stalo se..

Jednou přišel žák k mistru Hjang Bongovi a řekl: "Mistře, prosím, pouč mne o Dharmě."
Hjang Bong odpověděl: "Je mi lito, ale má Dharma je příliš drahá."

 

"Kolik stojí?"

"A kolik můžeš zaplatit?"

Žák sáhl do kapsy a vytáhl pár mincí: "To je všechno, co mám."

"I kdybys mi nabízel kus zlata velký jako hora, má Dharma je ještě dražší," řekl Hjang Bong.

Žák tedy odešel cvičit zen. Po pár měsících tvrdého tréninku se vrátil a řekl: "Mistře, dám ti svůj život, budu dělat vše, co mi přikážeš, budu tvým otrokem. Prosím, pouč mne."

Hjang Bong odpověděl: "I kdybys mi nabízel tisíc životů, má Dharma bude ještě dražší."

Žák odešel skutečně zarmoucen. Po několika měsících tvrdého cvičení se zase vrátil a řekl: "Dám ti svou mysl. Poučíš mne teď?"

"Tvá mysl je vědrem páchnoucího smetí. K čemu by mi byla? I kdybys mi nabízel deset tisíc mysli, má Dharma bude ještě dražší."

Žák znovu odešel a vytrvale cvičil. Po jisté době poznal, že celý vesmír je prázdný. Vrátil se tedy k mistrovi a řekl: "Teď už chápu, jak drahá je tvoje Dharma."

Hjang Bong se zeptal: "Jak tedy?"

Žák vykřikl: "KHÁÁC!!!"

Hjang Bong řekl: "Ne, je ještě dražší."

Žák odešel beznadějně zmatený a slíbil si, že nepřijde k mistrovi, dokud nedosáhne dokonalého probuzení. Jednou ten den přišel a žák se vrátil k mistrovi.

"Mistře," řekl, "teď už opravdu rozumím. Nebe je modré a tráva je zelená."

"Ne, ne, ne," řekl Hjang Bong, "má Dharma je mnohem dražší než tato."

Nato žák vztekle vykřikl: "Chápu, nepotřebuju tvoji Dharmu. Vem si ji a strč si ji do prdele!"

Hjang Bong se rozesmál. To žáka ještě více rozzuřilo. Otočil se, a když překračoval práh, Hjang Bong zavolal: "Počkej chvilku!" Žák otočil hlavu.

"Neztrať mou Dharmu," řekl Hjang Bong.

Když žák uslyšel tato slova, dosáhl osvícení.