O prekážkách na duchovní cestě Guru Rinpočhe

Guru Rinpočhe, jenž byl zván také Padmasambhava, "Zrozený v lotosu", je proslulým autoremTibetské knihy mrtvých. Tyto základní pokyny pro duchovní cestu nechal kdysi uschovat před nepřízni času spolu s dalšími texty v tibetských horách. Jsou proto známy jako termy, "skryté poklady".Po tisíci letech nastává doba, kdy se prastaré tajemství, jež nás spojuje, otevírá opravdu všem. ukázka.. Guru Rinpočhe pokračoval dál: "To, co říkám, se týká každého člověka a zároveň všech lidí, ale přesto jako by mne nikdo neslyšel: jestliže budete čekat až do chvíle, kdy vás uchvátí Pán smrti, mine čas pro vysvobození. V tu chvíli budou lidé bez Dharmy naplněni žalem. Bez ustání míjejí roky, měsíce, dny, hodiny, minuty a vteřiny, živit ubíhá a smrt je tu. Blíží se neodvratně s každou chvílí. Uplyne rok, celičký rok - je tu jaro, pak léto, podzim a zima, uplyne měsíc, včerejšek, poslední noc, dnešní den - a zůstává nepovšimnuto, že vše mizí v jediném okamžiku, zatímco my si plánujeme další život. Tak vzácný lidský život není ničím trvalým, ale volností a příznivým momentem, vzniklým jedenkrát za sta různých zrození. Bohužel ani ti, kteří nosí mnišský šat, se neobírají pomíjivostí, a i když na ni nezapomněli docela, neustále podléhají klamné představě hmotného, daného světa. Tento druh dharmy je jako stěna bez základů. Jsou lidé, kteří si nevšimli, že všechna pokolení jejich předků zemřela; nevidí, že v jejich vlastních domech umírají rodiče, muži, ženy, mladí i staří; nedívají se na mrtvoly odnášené na hřbitov; nikdy nepomyslí na to, že i do nich vstupuje smrt. A tak nikdy nenajdou cestu vedoucí k vysvobození. Stálé vnímání časnosti a smrti je kořenem vší ctnosti. V žádné chvíli života nezapomínej na přítomnost smrti. Za žádných okolností neodkládej tento velký apel. Zapomnění smrti a pomíjivosti je počátkem všech temných kroků, pramenem klamných připoutání mysli k věcem, jako kdyby byly věčné. Meditujte o smrti a podmíněnosti. Jestliže se povědomí smrti nezakotví hluboko v prameni vašeho myšlení, vytryskne odtud spousta bludů. Místo aby zvolili cestu osvobození, našli lidé zalíbení v pýše a aroganci, skrze svou chtivost se připoutali k materiálnímu bohatství; utápějí se v ignoranci a excesech; oddávají se neplodné zahálce. Praktikující bloudí v kolektivních tendencích; velcí mistři ztrácejí sami sebe kvůli osmi možnostem světa; i velký meditující se zanáší věcmi tohoto života; horliví učni postrádají vytrvalost. To vše se děje, když vědomí smrti a pomíjivosti nepronikne do pramene myšlení. Budete-li pamětlivi smrti a pomíjivosti, objeví se všechny vlastnosti, nutné pro stezku vysvobození, a zrodí se duch ne-vytváření; pochopíte, že kolektivní sklony jsou nicotné. Díky opravdovému nasazení velmi rychle vstoupíte na stezku volnosti. Ustane fascinace hmotnými statky; zůstane ego jenom jako odpoutaná připoutanost k cíli. Je třeba pochopit, že zábava je démonem a vytoužené věci pouhým klamem. Vyvstane pak u vás nepochopitelné zanícení a vroste do vaší povahy. Vaše předsevzetí i posvátné svazky zůstanou čisté; brzy dosáhnete skrze buddhy naplnění, uvolnění a osvobození. Objeví se tyto i různé jiné nepopsatelné vlastnosti. Od pradávných časů až do současnosti byli vítězní buddhové a bódhisattvové, mudrci i siddhové osvobozováni z koloběhu existencí skrze to, že se v jejich vědomí zrodila myšlenka smrti a pomíjivosti. Radost i utrpení, zlo i dobro v současném životě, to vše je důsledkem předchozích činů. Přesvědčení o tom, že není možné uniknout ovoci svých předešlých činů, je cosi skutečně podstatného. Bhagawán neučí nic jiného, než jaké ovoce přináší ten či onen způsob konání. Ovocem vyrostlým ze semínka hanebných činů je utrpení, ovocem vzešlým ze semínka šlechetných činů je štěstí. Povznesení se na úroveň buddhy i pád do nižších sfér je následkem zjevné závislosti příčin a následků. Jestliže se v této chvíli neodvrátíte od samsáry, pak tehdy, když se vaše skutky jako ryzí vnitřní příčina spojí s podmiňujícími pocity a podmínkami, dojde nepochybně k materializaci těla. Od té chvíle není už nic jiného než utrpení. Starost, nemoci a smrt jsou neodvratné. V šesti sférách není nic jiného než nekonečný koloběh existencí, ve kterém jsou bytosti bez počátku a donekonečna unášeny vlnobitím pěti jedů a tonou v moři starostí a strachů. Jestliže se z toho koloběhu nevysvobodíte teď, jakkoliv byste se pak obrozovali, budete jako v hořící uhelné sloji či kobce. Oproti praktikování ctností se veškerá jiná činost jeví jako zasévání samsáry; z horských pousteven a hřbitovů se všechna sídla světa jeví jako věže samsáry. Oproti neustálému soustřeďování moudrosti a šlechetných činů vám všechna jiná práce připadá jako popouštění uzdy vědomí démonů. Oproti skutečnému guruovi, kterému důvěřujete, se všichni ostatní přátelé jeví jako rozvratné, samsárické společenství. Ve světle Dharmy vás veškeré jiné rady, kterých se vám dostává, ponořují ještě hlouběji. Stručně řečeno, pakliže neodvrátíte svou mysl od samsáry, vše, co uděláte, bude jen hromaděním příčin utrpení. Zásluhy nashromážděné během spousty kalp se zruší v jediné chvíli hněvu - utužujte se spíš v upřímnosti, účasti a drahocenné bódhičittě, ve směrování mysli ke stavu úplného prosvětlení pro všechny. Mezi všemi bytostmi, jež jsou nespočetné jako hvězdy ne nebi, není žádná, která by kdysi nebyla vaším otcem či matkou. Aby se nepřestala rozvíjet bódhičitta, meditujte neustále s tím uvědoměním, že bytosti, které byly kdysi vašimi rodiči, se marně snaží osvobodit od utrpení. Jestliže uskutečníte prázdno jako podstatu vaší mysli, a přesto se ve vás nezrodí účast, upadnete do nihilismu. Meditujte více nad neoddělitelností prázdna a soucítění. Jestliže postřehnete nedostatky samsáry, nebudete potřebovat žádného jiného učitele. Když vědomí pomíjivosti vroste do vaší mysli, nebudete potřebovat žádné další pobídky. Jestliže skutečně poznáte to, že všechny jevy jsou myslí, nebude už žádného nedosaženého osvícení. Jestliže máte v hloubi své bytosti hlubokou důvěru ke guruovi, neexistuje už žádný nepoznaný buddha. Jestliže odetnete myšlení u jeho kořene, nezůstane tu žádná skrytá absolutní podstata. Jestliže naplníte všechny bytosti radostí, nebudou tu žádné jiné Tři klenoty. Jestliže uskutečníte toto vše, samsára a nirvána už nebudou dvěmi různými věcmi. Obyvatelé oněch bídných spodních sfér žijí krátce, jelikož čelí různému nebezpečenství, pohybují se nesmyslně a kolísavě a poslušni svých popudů a chtíčů jsou až do vyčerpání osamoceni ve své nutkavosti; nedostává se jim vytrvalosti, zatímco jejich lenost a rozpadlost jsou veliké - jako by ani nežili! Jak je to smutné! Jediným kořenem všeho buddhovství je sebedůvěra. Když z nitra tvé bytosti vyroste neochvějná důvěra ve vlastní buddhovskou podstatu, osvobodíš se ode všech nedokonalostí a chyb. Důvěra v cestu Velkého prostředku bódhisattvů nám může přinést tolik užitku, jako zjevení celých myriád buddhů. Takto je vyložena otázka víry v mnohých sútrách a tantrách. S ohledem na bytosti dnešního pokolení musí být odkazy a předsevzetí přizpůsobeny individuální povaze praktikujících, pokyny pak odvisí od jejich inteligence a úkoly musí odpovídat schopnostem. Jestliže nevíš, jak se přizpůsobit možnostem druhých, je tu riziko, že svým výkladem Dharmy zkrátka nahromadíš ještě více chyb. Opírajíc se o slova súter a tanter, předávej praxi, tak jak ji učili svatí guruové; ujařmi démona připoutanosti k "já", rozvíjej neomezené soucítění s cítícími bytostmi a nikdy nedovol, aby se tělo, řeč a mysl oddělily od praxe. Těch, kteří praktikují Dharmu je jako hvězd na nebi. Ale ti, kteří nepodléhají vábení démonů, jsou vzácní jako slunce s měsícem. Nebýt tohoto narušování, sebe uskutečnění by bylo možno dosáhnout v jediném roce konáním záslužných činů. Proto je třeba démony odhalit a přemoci. Na samém začátku, když jsi uvězněný v měšci samsárického utrpení, můžeš mít trochu víry v Dharmu, ale zakrátko se rozplyne pod vlivem démona lenosti a vulgárního realismu. Plný nenávisti k nepřátelům, v závislosti na svých blízkých, napřený do všeobecného soutěžení, rozptýlený světovými událostmi zapomeneš na smrt; pohlcený různými druhy jiných činností budeš naprosto zanedbávat Dharmu. To je skutečný démon. Abys ho odehnal, najdi zkušeného gurua, který je pramenem nezlomné víry, a medituj nad smrtí a pomíjivostí, z čehož vzchází silné zanícení. Opusť malé věci a oddej se velkému dílu Dharmy. Potom se zjeví démon, pozměňující tvůj záměr. Může mít podobu milenky, rodiny či přátel, kteří řeknou: "Nepraktikuj Dharmu!" a budou tak vytvářet všemožné překážky. Jindy nám zas může připadat, že nejlepší ochranou před nepřáteli je duch soutěživosti a bohatství. To způsobí, že Dharma bude ze dne na den odkládána; život plný svodů nám proteče mezi prsty a nakonec utoneme v bahně samsáry. Abys překonal tohoto démona, důvěřuj pouze v ochranu, rozhoduj o sobě sám a neptej se na radu běžných lidí. Když budeš pobývat v přítomnosti gurua, objeví se démon nedůvěry v něj a budeš jej pokládat za sobě rovného. Známkou tohoto vlivu bude to, že se staneš slepým vůči přednostem gurua a začneš na něm vidět i ty nejmenší chyby; budeš šířit pomluvy o skutcích této bytosti, obdařené moudrostí; budeš zneužívat učení k získání majetku a k vlastní obživě. Začínajíc u Dharmy, budeš končit v pekle. Tento démon je skutečně obludný. Abys ho zneškodnil, uč se nahlížet gurua jako samotného buddhu. Pak se objeví démon odvrácení. Známkou jeho příchodu je to, že myslíc na ženy, peníze, záliby, nečistý obchod a hromadění peněz, opustíš duchovní cestu, přátele a bratry praktikující Dharmu; nebudeš ochoten naslouchat Dharmě, upadneš do závislosti na tomto světě a zároveň do nechuti k němu; budeš toužit po ženách a víně; odvrátíš svou tvář od Buddhova učení. Abys překonal i tohoto démona, vytvoř v sobě nezvratné předurčení k praxi nejvyšší Dharmy; bez ohledu na druh učení, jež je pro tebe inspirací, setrvej u něj se vším úsilím; drž se dál od svodů a vyhýbej se činům, jež jsou v neshodě s Dharmou; přemítej o životech velikých světců minulosti. To je nezbytné. Dalším démonem, který se ukáže, je ignorování podstaty Učení, Známkou jeho přítomnosti je, že zasvěceně vykládáš o přijetí těch či oněch nauk. Nepronikáš přitom jejich smyslem a ony zůstávají pouhou teorií. Máš za sebou jeden či dva kroky a rozdáváš přitom tajné instrukce jak na trhu. Bez ohledu na to, jak hlubokých nauk jsi účasten, říkáš: "To už jsem slyšel..", a skutečné pochopení se tak nikdy nedostaví. "Démonem" je zde vlastně neschopnost dosažení konečné úrovně Dharmy. Abys ho překonal, neustále měj na paměti nauky, které jsi obdržel, a otevírej se celé hloubce jejich smyslu. V tu chvíli se objeví démon těch tvých vlastností, kterých si vysoko cení druzí, a to v masce stoupence či učně. Místo aby ses zasvětil praxi, staneš se v přesvědčení o vlastní učenosti zaslepeným sám sebou a chtivý slávy. Tak se vytvoří překážky na cestě Dharmy. Abys překonal tohoto démona, zkus přebývat delší čas v horách o samotě a zabývej se výhradně Dharmou. Potom je třeba zvítězit nad démonem metafyzických náhledů. Když činíš jednostranné rozdíly mezi svým pohledem a pohledem druhých, z Dharmy se stává pět jedů. Abys tomu zamezil, zanech vší doktrinální rivality, zanech upřednostňování a cvič se v porozumění tomu, že vše je čisté. Když začneš meditovat na jidam, svou světelnou podstatu v podobě božstva, objeví se démon pochybnosti. Vyvstane myšlení, zda jej "mít či nemít rád". Svou magickou silou budeš chtít ovládnout duchy a vznikne přání praktikovat různé činnosti, aniž bys dokončil meditaci či púdžu. Budeš chtít udržovat kontrolu nad situacemi a lidmi a vydávat destruktivní zvuky. Abys vypudil tohoto démona, jenž je protikladem moudrosti, prostě jenom dej průchod přirozenosti a posiluj samaje těla, řeči a mysli. A to bez ohledu na to, který jidam právě praktikuješ, a aniž by ses přitom koncentroval na jeho atributy a znaky. Když se uvolníš ze spárů tohoto démona a budeš meditovat na tělesné průduchy a proudy, objeví se démon projevující se jako narušitel praxe a bude škodit tvému duchovnímu rozvoji. Nebudeš schopen snášet ani to nejmenší utrpení, začneš praxi přerušovat a následkem toho budeš během meditace spoutaný. Když k tomu dojde, přemítej o neštěstí samsáry a to tě od tohoto narušování osvobodí. Když se ti podaří překonat všechny tyto potíže a zkusíš postupovat dál, pomáhaje si prostředky "Velikého štěstí", projeví se u tebe démon dákiní, krásných víl. Budeš se pokládat za jógina a zplodíš mnoho dcer, a pakliže se o ně pořádně nepostaráš, přijde spousta nevlastních synů. V tomto případě skoncuj s partnerskými svazky a nedbej názorů druhých lidí. Když se z toho vymaníš a začneš meditovat na prázdno, ono samo se stane dalším démonem. Budeš říkat: "Nic není", a zaměňovat ve svých činech ctnost za hřích. Ztratíš víru ve Tři klenoty, Buddhu, Dharmu a Sanghu a účast s jinými bytostmi. Když k tomu dojde, pěstuj ctnosti a očišťuj se od chyb. Cvič se v chápání toho, že vše je čisté, rozvíjej vroucnost, pochopení provázanosti všeho a neoddělitelnosti prázdna a soucitu. Tehdy se objeví jako nepřítel i démon soucitu. Když nebudeš sám oním vyvoleným, začneš netrpělivě pracovat pro dobro druhých a zanedbáváš vlastní praxi. Stane-li se tak, rozvíjej sice aspirace nezištné bódhičitty, ale pro tentokrát se jí nenechávej vést. Když se vymaníš i z toho, dalším nepřítelem se ti stane démon "dobré rady". Vypůjčí si masku Budhy či gurua a řekne ti: "Pracuj pro druhé!" nebo "Práce pro jiné je praxí". Bez ohledu na to, jestli se tyto instrukce objevují ve skutečnosti, ve vizích či ve snech, rozpusť je v Ješe Sempovi, aspektu moudrosti. Jestliže se pak stanou ještě silnějšími, znamená to, že jsou skutečným božstvem či guruem, jestliže ne, jsou škodlůivým démonem. Musíš jasně rozeznat, čím skutečně jsou. Když i to zvládneš, stane se démonem cesta jógiho. Na svých toulkách budeš pít a chovat se jako šílenec, tvoje činy budou nerozvážné a protiřečící Dharmě. Když k tomu dojde, odeber se na odosobnění, praktikuj tummo, učení vnitřního tepla, a zůstaň lhostejný ke všem deseti věcem světa. Bylo řečeno, že dokud nedosáhneš stavu buddhy, budou se překážky démonů neustále objevovat jedna za druhou. Pokud však přemůžeš vše, co odvádí, a oddáš se úplně praxi dovršení, žádný démon si k tobě nenajde cestu." Když Guru Rinpočhe domluvil, žáci sepsali jeho slova, mistr jim požehnal a ukryl pak tyto poklady na různých místech.