Šamanské léčení (4)

Pokud se vám zatím nepodařilo vydat se na šamanskou stezku, poznali jste v předchozích částech tohoto seriálu alespoň jeskyní strachu, nebo jste se rovnou seznámili se strážcem svého nitra, jeho pravým jménem - vlastností, kterou v tomto životě máme rozpustit, i se strážným zvířetem, jehož vlastnosti máme naopak posílit.

 

Šamanské léčení (4)

Netradiční terapie

Pokud se vám zatím nepodařilo vydat se na šamanskou stezku, poznali jste v předchozích částech tohoto seriálu alespoň jeskyní strachu, nebo jste se rovnou seznámili se strážcem svého nitra, jeho pravým jménem - vlastností, kterou v tomto životě máme rozpustit, i se strážným zvířetem, jehož vlastnosti máme naopak posílit.

Je třeba nás přestavět

Co dál? Mnohému by to stačilo. Ale šamanská stezka nám nabízí mnohem víc. Můžeme jí putovat celý zbytek života a vždy na ní potkáme své učitele, kteří nám pomohou zvládnout další úsek životní cesty.

Mnohokrát se nám stane, že budeme rozsekání nebo roztrháni prvním strážným zvířetem či některým z učitelů, s následným opětovným sestavením jednotlivých částí našeho těla. Budeme to vnímat bez jakékoliv bolesti a hrůzy, protože to neznamená nic jiného, než že jsme zvládli jednu etapu cesty a je potřeba nás přestavět. Je to něco jako dílčí vyznamenání.

Koho můžeme na svých cestách potkat? Již jsem se zmínila o učitelích. Potkáme učitele všeho, co souvisí s naším životním plánem. Tomu odpovídají všechny naše problémy i otázky, které při každém dalším vstupu strážnému zvířeti pokládáme.

Řekli jsme si, že první strážné zvíře je strážcem naší aury, fyzického těla. Ono samo neumí vždy na naše otázky odpovědět, ale ví, kam a za kým nás má dovést.

Zpočátku, než se budeme ve své krajině pohybovat jistě, potkáme cestou několik nebo mnoho bytostí, které nám na opakovanou otázku neodpovědí, případně nás odkážou na někoho jiného. Poděkujeme jim a pokračujeme v cestě tak dlouho, dokud nepotkáme bytost, která nás přivítá a začne odpovídat.

Odpověď na naši otázku můžeme obdržet buď verbálně, nebo prožitkem. V prvním případě nám bytost - učitel krátce či obšírněji odpoví. Častější bývá retrospektivní prožití odpovídající situace či obojí současně. Můžeme potkat svého učitele země, vody, vzduchu, nebe, moudrosti, Šamana, Čarodějku, Léčitele a jiné, které právě na své cestě potřebujeme.

Pro názornost vás nyní seznámím se svým posledním vstupem, který stejně nebyl určen pouze pro mne.

Již kdysi dávno jsem se dozvěděla, že s protivníkem nebo domnělým zlem nemáme bojovat. Je to i jedno z pravidel šamanského putování. Za každým útokem se skrývá strach. Je třeba nejprve strach odhalit a pojmenovat, pak ho rozpustit.

Ve vstupu se to daří velmi dobře tehdy, nejsme-li v reálu do problému vtaženi, nebo jen okrajově. Jestliže je protivník v reálu silný a my se do boje necháme vtáhnout, ve vstupu bychom to řešit neměli, protože boj v nás je zabydlen a přinutí nás hledat řešení převážně ke svému prospěchu. Riskovali bychom opačný efekt - posílení útočnosti protivníka.

Jak nebojovat?

Jak tedy nebojovat, když cítím ohrožení? Co dělat, jsem-li tlačena do kouta a ztrácím síly? Když cítím, že s danou situací nesouhlasím, nestačí to říci a odejít. Protivník mě většinou začne pronásledovat a nutit k boji. Hledá další a další zbraně, je ze mne štvanec a bojuji tím více, čím více nechci. A můj strach narůstá.

S těmito otázkami mě můj tygr zavedl za učitelem země. Ten mě s úsměvem přivítal a ukázal na protější kopec, kde jsem uviděla velkou planinu. Na jejích protilehlých stranách stála dvě středověká vojska. Zazněl hlas trubky, strany vyrazily proti sobě a nastal krvavý, nelítostný boj.

"Nyní se budou bít tak dlouho, dokud na jedné straně nezatroubí k ústupu," vysvětlil mi učitel. "Až protivníci naberou další síly, bude boj pokračovat - dokud nebude jedna strana poražena a její území dobito.Ovšem další boj bude zase pouze odložen. Poražená strana bude nabírat nové síly pomaleji, ale přece jednoho dne zvedne kopí a znovu vyrazí. Nekonečný boj se střídavým vítězstvím a porážkou. Teď se podívej na druhou variantu."

A já viděla opět obě vojska na protilehlých stranách. Na jedné straně zatroubili k útoku a vojsko vyrazilo. Druhé vojsko zůstalo stát se skloněnými zbraněmi, nebojovalo. Bylo zajato, jejich území i královský palác obsazeny, domy vypleněny, ženy znásilněny.

"Tak takhle vypadá ""neboj"". Vojáci a král nebojovali z falešného pocitu správnosti. Boj si zařadili na stranu zla a chtěli být za každou cenu dobří. Přišli o své ženy a děti, o pole i domy. O vše, co si dlouhá léta budovali a co jim patřilo. A přišli o to nejcennější o SVOBODU. Dívej se dál," vyzval mě učitel.

Na pláni jsem tentokrát viděla pouze jedno vojsko, císaře Zikmunda. Husitské vojsko jsem neviděla, ale věděla jsem, že je ukryto naproti na pahorku v lese. Věděli o nich i Zikmundovi vojáci a domnívaje se, že boj bude snadný, vyrazili.

Z lesa náhle zahřměla píseň Kdož jsou boží bojovníci. Zikmundovi vojáci se začali postupně zastavovat, nakonec zahodili zbraně a utekli zpět na své území.

"Víš, proč Zikmundovi vojáci utekli? Protože ze síly tónů a slov písně pochopili, že jsou husité odhodláni hájit své území a svobodu za každou cenu. Že se nebojí spravedlivého boje a jsou ochotni padnout do posledního muže. Že jejich sílu mají i jejich ženy a děti a nedají se zotročit. Pochopili, že husité skálopevně VĚŘÍ VE SVÉ HODNOTY, i tomu, že jejich boj bude spravedlivý.

Pokud pobýváme ve fyzickém těle, trápíme se dualitou. Neustále určujeme, co je dobré a co špatné, protože si myslíme, že Vesmír od nás očekává pouze dobro. Chceme být dobří za každou cenu. Děláme to tak dlouho, dokud nepoznáme, že Vesmír od nás očekává sjednocení obou světů, přijetí dobra i zla, protože obojí je jeho součástí. Jak jsi viděla, i domnělé dobro nám může ublížit a většinou mnohem více než to, co považujeme za špatné.

Bojuj vždy, když je potřeba, je-li ohroženo, čemu věříš. Protože to je tvé království, které si nemůžeš nechat vzít. Braň svou svobodu."

Těmito slovy ukončil lekci můj učitel země a já porozuměla.

Jak jsem se již zmínila, svému strážnému zvířeti můžeme položit jakoukoliv otázku, na kterou potřebujeme znát odpověď. Ono nám ale odpoví pouze tehdy, týká-li se otázka fyzického těla, protože první strážné zvíře je ochráncem našeho fyzického těla, je součástí fyzické aury. Pokud odpověď na otázku nezná, zavede nás vždy tam, kde bude zodpovězena. Stane se ale také, že odpověď nedostaneme. To tehdy, je-li naše otázka podbarvena emocí, nebo přesahuje faktický či časový plán našeho života.

Postupně budeme potkávat další zvířata, bude jich tolik, kolik aktivních vrstev aury máme.Ta s námi nebudou putovat stále, objeví se pouze tehdy, bude-li jejich pomoci zapotřebí v našem plánu života.

Mája ČERNICKÁ

 

 $$OBR75404$$