Významné osobnosti české esoteriky, duchovních a alternativních proudů.

 

BARDON František (1.12.1909 - 10.7. 1958)

český okultista a mág, vyznavač a šiřitel hermetismu

podle některých pramenů reinkarnován v minulosti jako Hermes Trismegistos, Christian Rosenkreuz či Nostradamus

napsal: Praxe magické evokace, Klíč k opravdové kabale, Frabato, Otázky na Mistra Ariona /Františka Bardona/

odkazy:

• František Bardon, život a dílo - stránky kompletně věnované Mistrově dílu • Franz Bardon Hermetics - poměrně rozsáhlý web (popis setkání ze živlovými bytostmi, básně a další) • Franz Bardon - rozsáhlý web • Franz Bardon - webring - snad toho tady bude v budoucnu víc

Mudr. BEZDĚK Ctibor (10. března 1872 - 22. února 1956)

praktický lékař a psycho-etiko-terapeut

     Ctibor Bezděk, sám přesvědčený vegetarián a abstinent, zakotvil svůj nápravný léčebný systém v přirozené mravnosti. Jeho etikoterapie si zasluhuje úcty. Hugo Bezděk se narodil v Podivíně na Moravě, ale při biřmování obdržel jméno Ctibor a tomu pak dal přednost před původním křestním jménem.  V raném dětství Ctibor osiřel. Tuberkulóza, která zachvátila napřed matku, neušetřila ani otce, takže v šesti letech byl již úplným sirotkem. Volbu medicíny, kterou šel studovat do Vídně, již tehdy motivovaly etické ideály, snaha pomáhat lidem a uvarovat je osudu, který jeho samotného postihl.

     V Bezděkově literární tvorbě, po odchodu ze Ždánic, cítíme určitý zlom, který zavedl Bezděka k hlubší meditaci o smyslu života. Získává určitý odstup od přírodovědecké a somatické orientace, který si osvojil při vídeňských studiích, a obrací se více k vnitřním zdrojům morálky a víry. Vrací se k Tolstému, zvláště k jeho Kruhu četby. 
     V roce 1921 zorganizoval pomoc pro hladovějící ruské děti a sám jich několik vzal na nejnutnější dobu do rodiny. (Za dobu svého pobytu na Slovensku nakonec odchovali oba manželé celkem 42 dětí. Přátelství s některými z nich rodina Bezděkova udržuje dodnes.) Činorodost Bezděka neměla mezí. Neznal dovolenou a snad mimo účast na protitabákovém kongresu v Praze a antroposofickém sjezdu v Holandsku pobýval celou dobu v Ružomberoku. Věnoval se i společenskému životu, eubiotickým a vegetariánským snahám, přednáškám, koncertům, sbírkám i plesům pro Červený kříž. 
     Bezděk zde pokračuje i ve své literární činnosti.  V roce 1931 vydává konečně svou originální koncepci etikoterapie pod titulem Záhada nemoci a smrti, jejíž první díl je věnován vlastní etikoterapii, jejímž byl Bezděk u nás průkopníkem a zakladatelem. Téhož roku je poctěn zájmem prezidenta Masaryka o etikoterapii a je s manželkou pozván do Lán.
Je již mnoho lékařů, kteří dospěli v Americe, v západní Evropě a jistě i na Východě ke zjištění, že lidskou bytost tvoří nejen tělesné orgány, ale i duševní a duchovní podstata. Přesvědčili se, že se v tělesném zdraví zrcadlí zdraví duševní a že pravou příčinu tělesného onemocnění je nutno hledat v našem sobectví, v porušení mravních principů a v následném, zpravidla skrytém duševním trápení. Svá ověřená zjištění popsali v knihách, které se u nás po listopadu 1989 mnohdy staly bestsellery.
Je neméně zajímavé, že se podobnou problematikou zabýval již ve 20. letech tohoto století právě MUDr. Ctibor Bezděk, který své zkušenosti a pozorování vyjádřil v knize nazvané Etikoterapie - léčení mravností, s podtitulem Záhada nemoci a smrti. Ctibor Bezděk ve své knize píše: "Náš zdravotní stav závisí na vzájemném poměru v jakém se nalézají nesmrtelný duch a jeho pomíjivé tělo. Ideální stav nastane tehdy, když duch jako opravdový vůdce a udržovatel, bude skutečným vládcem a vůdcem těla, které ho bude ve všem poslušné. Takový člověk bude zdráv!!!"
Snad opravdu každý lékař a pacient zná hluboký smysl Kristova výroku: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!" (Lukáš 7/50). Je třeba věřit a chtít se uzdravit, a tak aktivně lékaři napomáhat v jeho léčebném postupu. Kdo věří v Pána Boha je ve výhodě, neboť ve svém úsilí o navrácení zdraví není osamocen. V evangeliích skutečně čteme na četných místech výzvy, abychom prosili o všechny naše potřeby. Např. "Proste a bude vám dáno", nebo na jiném místě: "Zač byste koli modlíce se prosili, věřte, že vezmete a stane se vám".

     Jeho blízkým duchovním přítelem je i Přemysl Pitter, s nímž spolupracuje již od 20. let. Vzájemně přispívají do časopisů, které redigují: Bezděk do Pitterova Sbratření a Pitter do Bezděkovy Duchovní a náboženské kultury. Spolu vydávají spis o třech částech: Vegetarism pro a proti (Bezděk), Náš poměr k přírodě z hlediska náboženského a sociálního (Pitter) a Ježíš a vegetarism (Pitter).
      V roce 1956 odchází do důchodu. Pracoval vskutku do posledních dnů, a to nejen doma, na zahradě, ale i aktivně jako lékař. Pracovní poměr s tehdejším zdravotním střediskem v Říčanech rozvázal ke dni 31. ledna 1956. Bylo mu 83 let. Za tři týdny zemřel v rodinném kruhu, kdy všem přítomným řekl něco milého a se slovem "sbohem" naposledy vydechl.

Zdroj: Kdo byl Ctibor Bezděk na serveru Spirala.cz (kráceno)

BÍLEK František (1872-1941)

mystik, národní buditel, malíř a sochař

František Bílek se narodil v Chýnově u Tábora v rodině vesnického řemeslníka. V roce 1887 začal studovat na Akademii výtvarných umění malířství, ale po krátké době se zjistilo, že je částečně barvoslepý, a tak změnil obor na sochařství. Brzy byl školou vyslán na dvouletý stipendijní pobyt do Paříže, který však pro něj skončil velice špatně. Bílek zde po prvním roce studia vytvořil dvě plastiky, které zásadně předznamenaly téma a způsob jeho celoživotní tvorby. První plastikou bylo sousoší Golgota. Svým názvem a tématem bylo vcelku obvyklé. Bílek nezobrazil tradiční námět ukřižovaného Krista, ale vystihl sousoší již ve chvíli, kdy je Kristus sejmut z kříže a pod holým kůlem sedí jen zhroucení P. Marie a sv. Jan Křtitel. Druhá plastika byla provokativní i svým zcela originálním a osobním námětem. Bílek ji nazval Orba je naší viny trest a ústřední postavou  je zde Kristus, který s velkou námahou rozrývá holýma rukama zemi.

Bílek byl zcela proti secesi a proti jejímu bezduchému ornamentu. Pro Bílka byl v tvorbě důležitý především osobní prožitek, který měl téměř vždy náboženský obsah. Je však nutné říci, že Bílek náboženství pojímal velice osobitě a mysticky. Mnohá díla vyjadřují touhu lidské duše přesáhnout hmotný svět a splynout s jednotou přírody a jejím kosmickým řádem. Pro tyto své náboženské představy hledal Bílek své vlastní symboly. Často se tak vyskytuje v jeho dílech strom, mnohdy ve spojení s postavou, což představuje život, růst ke světlu a podílení se člověka na přírodní jednotě ( Matko!, Místa harmonie a smíření ). 

CIBULKOVÁ Božena (6.7.1914 - 2.12.1995)

prorokyně, učitelka

Narodila se na Moravě, kde prožila dětství a mládí jako běžné venkovské děvče z nemajetné rodiny. Byla vychována v katolickém křesťanství. Na konci druhé světové války se u ní poprvé projevily první ojedinělé náznaky mimosmyslového vnímání. Začala se zajímat o duchovní a filosofické stránky života. Po svatbě s Františkem Cibulkou se přestěhovala Boskovic. Její manžel u ní rozpoznal mimořádné duchovní schopnosti a všestranně ji podporoval. Během jejich manželství se u ní rozvinula mimořádná schopnost komunikace s duchovními sférami bytí. Nejmocnějším impulsem pro ni bylo zjevení vzkříšeného Ježíše Krista a začátek
niterného přijímání jeho Slova, které prožila v únoru 1950.
I při dalších spojeních s duchovním světem upadala do vytržení a ztrácela kontakt s běžnou skutečností. Postupně se však naučila takové stavy zvládat a přijímala vidění a sdělení v bdělém stavu. Duchovní sdělení se vyznačovala univerzálním charakterem týkajícím se celosvětových problémů a života lidstva. Ústřední
postavou všech přijatých sdělení a proroctví je Ježíš Kristus. Byl jí ukázán jako skutečný univerzální Spasitel, stále živý a činný pro záchranu nejen celého lidstva, ale také všeho pozemského tvorstva. Bylo jí sděleno, že nastal čas jeho obnovené mise u lidstva. Postupně se okolo ní vytvořila skupina vděčných posluchačů a příznivců. Přátelé pomáhali rozmnožovat její sdělení a texty se začaly šířit samizdatem. Po úmrtí manžela získala byt v moravské Mohelnici, kde strávila nejdelší období svého života a prožila a napsala největší část díla. Od padesátých do devadesátých let dvacátého století napsala texty o celkovém rozsahu přes tři
tisíce strojem přepsaných stran. Rozrůstal se i kruh čtenářů, příznivců a dalších pomocníků, který se vyvinul v duchovní společenství, jež působí dodnes. Bylo vždy svým složením pestré - sešli se zde křesťané běžných církevních směrů, katolíci, evangelíci, ale i neorganizovaní křesťané, stoupenci východních duchovních nauk, anthroposofie a další. Bylo však a je důsledně, ale zcela svobodně a přirozeně, kristocentrické. Zní to neuvěřitelně, ale tato žena byla po více než čtyřicet let
v téměř neustálém živém kontaktu s duchovními sférami bytí, především se světem andělů i samotným Bohem. Po zevní stránce zůstala vždycky katolickou křesťankou, navštěvovala pravidelně bohoslužby, hluboce prožívala svaté přijímání. Její vnitřní poznání však přesahovalo církevní věrouku. Stala se prorokem a učitelkou nového esoterně pojatého křesťanství, jehož stěžejní myšlenkou je, že spása, kterou přinesl Kristus plyne z lásky univerzální a má univerzální a kosmický rozměr. Takto pojaté křesťanství obsahuje také jako samozřejmost poznání reinkarnačních vývojových cyklů lidských bytostí, což ji sbližovalo se ctiteli východních duchovních nauk a směrů. Neopomněla jim však nikdy zdůrazňovat, že Ježíš Kristus není jen jedním z avatarů, ale má výjimečné postavení - je skutečným Spasitelem všeho lidstva. 

Podrobnější životopis Boženky Cibulkové naleznete v časopise
Regenerace č.3/2002.
Zájemci o dílo Boženky Cibulkové mohou napsat na adresu:
Nakladatelství Perla
Na Šafránce 3, 101 00, Praha 10
e-mail: perla.nakl@centrum.cz

DRTIKOL František (1883-1961)

fotograf, malíř, spisovatel, filozof

Jeho zájem o esoterní nauky se velmi promítal do symbolických významů prací. Filozofické obsahy, které se snažil ve svém díle vyjadřovat, jej přivedly na sám okraj předmětnosti. Abstrahované modely-těla jsou chápány jen jako dekorativní výrazová součást obrazu, kompozice. Živé modelky postupně nahrazoval dvourozměrnými siluetami velmi stylizovaných ženských postav. Sám pro tyto nezobrazující fotografie vytváří pojem "photopurismus". Tyto éterické figury levitují v abstraktním prostoru a Drtikol jimi chce vyjádřit rozličné stavy duše. Názvy těchto prací odkazují k duchovním sférám: "Odpoutání duše", "Ochrana Boží" nebo jen prostě "Duše". "Odklon od materialistického myšlení a plné pohroužení se do vlastního nitra" - tak charakterizuje sám sebe na přelomu 20. a 30. let.

Jeho touha po hledání pravdy jej zavedla k východní filozofii, do oblastí tak vzdálených jako je svět Kabaly a buddhismu, kde hledal a nalezl svůj vlastní výtvarný jazyk. Přesto,že se od fotografie odklonil, je to právě ona, která se stává nástrojem k transformaci jeho imaginace.
Umírá osamocen a zapomenut v roce 1961. Zájem o jeho tvorbu ožívá ve druhé polovině 70. let a od té doby postupně sílí. Dílo, které vytvořil dodnes přitahuje svou originalitou, myšlenkovou hloubkou a vizuální kultivovaností.

Eliáš Oldřich

 hermetik a spiritista

Redigoval časopis Stopy duše a přispíval do Zmatlíkovy Revue šťastných lidí, ale i jinam pod řadou pseudonymů např. Etana, Echad, Etelot atd.

 

páter FERDA František (31.3.1915 - 1991)

římsko-katolický kněz a lidový léčitel

"Stanovil jsem tisíce diagnos na dálku" říká Ferda "a nevěřím, že jsem se spletl, byť v jednom případě. Jsem římskokatolický kněz. Narodil jsem se 31. 3. 1915 a můj životopis je jednoduchý. Navštěvoval jsem normální školy, pak jsem se rozhodl pro universitní fakultu. Zapsal jsem se na teologii, protože jsem se cítil být povolán knězem.
První odvětví medicíny, v němž jsem zjistil, že mám dílčí schopností, byla iridoskopie, metoda, která se snaží zjistit pomocí zkoušek sídlo a druh narušení organizmu, nacházejících se v rozličných částech lidského těla. Vypracoval jsem svou osobní metodu, jejíž pomocí se mi podařilo dosáhnout nejlepších výsledků. Kromě jiného jsem studoval bylinkářství, shromažďoval jsem recepty ze starých knih a rozvíjel je podle hledisek vlastních.

Odkazy:

Rady pátera Ferdy - jak žít a čeho se vyvarovat, abychom žili šťastně a zdravě

HAJNÝ Zdeněk (*30.1.1942)

vystudovaný psycholog a filozof, nyní malíř

Malíř Z. Hajný vykazuje ve své tvorbě zcela osobitý projev duchovně meditativního zaměření, který navzdory všem aktuálním směrům a tendencím minulých dvaceti let zůstává neměnný ve své podstatě. Totiž v neústupném úsilí o postižení a odkaz Řádu. Hajného tvorba žije v důvěrném vztahu k poezii a hudbě, sám se hudbou inspiruje a jeho obrazy zase inspirují přátele hudebníky. Lékaři a léčitelé používají obrazů k umocnění terapeutického účinku u svých pacientů a k navození zklidňující atmosféry v interiérech ordinací a pracoven.

     27. 5. 1994 spolu s americkým spisovatelem a pastorem Robertem Fulghumem otevřel duchovně orientovanou galerii Cesty ke světlu, v jejíchž prostorách poprvé představil unikátní projekt celostně působící syntézy obrazů, světelných objektů z krystalů, hudby a vůní s terapeutickými účinky. Zároveň s galerií založil Z. Hajný stejnojmennou nadaci, sloužící kulturním, výchovně vzdělávacím a humanitárním činnostem, realizovaným v galerii.

     Galerii navštívily již desítky tisíc návštěvníků, včetně významných osobností ze zahraničí a uskutečnilo se množství kulturně výchovných programů. Nejvýznamnější princip činnosti nadace a galerie je spatřován v jejím humanitárním poslání a etickém zaměření. Pro handicapované a staré spoluobčany je vstup do galerie volný.

JANČA Jiří  (*1924)

reflexní terapeut, léčitel

Terapeut alternativní medicíny proslulý v celé Evropě. V současnosti patří mezi naše přední a zároveň nejpopulárnější odborníky v této oblasti. Je autorem celé řady knih zabývajícími se různými obory alternativní medicíny např. Reflexní terapie, Stopové prvky a kovy v přírodě, Alternativní medicína apod.

KABELÁK František (8.11.1902-13.11.1969)

jedna z nejvýznamnějších osobností českého hermetického hnutí, doménou Kabelákovy činnosti byla kabbala a kabbalistická magie

Říkalo se o něm, že se pokusilo magickou korekci svého horoskopu, což byl velmi riskantní čin, vědělo se o něm, že praktikuje s  magickými zrcadly a že používá nekromantických operací jako symposií s dávnými filosofy, aby se mu podařilo hlouběji proniknout do jejich myšlení. Sám v jednom soukromém dopise popsal evokaci, kterou provedl, když studoval “egejská mysteria krásy”. Chtěl evokovanému přízraku položit několik otázek k tomuto tématu. Přízrak Numenia z Apamei mu podal jasné vysvětlení, ale po prvním spánku, který po skončení evokace následoval, bylo vše zapomenuto a zůstalo jen jakési temné tušení odpovědi na to, na co se tázal.

Je pozoruhodné, že sám nikdy nebyl členem žádného esoterního řádu – jak jednou řekl zcela otevřeně, ale přiznal, že byly snahy, aby se členem takového řádu stal. Byl tedy členem Universalie, která byla společností esoteriků, ale nikoli společností esoterní. Kabelákovým přítelem se stal záhadný ruský emigrant – bělogvardějec kapitán Muchin, který se zabýval praktickou magií a s nímž chodíval studovat do univerzitní knihovny hermetickou a zejména kabbalistickou literaturu. Hodně se stýkaltaké s hrabětem F. A. de la Cámarou, o jehož znalostech měl vysoké mínění. A byl to právě Kabelák, který mne upozornil na to, že tento poněkud excentrický hrabě byl také mužem praktikujícím magii. S Cámarou ho spojoval nejen společný zájem o magii, ale také to, že pradědeček hraběte se stýkal s Cagliostrem. Hrabě si na tom velmi zakládal a byl skutečným znalcem “pravého Cagliostra”. Ale byla tu jiná vazba, o níž jsem se ovšem dozvěděl z jiných pramenů. Hrabě de la Cámara byl po určitou dobu ženat s pražskou primabalerínou ruského původu Jelizavetou Nikolskou, a ta byla Kabelákovou velkou, ale tajnou láskou. Styky s de la Cámarou nicméně byly motivovány především společnými zájmy a trvaly i potom, co se hrabě s primabalerínou rozvedl. Skutečným přítelem se Kabelákovi stal pražský malíř ukrajinského původu Jiří Wowk, který se též přátelil se Smíchovským a s de la Cámarou. Kabelákovo manželství nebylo šťastné, a tak se oba manželé rozvedli, ale zůstali spolu a žili v jedné domácnosti až do Kabelákovi smrti.

Své bohaté zkušenosti ze své magické praxe a hluboké znalosti ze studia doktríny a historie všech hermetických věd uložil Kabelák ve svém rukopise Magia Divina, svém posledním díle. Cílem magie je mu poznání nejvyšší kosmogonické ideje, Souladu (harmonie); magie je mu tedy především metodou transcendentního poznávání. Je to poznávání zákona vesmírného souznění, které Pythagoras nazýval “harmonie sfér”. Nejvyšším transcendentálním zážitkem je pak “hudba sfér”, stav, do něhož ho uvedl jeho vídeňský mistr a který v něm vzbudil nepřekonatelnou touhu vracet se k této “velké zkušenosti”. Podle Kabeláka pak s přihlédnutím k dílu Hoene Wrónskiho (který měl též velký vliv na Éliphase Léviho) je magie: 1. v teorii poznávací cestou kosmogenese; 2. v realizaci je mesianismem; 3. v adaptaci je “užitím umocněné vůle člověka k rychlému vývoji živých sil přírody” (Papus). V tomto smyslu pak Kabelák rozeznává následující druhy magie:

• Magia Divina – transcendentní poznávání.
• Magia sympathetica – navozování ztracené harmonie.
• Magia innaturalis – dynamizace metafyzických sil.
• Magia naturalis – soulad exaktních zákonů fyziky a chemie se zákony magie.

Ve svém rukopise Magia Divina oslovuje Kabelák adepty tajných věd těmito pozoruhodnými slovy: “Pochopili jste vy všichni, kteří se domníváte, že se stanete nadlidmi, šerosvit smutku zasvěcencova, který je a zůstane ...jen člověkem?” A na jiném místě říká: “Dějiny magie a esoterismu vůbec jsou dějinami výbojné touhy. Jsou dějinami tragické námahy opustit svět materiální empirie. A to je zbavuje šerosvitu zklamání a smutku. Neleží na všech velikánech esoterismu něco podobného bolestné rezignaci? I v postoji nejohnivějších z nich jeví se něco podobného skryté bezútěšnosti. Avšak byli to lidé, a to je vše. Planula v nich touha a touha je krví duše.” V těchto slovech je nepochybně promítnuta Kabelákova reflexe své vlastní cesty. Ve svém mesianistickém pojetí magie má Kabelák velmi blízko Keferovi.

Život a dílo Františka Kabeláka - ukázka z knihy 

Novodobý český hermetismus – Milan Nakonečný

Vydal Vladimír Kvasnička, nakladatelství VODNÁŘ. Náklad 3000 výtisků. 1. vydání, 1995

KOHOUT Petr - Pierre Lasenic (17.5.1900-23.6.1944)

jeden z nejvýznamnějších českých mágů a hermetiků nazývaný homo viator, člověk poutník

Lasenic je autorem pozoruhodných “planetárních desater”, z nichž merkurovské obsahuje tato přikázání:

“Ber vše, čeho potřebuješ k splnění svých cílů”.

“Nemáš-li dosti síly, ani prostředků, lstí dobývej a vládni!”

“Nehleď na cestu, kráčíš-li za vytyčeným cílem”.

“Nelpi na životě, ale využij jeho krátkosti k novému bytí”.

Lasenic jde vpřed za Světlem, okouzlen jeho září, neohlížeje se, nedbaje kamenitosti cest; je nevšímavý ke konvencím, jimiž pohrdá. V předmluvě ve své knize o alchymii (1936) hovoří o “zlatých trůnech, na nichž sedí naše civilizace a kultura”, vyslovuje se s despektem o dravosti “sobeckými pudy” nadaného “nevyspělého člověka” a lidský život charakterizuje jako “neklidný spánek”.

Není známo jak vznikl Kohoutův zájem o Hermetismus. V archivu martinistické lóže Simeon v Praze se zachovala “přihláška žadatele” Petra Kohouta z Proseka ze dne 12. února 1926, v níž žádá o přijetí za člena. Uvádí, že ke vstupu ho přivedla “touha po pravdě” a že ho doporučil “bratr Lichtner”. Za lóžové jméno si zvolil jméno Milan. Ale již v roce 1926 z lóže vystoupil. Z vyprávění nestora českých teosofů pana J. A. víme, že již v Chrástu u Chrudimi se intenzivně zabýval studiem magie. Jezdila tehdy za ním malá skupina zájemců z Prahy, v níž byl i výše zmíněný pan A. Popisuje prostředí v němž manželé Kohoutovi žili: paní Jarmilu jako velmi přívětivou a kultivovanou ženu a Petra Kohouta jako přátelského a otevřeného muže s velkým přehledem o esoterních systémech všech věků a kultur; samotné prostředí se vyznačovalo pohostinstvím a vládla v něm “atmosféra francouzského ducha” v celém životním stylu, který se vyznačoval příjemnou elegancí a neformálností. V průběhu jednoho rozhovoru o tajných společnostech ukázal Kohout rukou na jakousi skříňku stojící v pokoji a naznačil, že obsahuje důležité archivní materiály jisté tajné společnosti. Byly to patrně archiválie společnosti New Eulis, které byl kohout již tehdy členem a jejíž doktrína silně ovlivňovala jeho tehdejší život.

Kohout je jednou vyzval k účasti na jakémsi magickém experimentu – jinak sdílný pan A. však nechtěl o jeho podstatě říci nic bližšího, ale bylo na něm patrno veliké vzrušení. Kohout později zavedl onu malou skupinu zájemců o magii, která ho v Chrástu navštěvovala, do místnosti , kde měla být operace uskutečněna: byla celá potažena černou látkou – více pan A. neřekl, dodal jen, že všichni byli zděšeni a přestali do chrástu dojíždět. Nicméně to mohl být ale také villonovský trik, jímž se tehdy Lasenic zbavil lidí, v nichž rozpoznal jen povrchní zvědavce, či poněkud škodolibá diagnostická mystifikace. Zdá se, že se tehdy Petr Kohout zabýval tím, co bychom mohli nazvat experimentální magií. Zkoumal účinnost magických receptů a byl-li vyznavačem eulidského kréda , byly to nepochybně operace sexuálně-magické. To prý bylo také později důvodem toho, že se manželé Kohoutovi rozvedli.

Již v té době používal Petr Kohout pseudonymu Pierre de Lasenic, resp. Petr z Lásenice. To vedlo některé pražské okultisty k domněnce, že pocházel z jihočeské Lásenice, obce, která leží v bezprostřední blízkosti Stráže nad Nežárkou, kde sídlil baron Adolf Leonhardi, zakladatel novodobého českého hermetismu. Je to však omyl! Petr Kohout se ztotožnil s osobností Petra z Lásenice, ale žil na začátku XV. stol. na tvrzi v Krchlebích (z Lásenice však skutečně pocházel) a roku 1444 se zde oženil s Machnou z Radíče. 

Zdroj: Novodobý český hermetismus - Milan Nakonečný

Vydal Vladimír Kvasnička, nakladatelství VODNÁŘ. Náklad 3000 výtisků. 1. vydání, 1995

Stránky: 

Petr Kohout - Źivot a dílo (výběr z knihy Novodobý český hermetismus)

MINAŘÍK Květoslav (1908-1974)

mystik, psycholog a buddhista

Český mystik, který v mládí do nejhlubších podrobností poznal a sám na sobě uskutečnil nejvyšší duchovní a mystické ideály Východu, aniž přitom ztratil kontakt s občanským životem. Své zkušenosti potom formuloval jako originální, z knih nevyčtenou duchovní nauku, jež vychází z psychologie a způsobu myšlení současného Evropana. Vede jej životem a zdokonaluje jeho bytost jako celek; nezabývá se jen fyzickou, mravní nebo mentální složkou, ale harmonicky je rozvíjí všechny najednou. Z velkých světových duchovních směrů má jeho nauka nejblíže k mahájánskému buddhismu.

Dílo Květoslava Minaříka - na stránkách vydavatelství Canopus

K. Minařík - Malý mystický slovník naučný

Kvetoslav Minarik School of Teachings

MAREK Vlastimil (*1946)

hudebník, muzikoterapeut, nezávislý publicista, zenový buddhista

semináře, kurzy, přednášky o hnutí nového věku, tvůrčích potenciálech, hudbě new age, pořádá víkendové a letní semináře a kurzy meditace, šamanského zpěvu a hry na tibetské místy
V srpnu 1986 vzat StB do vazby pro pořádání mírového gongového koncertu a později odsouzen pro „poškozování zájmů republiky v cizině“. Jako jeden z prvních v roce 1990 rehabilitován.
vydal:
(kromě desítek samizdatových publikací do roku 1989)
Český zen (Radost 1994), Hudba je lék (budoucnosti) 1996
Něco v síti (vyjde v únoru 1999)
kazeta: Tichá voda (MC, A+AVE Ostrava, 1993)
CD: Dotek (CD, Monitor, 1994), Mana (CD, Monitor, 1994), Návazy a bobonky (CD, Monitor 1995)
Meditation for steel drum (Awika)

dnes: šéfredaktor čtvrtletníku „rozšířeného vědomí“ BARAKA

Odkazy:
http://svet.namodro.cz/ - rubrika Duchovno
http://www.spirala.cz/

TOMÁŠOVI Míla (*24.9.1920) a Eduard (*25.11.1908)

duchovní učitelé a autoři mnoha knih a promluv o jógové filozofii a mystice

    Knihy Míly Tomášové jsou psány z intuice, jež vyvěrá z otevřeného vědomí všejednoty. Proto představují nejhlubší jógovou či mystickou nauku a promlouvají přímo k srdci. Jejich charakteristickým rysem je harmonické prolínání vnitřního a zevního života, vyhlazení rozdílu mezi duchovnem a materiálnem. Přítomnost několika významových rovin v autorčiných textech je dokladem jejího autentického smyslu pro tlumočení duchovních zkušeností podle různých úrovní chápání čtenářů. Ve svých pracích autorka dociluje podivuhodného souladu výjimečné obsahové sdělnosti s vzácně osobitou a oduševnělou volbou výrazových prostředků. Slovesný styl Míly Tomášové se vyznačuje neobyčejným vyprávěčským uměním a přirozenou lehkostí, darem nacházet působivé analogie, jemné metafory a přiléhavá podobenství pro vyjádření ryzích duchovních pravd i těžko popsatelných spirituálních zážitků.

    Eduardovi se duchovní obzor otevřel prostřednictvím knih a také po setkání s význačnými duchovními učiteli, např. P. Bruntonem, F. Drtikolem aj. Značný vliv na jeho vnitřní vývoj měla jeho žena Míla, s níž spolupracuje dodnes. Jeho jméno je známo ve spojení s řadou děl s duchovní tematikou: Milarepa, 999 otázek a odpovědí na cestě Poznání, 108 meditací, Metafyzické příběhy, Jóga pozornosti, Úvod do integrální jógy, Umění klidu mysli, Jóga velikého symbolu, Tajné nauky Tibetu. Je i autorem knihy Cestami sebepoznání, která se stala předlohou pro rozhlasový cyklus, a knihy memoárů Paměti mystika, podle níž byl Českou televizí odvysílán patnáctidílný stejnojmenný seriál. E. Tomáš rovněž natočil na audiokazety řadu spirituálních promluv.

 Čerpáno z internetových stránek vydavatelství Avatar  Život a dílo Míly a Eduarda Tomášových

ZEZULKA Josef (*1912)

Podle svých slov objevil své zvláštní schopnosti v roce 1945.  Byl to za prvé dar Ducha, tedy schopnost napojení se přes podvědomí k nadvědomí, a tím poznání podstatné pravdy bytí, aniž bych se cokoli učil ze stávajících filozofií. Za druhé to byl léčitelský dar. V letech 49-50  řešil své první případy, od roku 1953 se zapojil do prvního výzkumu.

Koncem šedesátých let, po velmi úspěšném předvedení léčitelství v praxi, které zorganizoval J. Zezulka před skupinou vědců na ministerstvu zdravotnictví, se už začalo jednat o zřízení léčebny. Těsně před realizací byl pan ministr Vlček odvolán. Příslušná místa sice slíbila, že budou v díle pokračovat, ale ministr Prokopec byl proti. Celý výzkum pak zlikvidovali a o léčitelství se mlčelo. Dvacet let.

Pan Zezulka proslul svým bojem s rakovinou, ve kterém dnes úspěšně pokračuje jeho jediný žák, Tomáš Pfeiffer. Známá je jeho "dieta", která zakazuje zejména kouření, vše uzené včetně salámů, vše smažené, vše pečené, konzervy. Doporučuje syrovou potravu (ovoce, zelenina), případně vaření a dušení. "U rakoviny je důležité, aby nebyla léčena cytostatiky nebo ozářením. Takto zasažené buňky již jen obtížně reagují na léčbu. U včas zahájené léčby je možno zastavit rakovinný proces do týdne," říká Josef Zezulka.

Sám o sobě tvrdil, že není diagnostik, ale aktivista. Tedy léčí podle toho, co o sobě pacient sám řekne, či jakou případně předloží lékařskou zprávu. To je zřejmě zásadní rozdíl od většiny ostatních léčitel. Na svých dveřích měl pověšenu tuto tabulku:

1. Léčím zdarma a pouze v okruhu svých známých, ne pro veřejnost

2. Neberu záruku za pacienta, nemocný ať vyhledá lékaře.

3. Nemluvím proti lékařským praktikám a nezrazuji od nich

4. Používám pouze biotronické metody, léky ani nic jiného nepředepisuji. Jenom dietu při rakovině, která ale musí být velmi přísně dodržována, protože pacienti jsou přecitlivělí na dané látky.

"Tento národ má velkou budoucnost. Lidé budou myslet jinak než doposud. Přichází pomalu doba "Vodnáře". Doba, která tak těžce přichází, a byla už dávno prorokována, bude tou nejlepší pro vývoj lidí. Tak jako v čtyřiadvacetitisícovém zvěrokruhu bylo posledních šest tisíc let dobou duchovní zimy, tak nadcházející období je jarem a létem."

zdroj: Zázraky lidových léčitelů, B. Rokosová, T. Čechtický, vydala Práce

 

Vážení, tato stránka ve stručnosti představuje významné osobnosti české esoteriky, duchovních a alternativních proudů. Výběr osobností je čistě subjektivní práce autora. Budiž mi proto prominuto, že někteří zde zatím chybí, nebo naopak, že se zde našli ti, kteří se za "osobnost" nepovažují. Všem zde uvedeným i desítkám dalších zde neuvedených skládám  hlubokou poklonu jejich životu i dílu. (Jiří mašek, 1.10.2000)