sobota 12. listopadu 2005

Kdo jsme

Až na pár posledních set let byla hlavním "programovacím" nástrojem kolektivní mysli víra v dogmatické náboženství. Kdo jsme Až na pár posledních set let byla hlavním "programovacím" nástrojem kolektivní mysli víra v dogmatické náboženství. Náboženské filosofie obecně prezentují obraz Stvoření lidstva, i když možná Bohem "vybraní" mají být vysoce podřízení a bezcenní. Lidé, kteří sami sebe považují za "svobodné" navzdory snaze o své dogmatické náboženství bývají mezi nejvíce zotročenými oběťmi plánu Iluminátů o totální převzetí mysli, těla a ducha. Strach, vina a držení dalších negativních emocí byly do lidí instalovány ve jménu náboženství - křesťanská vina prostřednictvím doktríny o "prvotním hříchu" a strachu z posledního soudu, židovské pocity božího trestu za selhání v případě Yahweho, islámská agrese přeměnit masy mečem, hindský kastovní systém, ve kterém "nedotknutelní" nemají žádnou naději na spasení v tomto životě. Západní katolicismus se svou kontrolou nad komplexním vzděláním po celá dlouhá staletí a svou nesnášenlivostí k alternativám (obvykle odsouzených jako kacířství s exkomunikací zastánců, deportací či barbarským mučením a zabitím) úspěšně udržoval masy v přikrčení se před jejich mstivým, přestože domněle milujícím Bohem. Katolická církev byla obratem ovládnuta a vytunelována obzvláště zlověstnou organizací, která kloubí kombinaci prvků Svobodného zednářství a Mafie, známé jako P2. I náboženství se zodpovídají bankám. Když se vědecký rozvoj v 18 a 19. století začal přít o ortodoxním teologickém výkladu toho, "kdo jsme", začala osobní víra lidí v církev upadat a hrozilo, že začnou uvažovat samostatně. Elita tedy následně tuto novou vědu unesla, aby přepnula všeobecnou víru ze soudícího Boha (který umožňoval vládu skrze strach, atd.) v popření existence Boha a víry, v to, že tento život je jediné, co existuje (což umožňuje kontrolu přes vědu a materialismus). Darwinovy evoluční teorie byly prvním zásadním tahem do masové mysli s "přežívá nejlepší/není Bůh" systémem víry, který převládal v minulém století. Tato teorie, která nevznikla s Charlesem Darwinem, ale byla původně dílem Měsíční Společnosti (Lunar Society), revoluční orgnizace vytvořené za účelem podkopání Boha a svržení monarchie, což se Darwinovy rodiny velmi týkalo. V závěru svého života již tomu nevěřil ani samotný Darwin, nicméně teorie se udržela a od té doby je vyučována jako vědecký fakt. Znovu do nás byly naprogramovány teze o tom, co jsme zač - víry, která slouží Elitě a jejich cíli naprostému ovládnutí. Myšlenkové proudy, které nyní napadají víru v evoluci či se snaží šířit věčnou povahu ducha jsou vytlačovány do okrajových skupin, které jsou následně označeny jako "kulty" - slovo, které je instinktivně vykládáno jako "nebezpečná skupina mírně duševně nemocných lidí". Stigma bylo tomuto slovu vysoce záměrně připíchnuto široce publikovanými kulty a chováními s nimi spojenými. Šlo například o tzv. Jonestown masakr v roce 1978, který se na základě vyšetřování ukázal být pravděpodobným experimentem ovládání mysli CIA, a masová "sebevražda" ve Waco upálením se v roce 1993, když na následovníky Davida Koreshe zaútočila FBI a Bureau of Alcohol, Tobaco and Firearms (BATF) tanky vyzbrojenými plamenomety. Zřejmě pouhou náhodou BATF již dříve kontaktovala místní nemocnici s dotazem na dostupnost lůžek na popáleninovém oddělení. Kulty, které podporují světovou vládu a jejichž systém víry se včleňuje do Nového Světového Pořádku, Elita podporuje. Jsou jimi např. Moonisté, Scientologická církev a některé větve hnutí New Age. "Opačná" strana je také financována stejnými lidmi - reakční skupiny "cult buster", jako je Cult Awareness Network ustavená Dr Westem, aktivním prvkem CIA, který je vysoce zapojen do experimentů s kontrolou mysli v nacistickém stylu. Vzdělávání Konvenční vzdělávání a přijímaná historie a věda mají fundamentální vliv na způsob, jakým svět vnímáme. Proto kontrola nad vzděláním a způsob, jakým jsou tyto subjekty prezentovány, mají pro Elitu prvořadý význam. To bylo hlavním úkolem Kulatého Stolu a v Americe byl tento úkol svěřen Rockefellerově Nadaci prostřednictvím Carnegie Endowment for International Peace zabránit americkému životu k návratu do stavu před I. světovou válkou. Osnovy, které jsou dnes ve školách učeny, jsou plné zmatku (není tam žádný význam), hierarchické pozice (záviďte těm nahoře, pohrdejte těmi dole), závislostí ("úspěch" se měří míněním druhých a pouze "experti" znají pravdu), poslušností (dělejte to tak, jak vás ostatní učí, abyste postupovali) a především pak konformitou. Dítě se tam jednoduše má naplnit Systémem-akceptovanými "fakty", vedeno spěchem od jedné hodiny k druhé a bombardováno nesouvisejícími informacemi bez ryzího nadšení a potlačeným zájmem v nudě třídní shody. Dětská inteligence se pak poměřuje jeho či její vnímavostí k systematickému vymývání mozku a jeho či její schopností papouškovat tato "fakta" u zkoušek, zatímco učitelův part je hodnocen podle rychlosti a úplnosti indoktrinace. Učební plán je velmi pozorně kontrolován standardizovanými učebnicemi, a učitelé ho, ať již je jejich pocit z předmětu jakýkoliv, musí dodržovat, aby si udrželi svůj job. Skutečné otázky o povaze života, příčinách rozporů v přijímaných historických absurditách, ani sny o sebe-vyjádření nemají v těsné kazajce Systémového vzdělání žádné místo. Lidé jsou "spotřebitelé" a čepy korporátního stroje a ty, kteří dokáží tuto roli přijmout, nazývá vzdělávací proces úspěšnými. Jejich konformita je cenou za "úspěch". Avšak ti, jež hledají alternativní pohledy a odmítají indoktrinaci, jsou nuceni, aby zažili ostudu a smysl pro selhání. Je nám vštěpováno, že Elitní systém korporátního konzumerismu byl svobodně vytvořen a že poskytuje jedinou odpověď pro výzmamný, plnohodnotný život. Dětské štěstí, nadšení a vzrušení je doživotně udušeno v momentě, když jsme naučeni pohybovat se uvnitř sestému, který odmítá základní esence lidství - láska a schopnost ptát se a hledat samou podstatu naší existence. příště si řekneme, jak roli hrají v ovládání společnosti média a jakou (ne)má člověk možnost volby translation OSUD.cz 2005

Žádné komentáře:

Okomentovat