Šri Ramana Maharši

Středu Samého se nedosahuje děláním něčeho. Zůstavejte pouze tichý a buďte, jak jste!Výroky: Není začátku cesty ani konce. Jste sami začátkem i koncem. Vše, co je nutné, je zbavit se klamné představy, že jsme spoutáni. Hledejte Zdroj mysli a naleznete, že mysl neexistuje! Mysl obrácená dovnitř se sama stane Já. Člověk, který je činný ve světě, a přece zůstane bez žádostí a neztratí ze zřetele svoji vlastní podstatu, je skutečný muž. Středu Samého se nedosahuje děláním něčeho. Zůstavejte pouze tichý a buďte, jak jste! Vědomí, že tělo je podrobeno zániku, a oproštěnost od žádostí po vnějších předmětech jsou jediné dvě známky, podle nichž člověk poznává svou způsobilost po pátrání. Osvobození spočívá v naprostém zničení ega a v úplném vyplenění pocitu "mé". Mlčení je nejvyšší výmluvnost. Mír je nejvyšší aktivita. Realizace Středu Samého je největší pomoc, již lze lidstvu prokázat. Světci pomáhají, i když zůstávají v lesích. Pomoc je neviditelná, ale je nicméně přítomna. Životní koloběh (sansára) je jen v mysli...Pouze Střed Sám je trvalý. Chodíval jsem z místa na místo. Nebylo to proto, že bych chtěl jít tam nebo chtěl žít tady. Když jsem někam přišel, někdo řekl: "Svámí může zůstat tady." Nebylo to proto, že bych měl jedno místo rád a druhé nerad. To všechno byla šakti, táž síla, která mne sem přivedla. Ta byla vždy hnací sílou každého pohybu, ke kterému došlo. Z mé vůle nenastala žádná změna, nebyl žádný sklon, žádná snaha dělat cokoli. Byl jsme stále týž. Srdce, svrchovaný vesmír, není nikdy tvarem. Je to světlo pravdy. Člověk, který zná tajemství lásky, shledává, že samotný svět je plný univerzální lásky. Těm, kdo žijí, spočívajíce v Srdci Samém, se subjekt a objekt stává jedním. Vše, co je třeba učinit, je odevzdat sebe sama Zdroji sebe sama. Zřeknutí se světa nespočívá v odvrhnutí vnějších věcí, nýbrž ve vymazání ega. Pro ty, kdož se opravdu zříkají světa, není rozdílu mezi samotou a činným životem. Ježto Bůh sám nese celé břemeno světa, je neskutečná duše, která se pokouší nést břemeno, podobna soše nosiče, jež je umístěna přímo před chrámovou věží a zdá se nést věž na svých ramenou. Není většího tajemství, než je toto: "že jsouce sami Skutečností, snažíme se Skutečnost dosáhnout". Jednou přijde den, kde se budeme smát svému minulému úsilí. To, co bude v den smíchu, je i teď. Vaší povinnosti je BÝT a nikoliv být tím či oním. Milost proudí, tryskajíc jako z pramene, z vašeho nitra. Učitel je uvnitř, meditace má odstranit nevědomou představu, že je jen venku. Až ustane chybné ztotožňování sebe sama s tělem, shledáte, že učitel není ničím jiným než Středem Samým. Znát Střed Sám znamená být jim. To není stav, v němž si subjekt uvědomuje objekt, v nemž si někdo uvědomuje něco. Je to Vědomí samo. Duchovní pokrok se měří stupněm odstranění překážek, které stojí v cestě pochopení, že Já je vždy realizováno. Nepřetržitá tichá, bezpředmětná koncentrace je nejvyšším cvičením. Skutečné Já na vás čeká, aby vás vzalo dovnitř. Milost gurua je tu vždy. Vy si představujete, že to je něco, co je někde vysoko na nebi, někde daleko, odkud musí přijít. Ve skutečnosti je ve vašem nitru, ve vašem Srdci a v okanžiku, kdy (jakýmkoli způsobem) docílíte ponoření mysli do jejího zdroje, vytryskne milost z vašeho nitra jako pramen. Milost je počátek i konec. Introverze je dílem milosti, vytrvalost je milostí a realizace je milostí. Nejvyšší formou milosti je ticho. To je také nejvyšší učení. To, čemu říká bhakta sebeodevzdání, nazývá člověk provádějící vičáru džňánou. Oba se snaží vrátit ego zpět do zdroje, z něhož vzešlo a nechat je tam ponořené. V příslušné době poznáme, že naše sláva tkví v tom, že jsme přestali existovat. Aby člověk tohoto stavu dosáhl, musí se podrobit, řka: "Pane! Ty jsi mé útočiště!" Když jsme se vzdali všech závislostí, zazáří samotné Já. Vaše vůle musí úplně přestat existovat a vůle Pána musí zaujmout její místo. Neopušění Já je Poznání. Ať použijete jakýkoli prostředek, musíte se nakonec vrátit k Já. Proč tedy nepřebývat v Já už nyní a zde? Srdce je jediná skutečnost. Mysl je jen přechodné stádium. Stát se vlastním Já znamená vstoupit do Srdce. Samota je stav mysli, člověk připutaný k věcem života nemůže samoty dosáhnout, ať je kdekoli. Člověk nepřipoutaný je v samotě stále. Čisté vědomí, které je Srdcem, zahrnuje vše a nic není venku nebo mimo ně. To je nejzazší pravda. To, co je, je mír. Vše co potřebujeme, je zůstat tiší. Mír je naší skutečnou podstatou.