Chrám padá

Když Yakusan umíral, zvolal: "Chrám padá! Chrám padá!" Polekaní mniši začali vynášet věci ven. Yukasan řekl: "Nikdo neporozuměl tomu, co jsem chtěl říci", a zemřel.

 

Otevřete svou vlastní pokladnici

Daižu navštívil mistra Baso v Číně. Baso se ho otázal: "Co hledáte?"
"Osvícení", odpověděl Daižu.
"Máte svou vlastní pokladnici. Proč hledáte jinde?", řekl Baso.
Daižu však chtěl vědět: "Kde je moje pokladnice?"
Baso odpověděl: "To nač se ptáte, je vaše pokladnice."
A Daižu byl osvícen. Od té doby naléhal na své blízké: "Otevřete svou vlastní pokladnici a užívejte jejich pokladů."

Vzácný šálek na čaj

Ikkyu, mistr zenu, byl jako chlapec velmi chytrý. Jeho učitel vlastnil drahocenný šálek na čaj, vzácnou starožitnost. Ikkyu šálek nechtě rozbil a strnul. Slyšel, že mistr přichází. Jakmile se mistr objevil, zeptal se Ikkyu: "Proč musí lidé zemřít?"
"To je přirozené", pravil starý muž. "Všechno musí zemřít a všechno musí až do té chvíle žít."
Ikkyu, ukazuje hromádku střepů, dodal: "Přišel čas, aby váš šálek zemřel."

Zvuk zvonu

Na krajinu padl soumrak. V dáli se ozval zvon.
"Slyšíte zvon?" zeptal se jeden z mnichů.
"Ano", přikyvovali mniši.
"Ne", řekl mnich. "Slyšíte jen jeho zvuk."

První pravidlo zenu

Nový mnich přišel za mistrem Džóšuem. "Právě jsem vstoupil do bratrstva a chtěl bych se naučit první pravidlo zenu", řekl.
Džóšú se optal: "Už jsi večeřel?"
Novic odpověděl: "Ano, už jsem jedl."
Džóšú řekl: "Tak si umyj misku."

Vesmír je průhledný krystal

Žák: "Říkáte prý, že celý vesmír je jediný průhledný krystal, jak tomu mám rozumět?"
Suan: "Celý vesmír je jediný průhledný krystal, nač tomu rozumět?"
Následujícího dne se ptá mistr Suan žáka: "Celý vesmír je jediný průhledný krystal, jak tomu rozumíš?"
Žák: "Celý vesmír je jediný průhledný krystal, nač tomu rozumět?"
Mistr Suan: "Vidím, že s tebou cloumají démoni."

Zen v každém okamžiku

Studenti zenu pobývají se svými mistry alespoň deset let, než si troufnou vyučovat ostatní. Tenno, který si právě odbyl učednická léta a stal se učitelem, navštívil Nan-ina. Toho dne pršelo a tak měl Tenno na nohou dřeváky a v ruce deštník.
Když se pozdravili poznamenanal Nan-in: "Předpokládám že jsi nechal dřeváky v předsíni. Rád bych věděl, stojí-li deštník po pravé nebo levé straně dřeváků."
Tenno, zmaten, nenalezl okamžitou odpověď. Uvědomil si, že nedokáže podržet svůj zen v každém okamžiku. Stal se Nan-inovým žákem a studoval dalších šest let, než dosáhl takového stavu.