Setkání s Castanedou

Nastavení stezky bojovníka $$OBR49309$$ Nastavení stezky bojovníka Nagual je osoba s dvojitou energetickou konfigurací. V linii Dona Juana bylo 27 Nagualů. Don Juan to nazýval čarodějnictvím, ale já myslím, že bych to mohl nazývat nějak jinak. Možná Nagualismem? Don Juan učil, jak prolomit psychologické podmínění poznávacího členění, které nás drží odříznuté od našich zdrojů. Svět, jak jej vnímáme, byl stvořen a priori - z rozumu, nezávisle na zkušenosti. Byl nám předán. Nejdůležitější podle něj bylo, že všechna naše energie je zapojena do bránění našeho já. A také veškeré naše úsilí. Jsme zaměstnáni bráněním představy o sobě samých už tak dlouho, že už si to ani neuvědomujeme. Je čas abychom si to uvědomili. Abychom začali "rekapitulovat" svůj život. Každý čin, každou událost, abychom našli "kloub" či "stěžejní bod", který představuje náš život. Tento "bod" je způsobem, kterým se vztahujeme k lidem. Když jsem začal s rekapitulací, zjistil jsem, že jsem se ke světu vztahoval jako malé dítě. Litoval jsem sám sebe. Celý můj život nebyl ničím jiným než nekonečným opakováním tohoto faktu. Když mne don Juan přiměl zrekapitulovat můj život, spatřil jsem, že jsem trávil svůj život toliko bráněním této pozice. Tohle bylo hrozné zjištění. Vše, co jsem chtěl, bylo, aby někdo poslouchal můj smutný příběh a litoval mne. Tyto představy o naší sebedůležitosti nás natolik oslepují, že nejsme schopni vidět cokoliv jiného, ale je možné naše já vymanit z představ o vlastní sebedůležitosti. Další věcí, která nás udržuje v naší slepotě, je domněnka, že naplnění přijde skrz to, že nalezneme druha či družku. Můžeme být dokonce i vdané/ženatí, ale stále hledáme někoho, kdo by naplnil naše potřeby. "To je jen má žena". Nechceme dávat, jsme neuvěřitelně sobečtí, chceme jen dostávat. Bojovníci, zřeci, Nagualové, milují bez ptaní, v tomto světě nebo za, pro jakýkoliv výsledek. Neuvědomujeme si tuto sebedůležitost, která ovládá naši existenci. Kdyby tomu tak bylo, nedělali bychom našim tělům to, co jim děláme. Představa "já" není naše, je čas se od ní oprostit. Don Juan nám předal řady premis, takže jsme si mohli začít uvědomovat, co se nám to stalo, co nám to udělali. Ne porovnáváním, ale jako pátrání - výzkum. Jednou jsem pracoval pro psychiatra jako výzkumný asistent. Přepisoval jsem z audiopásků příběhy jeho pacientů. Měl 3000 kazet s jejich výpověďmi. Když jsem ty kazety poslouchal, objevil jsem, že ti všichni byli mnou. Jejich příběhy byli také mými příběhy. Don Juan se mne ptával, v čem spočívá má jedinečnost. Nic jedinečného na mně nebylo. Na těch páskách bylo nahráno 3000 jiných lidí a ti všichni byli mnou. Není na nás nic jedinečného, ale spíš něco magického - my všichni zemřeme. Don Juan mne vytáhl ze společenského řádu a já mohl spatřit, že je jim lhostejno, jestli žiji či ne. Ničí nás to. Proč lneme k tomuto absurdnímu sociálního pořádku, který vede jen k našemu zničení? Náklonnost, láska--je jedinou potřebou. Jestliže prozkoumáte společenský řád skrze sebe, shledáte, že to nikam nevede. Pohleďte na něj ne srovnáním, ale spíše jej prozkoumejte. Plné uvědomění sociální struktury nám odhalí, že nemá žádný smysl či cíl. Jsou to peníze nebo jiné věci, o kterých si myslíme, že mají cenu? Nebo je to biologická nutnost? Rekapitulace je způsob jakým napadáme sebedůležitost. Potřebujeme energii, uvolněnou nepředpojatým prozkoumáním znovuprožití těch našich hoven - naší sebedůležitosti. Rekreační drogy, extáze, San Pedro? Svatý Petře! V tom nemůžeme nalézt žádný smysl. Drogy nás činí neschopnými nést tlak. Don Juan používal rostliny síly, aby léčil a cvičil mou pozornost, neboť jsem jí neměl ani gram. Místo braní drog k nalezení magických aspektů života, existuje něco mnohem lepšího - vnitřní kázeň. To je jediná cesta ven z pasti sociálních struktur. S vnitřní kázní dokážeme divy. Bojovník, jenž si je vědom smrti, si je vědom pasti sociálního řádu, si je vědom pasti sebedůležitosti, si je vědom pasti rozumu, chce jen svobodu. Svoboda je skokem do nepochopitelna. Vnitřní kázní není míněna katolická askeze, ale lehoučká a volně plynoucí radost, která přichází skrze pětadvacetihodinovou pozornost. Toto jsou základní typy zodpovědnosti bojovníka: Nepokládejte stupidní otázky. Neříkejte "nerozumím", nebo "můžete mi říct proč?". Neexistuje žádné racionální vysvětlení. Jestli chcete vědět, musíte to zkusit--experimentujte. [1] Přijmutí faktu, že zemřete. Smrt je neobchodovatelná, každý kdo žil, zemře. Popadněte ten nápad a osvojte si zodpovědnost za to, že zemřete. Tím, že to hlasitě řeknete, voláte primální sílu, která se řídí naším voláním a my ji přitom nikdy nepoužíváme. Řekněte nahlas: "Já chci být zodpovědný za to, že zemřu". Musí to být řečeno nahlas, nestačí jen myslet si to. Síla není čtenářem myšlenek. S pokrokem dojde k přenastavení. Učiňte své slovo konečným. Bojovník má dost důslednosti, aby stál za tím, co řekne. Už se projednou něčemu odevzdejte, i kdyby to měla být vaše smrt. Bojovník umírá pro své slovo. Vyřčení něčeho nahlas je věc tajemná a magická, ale také i velmi jemná. Hlasité a jasné vyřčení vašeho záměru je to největší tajemství ze všech. Udělejte to! Hledejte na neznámých místech. Osvojte si zodpovědnost stát tváří v tvář nekonečnu. Není to pro slabochy, nebude to odpovídat na vaše snažné prosby--vychčí se to na vás z vysoka. Jste tomu šumafuk. Jen s touto první premisou můžete mít ohromující zkušenost. Nikdy jsme nebyli schopni popsat to slovy. Měli bychom žalovat seznam pojmů. Svět neseme sami v sobě. Odpověď musí být sestavena a my ji přijímáme. Bojovník se musí zastavit právě zde. [2] Nejdůležitější věcí je pro bojovníka vyslovení zodpovědnosti za to, co vnímá. Nemáme žádný účel, žádné výhledy kromě senility. Vše je možné. Už teď jsme čaroději. Jděte až dolů, na nejnižší úroveň a zformujte svět na tom, co tam leží. Tam dole je smrt. Jsem lidská bytost a jsem tedy něco úžasného. Vyřkněte svůj záměr být něčím jiným, abyste se vyléčili. Když jsem byl nemocný, jen jsem skákal. Dělal jsem, co říkal don Juan. Nemoc je toliko záliba. Já jsem svou bolest miloval. Přepínáte svůj "kanál" vyslovením svého záměru. Potom přichází "Plášť odvahy a smělosti". Bázlivost a tuhost jsou našimi nepřáteli. Není přiměřené se domnívat, že křídla jsou jediný způsob, jak létat. Jsou i jiné možnosti. Hledejte je. Zeptejte se bytosti, která zemře. Zeptejte se zrcadla. Něco se stane. [3] Třetí položkou bojovníka je zadluženost. Komu až do dneška za tohle něco dlužím? Staňte se zodpovědnými za to, co je vám dáváno. Pořiďte si novou sadu nástrojů. Tím, že přijímáte učení, stáváte se za něj zodpovědnými. Jste zadluženi po zbytek svého života. Jen něco někde tam venku to může odvolat. Jste odpovědni za zření toho, co nám pomáhá. Splácením se stáváte svobodnými, jestli to odmítnete, spoutá vás to. Bytost, která umře, přijímá odpovědnost. Bez zodpovědnosti jsme jen egomaniaky. Čůrání je pro Babu Stačí to, aby se řeklo, že všechno co vychází z Baby je posvátné. Na příštích setkáních budu mluvit o snění, potom o stopařství a nakonec budu mluvit o éterickém člověku. Nebudu nic zatajovat. Řeknu vám to jako svědek--byl jsem tam. Viděl jsem neuvěřitelné věci. Je to jako slzy v dešti. Přitroublí guruové by si měli najít práci. Ne domlouvat