Míla Tomášová TŘPYT PRÁZDNA ukázka

Jestliže v knize Za čas a prostor, která, ostatně jako většina autorčiných prací, představuje most mezi křesťanskou mystikou, praxí jógové filozofie a moudrostí zen-buddhismu, jsou některé transcendentální zkušenosti pouze naznačeny, ve Třpytu prázdna a Světle vědomí je Míla Tomášová svým typicky přímočarým způsobem objasňuje a svůj výklad ještě prohlubuje. Vybraná kapitola z knihy: Co je to třetí oko Třetí oko, jak tento hluboký stav někteří mystikové nazývají, je symbolický název pro přímé nazírání pravé skutečnosti. Je to přímé vědění Jednoty, její obnažené moudrosti, vhled. Tato hluboká úroveň vědomí nemá žádné pevné umístění ve fyzickém těle, jak se někteří domnívají, např. mezi obočím nebo jinde. Nekonečné živé Prázdno obsahuje všechno vědění ve své latentní existenci. Přijde-li do tohoto Prázdna podnět, čili do nepohybu pohyb, vynoří se v tom samém okamžiku odpověď. Otázka i její naplnění se děje v jednom bodě, v božském TEĎ. Odkud přijde podnět do Jednoty, když vše je v Jednotě, vědomost i nevědomost? Ze zdánlivé dvojnosti, nevědomosti, která usiluje o Poznání. (V knize "Za čas a prostor" jsou tyto hluboké otázky objasněny, např. v eseji Intuice a vhled.) Intuice může být na různém stupni: od zevního předvídání, jasnovidného řešení důležitých otázek, až po řešení hlubokých duchovních pravd. To už je velmi hluboká intuice, blízká přímému nazírání, neboť i hluboká intuice čerpá ze stejného božského zdroje. Ale i tato hluboká intuice je ještě ve dvojnosti, neboť vždy přichází a odchází, zazáří jako zjevení a opět zase pohasne. Byla a už tu není. Jednoduše řečeno intuici někdo má, někomu přišla a zas odešla, může ji sice přivolat prosbou, modlitbou, ale to až na hlubším stupni, kdežto vhled je ve věčném TEĎ, neboť je to vědomí Jednoty, které se zpřítomňuje do vědění a odpovědi na položenou otázku. Otázka i odpověď vytrysknou ve stejném okamžiku, neboť tento "děj" vychází z bezčasovosti. Ovšem musí to být jen závažná otázka, prospěšná pro pochopení a duchovní vývoj bytosti toužící po Pravdě, po vlastním prozření. Jako když Mojžíš udeřil holí do skály a vytryskl pramen živé vody. Znám na to také pěkný kóan: "Cokoliv může být příčinou poznání, ale vždy je porušeno jedno krásné tělo." Jednota, ve které je naprostá plnost a uspokojení, musí být zdánlivě porušena nějakou otázkou, nedostatkem, aby se jejím otevřením a znovuuzavřením do Prázdna obnovila plnost. Zároveň se vzbudí energie pro pomoc další bytosti. Člověk, který toto vědomí Jednoty ve svém nitru uskutečnil, sám otázek nemá, ty jsou již vyřešeny jeho Poznáním. Odpovídá na otázky bytostí dalších. Zevní otázky se nemohou dotknout hluboké rovnováhy plnosti Vědomí, neboť bytost, která uskutečnila ve svém nitru poznání Jednoty, nepokládá tyto za důležité. Žije samozřejmě také v povrchové fázi bytí, v tomto zevním životě, jako ostatní lidé, ale je to pro ni jako pěna nebo vlna na nekonečném oceánu, která je z téže vody jako hlubina, a proto se jeví jako průzračný svět.