pátek 13. ledna 2006

Dívka u řeky

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: "Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?" Tansan klidně opáčil: "Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?".

 

 

Kde se vzal hněv?

Mladý žák zenu Jamaoka Teššú, navštěvoval jednoho mistra po druhém a naplňovalo ho pýchou, když mohl demonstrovat své duchovní vědomosti. Nakonec hovořil před zenovým mistrem Dokuonem ze Šokoku, který právě seděl v zahradě a kouřil dýmku.
Jamaoka řekl: "Duch, Buddha a živí tvorové nakonec neexistují. Pravá přirozenost jevů je prázdnota. Není žádné uskutečnění, žádné mámení, žádná moudrost, žádná prostřednost. Není žádné dávání ani nic, co se přijímá."
Dokuon, který tiše pokuřoval, neříkal nic. Najednou uhodil svou bambusovou dýmkou Jamaoku do hlavy. To mladého muže náramně rozhněvalo. "Jestliže nic neexistuje," tázal se Dokuon jemně, "kde se tu vzal ten hněv?"

Vidět přítomnost

"Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také," vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž.
"To umí každý," řekl zenový mnich znuděně, "moje cesta je daleko těžší."
"A jaká je?" dotazoval se zvědavě mladý muž.
Mistr řekl: "Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost."

Na vlasech nezáleží

Němec Achim Seidl, který vydal zkrácené znění kóanové sbírky Pi-jen-lu, píše: "Když jsem se poprvé odebral do kláštera Rinzai, stanovil mi zenový mistr podmínku, že se zařadím do života kláštera jako každý jiný, jako prostý mnich. Souhlasil jsem a s úklonou jsem řekl, že si hned nechám vystříhat a vyholit pleš, jak je to zvykem. Mistr se na chvíli zamyslel a dal mi pak pokyn, že mohu nechat vlasy tak, jak jsou.
Po několika týdnech přijel docent z Oxfordu a hodlal také strávit nějaký čas v klášteře. Při přijímací ceremonii se mladý docent v zásadě sice chtěl zařadit, jen vlasy si chtěl nechat, protože prý brzy bude přednášet v cizině. Mistr se usmál a rozhodl: "Buď půjdou vaše vlasy okamžitě dolů, nebo vás nechám vyprovodit." S dušeným hněvem Angličan poukázal na mou vlasatou hlavu. Mistr jen mávl rukou a řekl jako mimochodem: "Tomu na vlasech nezáleželo."

Šálek čaje

Zenový mistr Nan'in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nan'in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nan'in s naprostým klidem dál, takže miska přetekla. Návštěvník volal: "Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde." Nan'in se usmál: "Tak jako ta miska jsi plný svých vlastních názorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?"

Záchrana světa

Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"
Mistr odpovídá: "Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."
"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."

Co může mistr dát?

Jeden žák se zeptal zenového mistra Philipa Kapleaua: "Co mi zenový mistr může dát?" Kapleau odpověděl: "Nemůže ti dát nic, co už nemáš, ale může ti vzít mnohé, co je cizí tvé pravé přirozenosti."

Vnitřní svoboda

Jeden súfí se zeptal zenového mistra: "Jsem vnitřně tak svobodný a tak od všeho oproštěn, že už ani nemyslím na sebe, nýbrž jen na druhé."
Zenový mistr opáčil: "Já jsem vnitřně tak svobodný a tak ode všeho oproštěn, že se na sebe mohu dívat, jako bych byl někdo jiný, a proto mohu myslet i na sebe."

Duch v domě

Jeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: "Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch. Prosím tě, pověz mi, co mám dělat." Mistr klidně odpověděl: "Prostři ještě jeden příbor!"

Rozdíl mezi člověkem a zvířetem

Jednoho zenového mistra požádali, aby vysvětlil rozdíl mezi člověkem a zvířetem, protože oběma se přece dostalo stejnou měrou buddhovství. Zenový mistr se usmál: "Dobrá, vysvětlím vám tedy rozdíl mezi člověkem a krysou: Když budeme mnohokrát po sobě krysu strkat do bludiště o čtyřech chodbách a při tom budeme do čtvrté chodby dávat sýr, naučí se krysa nakonec chodit do čtvrté chodby, aby se dostala k sýru. Člověk se to naučí také. Chceš sýr, jdeš tedy do čtvrté chodby a tam ho máš. Velký bůh života však po čase přemístí sýr do jiné chodby. Krysa jde do čtvrté chodby. Žádný sýr ve čtvrté chodbě. Krysa vyleze ven. Zas jde do čtvrté chodby, sýr nikde. Vyleze ven. Zas do čtvrté chodby. Nic. Vyleze ven. A tak dále.
Nakonec dojde k tomu, že krysa přestane zkoušet čtvrtou chodbu a hledá někde jinde. A tady se ukazuje rozdíl mezi krysou a člověkem: Lidé stále lezou do čtvrté chodby. Věčně. Lidé jsou o čtvrté chodbě přesvědčeni. Krysy nejsou přesvědčeny o ničem; zajímají se o sýr. Člověk si však vytváří přesvědčení: víru ve čtvrtou chodbu. Člověk začne velmi rychle považovat za dobré lézt do čtvrté chodby - ať už v ní je sýr, nebo není. Člověk má raději svou pravdu než svůj sýr. Máte raději pravdu než své štěstí, a abyste sobě a ostatním dokázali, že máte pravdu, po celé roky vbíháte do čtvrtých chodeb. Vaše mozky chtějí raději mít pravdu než být šťastné. A právě proto jste už tak dlouho nedostali žádný sýr.
Zapamatujte si tedy, nikdy ten sýr nezískáte, když se o to budete pokoušet tam, kde vždycky byl. Velký bůh života totiž přemisťuje sýr neustále. Ve vás je však příliš mnoho přesvědčení o příliš mnoha čtvrtých chodbách.
Jste zde a praktikujete zen proto, abyste se zbavili všeho toho vašeho přesvědčení, které sýr popírá. Nikdy nebudete šťastni, když se budete pokoušet být šťastní. Vaše pokusy budou totiž plně řízeny vaším přesvědčením o tom, kde je to správné místo, na kterém by sýr měl bát. Dokud máte představu o tom, co to například je satori a kde je získat, pak jste možnost dosažení satori propásli. Protože každá představa, každé přesvědčení opravdový prožitek ničí.
Kdyby se tedy někomu z vás podařilo setkat se s bohem, nezkoušejte jej tam potkat ještě jednou. Bůh prochází kolem. Když se jej pokoušíš umístit na určité místo, nikdy už jej nespatříš. André Gide řekl: "Nesnaž se Boha najít jinde než všude. Všude, kam bys rád šel, potkáváš Boha - Bůh je to, co je před námi. Buď jako poutník, který vše pozoruje za chůze a nikde se nezastavuje."

Žádné komentáře:

Okomentovat