Meditace není koncentrace

Meditace není koncentrace MEDITACE není koncentrace. V koncentraci je nějaké já, které se koncentruje, a nějaký objekt, na který se koncentruje. Je tady dualita. V meditaci není nikdo uvnitř a vně. Uvnitř plynule přechází ve vně, vně plynule přechází v uvnitř. Neexistuje žádná hranice. Uvnitř je vně, vně je uvnitř, to je nedualistické vědomí. Koncentrace je dualistické vědomí: prot vede koncentrace k únavě; proto se při koncentraci cítíte vyčerpáni. Nemůžete se koncentrovat 24 hodin denně, musíte odpočívat. Koncentrace se nemůže stát vaší přirozeností. Meditace neunavuje, meditace vás nevyčerpává. Meditace může trvat 24 hodin denně - den za dnem, rok za rokem. Může se stát věčností. Je to čistá relaxace. Koncentrace je akt vůle. Meditace je stav bez vůle, stav nečinnosti. Člověk se prostě vrátí do svého vlastního bytí, které je totožné s bytím Vesmíru. V koncentraci vytváří mysl myšlenku: něco děláte. Koncentrace se objevuje z minulosti. Za meditací není žádná myšlenka. Neděláte nic zvláštního, prostě jste. Nemá to žádnou minulost, nejste znečištěni minulostí. Nemá to žádnou budoucnost, je to bez jakékoliv budoucnosti. Lao-c´to nazval wei-wu-wei, jednání bez jednání. Zenoví mistři říkávali: Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe. Pamatujte si, "sama od sebe" - nic se nedělo. Nevytahovali jste trávu ze země; přijde jaro a tráva roste sama. Tento stav - když necháte život jít vlastní cestou, když jej nechcete ří¨dit, když jej nechcete kontrolovat, když jej nemanipulujete, když mu nevnucujete žádnou disciplínu - tento stav čisté nedisciplinované spontaneity je meditace. Meditace je přítomnost, čistá přítomnost. Meditace je bezprostřednost. Nemůžete meditovat, můžete být v meditaci. Nemůžete být v koncentraci, ale můžete se koncentrovat. Koncentrace je lidská, meditace je božská.