je spojuje s přírodou a se Zemí.
Ale my jsme rozvinuli určitý druh lásky, který je založený na svobodném rozhodnutí.
Člověk se svobodně rozhodne a zamiluje se a miluje, je to jeho svobodné rozhodnutí.
To znamená, že tyto elementární bytosti jsou zasvěceny do toho tajemství,
jak otevřít srdce a dávat a dávat.
To prakticky znamená, že ti lidé, kteří po světě chodí zachmuření,
nespokojení a nešťastní, jsou pak jakoby obklopeni oblaky lásky.
My si kolem sebe vytváříme takový krunýř, do kterého se uzavíráme.
A ten krunýř je potom díky tomu rozpouštěn. Ale to se neděje zvenčí, nýbrž zevnitř.
Protože my lidé jsme z části též elementární bytosti, jsme-li vtěleni.
Jsme také víly, trpaslíci a skřítkové, nakolik máme tělo, které pochází z přírody.
Stačí, když se podíváte do tváře ostatním, a hned poznáte, kdo je kdo.
A proto tato láska na nás působí zevnitř. A pomáhá nám, abychom se otevřeli.
Proto se dneska tak často dostáváme do situace, kdy čekáme, že narazíme na člověka,
který bude uzavřený a odmítavý, a najednou tam za tím psacím stolem,
k našemu překvapení, třeba sedí člověk, který bude laskavý.
Jak ale říkám, neplatí to pro všechny lidi,
protože v tom procesu se nacházíme na různých stupních.
Je to ale velmi důležitý proces.
Bylo by dobré říci, jaké jsou ty další stupně.
Nyní jsem mluvil o tom základním stupni proměny,
kdy člověk pouze připouští, že existuje také jiná skutečnost
a pomalu se stává citlivější k působení kosmu, Zemi a elementárních bytostí.
To ještě ovšem není aktivní úroveň.
Na tom dalším stupni jsou lidé, kteří vědomě hledají nové možnosti.
V architektuře, ve výživě, v duchovní práci na sobě samém
a nebo ve vztahu k přírodě, k horám nebo Bohu či Bohyni.
Existuje velké množství cest, na nichž lidé hledají
. Někdy jsme možná netolerantní a říkáme si, proč proboha musí lidé tohle všechno dělat.
Ale není až tak důležité, co děláme, rozhodující je,
abychom se nějakým způsobem zapojili do toho procesu proměny.
Tím,že teď tolik lidí na Zemi hledá nové cesty, tím se otevírá ten prostor.
Samozřejmě, že by se pak dalo pokračovat v těch stupních.
Takovým dalším stupněm by bylo, že by se lidé učili stále více toto nové vidět a vnímat.
Ještě před deseti lety bylo skoro nemožné, aby někdo cítil,
vnímal elementární bytosti, jejich energie.
Bylo zapotřebí dlouhé doby, než se do toho člověk dostal.
Pracuji hodně ve vzdělávání a můžu dobře pozorovat, jak lidé
na to potřebují stále kratší dobu, aby se do toho vnímání dostali, jde to stále rychleji.
Je to díky tomu, že to, co dříve u Země bylo stažené a jakoby v pozadí,
to dnes Země stále více vysouvá do popředí, do oblasti manifestace, projevení se.
A na druhé straně se lidé velmi proměňují, takže si to navzájem vychází vstříc.
Tím dalším stupněm by pak bylo naučit se vnímat tuto novou kvalitu v prostoru
a naučit se s tím žít. A tím, že jednotliví lidé budou stále více věnovat pozornost
těmto neviditelným dimenzím, tak se tyto dimenze stanou i realitou.
Takže odpovědí na otázku, jestli existuje naděje pro Zemi,
z mojí strany zní naprosté ANO.
Je třeba si uvědomit, že jsou zde dvě cesty, které se stále více rozcházejí.
Na jedné straně Země stále více rozvíjí proces sebeléčby,
kde se vytváří ten nový prostor, a tím možnost,
aby ta evoluce mohla na nové úrovni pokračovat. Ona se nesnaží tu situaci jenom
zachránit, ale snaží se využít této nešťastné situace k tomu,
aby se mohla dostat na vyšší úroveň.
Když se jí podaří dosáhnout toho, aby protiklady mohly existovat vedle sebe,
jako věčnost a lineární čas, tak se dostane na úplně nový stupeň ve vývoji.
To je také možnost pro naši civilizaci, abychom se posunuli ve vývoji o podstatný kus dál.
Věda se nyní dokáže zabývat pouze hmotnou úrovní
a všechno ostatní je pro ni neznámé. Ale pokud bude tato nová úroveň dosažena,
potom bude možné zabývat se vědecky všemi ostatními úrovněmi.
V této oblasti pak bude tisíckrát tolik vědění.
Je to tedy kosmická cesta, východisko záchrany z této situace.
Nebo můžeme říci, že to je alchymistická cesta.
Tato negativní situace je využita k tomu, aby bylo vytvořeno něco vyššího, cosi ještě lepšího.
Takže to, co vnímáme jako to, co se na nás hroutí, na nás valí, ty těžkosti,
nám umožňují, aby bylo vytvořeno něco nového, nádherného.
To je tedy ta jedna cesta.
A ta druhá cesta je to, jak jsem uváděl ten příklad s tím štítem kolem Země.
Zde je snaha zachránit Zemi takovou, jaká je, třeba jen na krátký čas.
Zkrátka zachránit to, na čem mají zájem ti, kteří mají moc a peníze,
protože tou proměnou by o moc a peníze přišli.
Nám to ale celkem vadit nebude, zmizí-li během tohoto procesu všechny armády
nebo myslíte, že ano? Kdo by se toho obával? Jedině ti, co ty armády mají.
Vše je ale také vlastně v pořádku, tak jak je. Musíme si uvědomit, že je ještě mnoho lidí,
kteří nejsou ještě připraveni na to, aby tento krok mohli udělat.
A pro tyto lidi je důležité, aby ta elita prováděla něco tak hrozného, jako provádí,
aby viděli, že je to falešná cesta. To, co my vnímáme jako agresi vůči přírodě,
vůči Zemi a lidem, tak to je vlastně Božský projekt.
Je to pomoc pro lidi, kteří jsou příliš pevně spojeni s tím starým světem,
aby se z toho spojení mohli uvolnit.
Protože existují milióny lidí, kteří si myslí, že tato skutečnost je realita,
a že se té reality musí pevně držet. Proto je dobré,
když existují elity, které s tou „realitou“ manipulují tak zjevně
že se ukazuje jasně, že to není realita, ale pouze manipulace.
Ale ono to vyhovuje i Zemi, protože ona stejně chce tento starý prostor odbourat.
Když my lidé ho pomůžeme trochu zničit, tak to jí vyhovuje.
Ale důležité je, abychom se včas ukotvili v tom novém prostoru.
A ona teď pracuje na tom, aby z té staré skutečnosti vytáhla vhodné prvky
a zabudovala je do toho nového těla. Kdyby ten starý prostor byl v pořádku,
kdyby tam všechno bezvadně fungovalo, kdybychom byli spokojení s našimi vládami
a EU, potom by neexistovala žádná potřeba proměny.
Lidé by prostě zůstávali takoví, jací jsou.
Pokud se objeví takové situace, takoví lidé jako Bush, když lidé vidí, jak se vedou války,
když se dějí ekologické katastrofy, potom se zarazí
a začnou se ptát, jestli to je v pořádku.
Rozumějte, já se tady snažím ukázat, že se jedná o kosmický proces, který má různé aspekty.
V tom procesu není nic, co by bylo negativní, je to jen zdání, že existují dvě cesty.
Jsou jenom různé dynamiky těch různých aspektů, jak to probíhá.
Nacházíme se uprostřed apokalypsy a nevidíme to.
Ale apokalypsou nemyslím něco v negativním smyslu,
nýbrž ve smyslu proměny jedné struktury v novou strukturu.
To, o co se snažím, je ukázat perspektivu, způsob pohledu
jak rozumět jiným způsobem tomu, co se děje kolem nás a v nás.
Protože jedině z hlediska tohoto úhlu pohledu můžeme pochopit například to,
co se děje s Prahou. Existuje Praha, na jakou jsme zvyklí, vy více než já.
Praha, která byla po staletí budována, má určité památníky,
monumenty, budovy nebo některé méně pěkné oblasti.
Ale já se snažím ukázat, že tady v té Praze existuje ještě Praha jiná.
přepsala Jitka Valentová, doplnil Jan Tajboš
http://www.jantajbos.cz/stranka.php?stranka=pogacnik2004
Žádné komentáře:
Okomentovat