Proč nejsme dokonalí?
Evolucí jsme naprogramováni k dokonalosti a v rámci všech vnějších a vnitřních okolností našeho vzniku ve skutečnosti také dokonalí jsme. I na křišťálu, který na první pohled vypadá bezchybně, však naleznete nějaký drobný -kaz-, nějakou nepravidelnost. Stejně tak jako každý strom a krtek, -učinil- křišťál ve chvíli svého zrodu naprosto vše pro vlastní dokonalost.
CHVÁLA CHVÁLY
Že vnější podmínky (tlak vroucího magmatu či nehomogenity po výbuchu či srážce dvou hvězd) neumožnily, aby tvar krystalu (povaha člověka, výška stromu či přizpůsobivost krtka) byl ideální, není v tomto smyslu rozhodující.
ROZHODUJÍCÍ PRVNÍ VTEŘINY
Dnes neustále používáme těla se všemi jeho složitými pochody a reakcemi tak, jak je příroda evolučně připravila pro život v africké lesostepi v tlupě maximálně o 25 členech. Prvním důvodem, proč si dnes lidé nepřipadají dokonalí, je především způsob, jakým přišli na svět. Převážná část současné populace se narodila v nemocnicích a to tím „nejděsivějším způsobem, jaký posledním generacím mohlo porodnictví připravit“. (M. Odent)
Je prokázáno, že první vteřiny a minuty života dítěte jsou rozhodující, pokud jde o základní naprogramování, jak bude vypadat a jak bude vnímat svět. V tomto smyslu, jak řekl Bateson, jsme všichni více či méně ne vlastní vinou poškozeni. Omezím se na jeden příznačný argument. V lékařských knihách a učebnicích se bere za dané, že v okamžiku porodu každému z nás v mozku odumře několik miliard neuronů (říkají tomu normativní adoptóza) a že příroda vytvořila jakousi rezervu. To je omyl s podobně katastrofálními následky, jako když téměř celé 20. století vědci a lékaři předpokládali, že muži a ženy mají stejný mozek. Ukázalo se, že ženy mají mozek v mnoha ohledech zcela jiný; -omyl- vznikl proto, že se v pitevnách zkoumaly mozky, které byly tehdy většinou k dispozici, čili mozky mrtvých vojáků, tedy mužů.
HUDBA DO BŘÍŠKA SMĚŘUJE K MOZKU
V Indii a ve staré Číně maminky odjakživa zvláště na konci těhotenství svým ještě nenarozeným dětem zpívaly stále složitější písničky. V USA je dnes velmi populární metoda Baby Plus – těhotná žena si na rostoucí bříško připevní látkový pás, ve kterém je malý walkman, který vysílá hodinku denně rytmické a stále složitější stimuly. Miminko slyší (již od 3. měsíce), zajímá se o zvuky, které doplňují obvyklý rytmus matčina srdce, a když se narodí, ony miliardy neuronů neodumřou, protože jsou díky prenatální audiostimulaci již propojené a zpevněné jako copánky. Takové děti se pak rodí s otevřenýma očima, velmi inteligentní, zdravé (je jich na světě již před 60 000 a pár desítek i u nás). Takoví jsme mohli být všichni, kdyby si páni doktoři na počátku 20. století neusmysleli a v polovině století neprosadili, že oni ví nejlépe, co má žena dělat, aby zdravě a snadno porodila. Je přitom prokázáno, že většina z toho, co se na porodních sálech děje, mamince a miminku spíše škodí, než prospívá, a že ony případné porodní komplikace způsobuje především odcizené prostředí, nedostatek intimity, následný psychický nepokoj rodiček, nepřirozená poloha vleže atd.
MALÍ GÉNIOVÉ VS. POSLUŠNÍ PODDANÍ
Dokonalí nejsme i proto, že jsme systematicky vychováváni k nedokonalosti a nefunkčnosti. Téměř každé dítě je totiž potenciálně ještě ve třech letech génius, a řez jeho neuronovou kůrou vykazuje neuvěřitelnou hustotu všech propojení. Kdyby bylo neustále chváleno a podporováno v tom, co mu jde, může se z něho stát geniální matematik, hudebník, inženýr, chirurg, fotbalista a bůhví co ještě. Jenže, pak nastoupí rodiče s konzervativními a uzurpátorskými názory na to, jak se dítě má oblékat, chovat, nepřekážet, a čím by v budoucnu mělo být, a pokud tatínek uznává a vyznává jen pivo a Baník, i jeho syn bude mít -v mozku- jen pivo a Baník (neuronová síť bude velmi říká). Pak přichází na řadu škola a učitelé. Dítě, které je evolucí stvořeno k tomu, aby hrou neustále objevovalo svět, nasávalo stále více informací a bylo šťastné (průměrné tříleté dítě se samo od sebe, vnitřním štěstím, směje každých 35 vteřin), je usazeno do lavice a od té chvíle je systematicky omezováno; slyší jen zákazy a nařízení typu: to nesmíš, to nedělej, seď rovně, čůrat až ti dovolím, běhat až zazvoní, neběhej po chodbě, dělej si úkoly, opiš stokrát atd. Škola tak, jak ještě mnohde i u nás vypadá, je totiž vynálezem Marie Terezie, která potřebovala (pruským drezurním stylem) zajistit, aby měla ve své říši dost poslušných poddaných.
BLAHODÁRNÁ MELODIE A RYTMUS
Neodpustím si ještě -hudební- poznámku. Nejsme dokonalí také proto, že vyznáváme zcela jiné než přírodní rytmy, a také jsme celé dny -dobrovolně- vystaveni náporům hudby, které nás energeticky vybíjí a našemu tělu i psychice škodí. Současná hudba je příliš rychlá, složitá, soutěživá, negativní a rozladěná. Tvrdím, že atomová energie, stejně jako zatím netušená, a proto nekontrolovaná moc filmu, novin a televize, tak i naše (symfonická, populární) hudba je na nás, současníky, příliš silná. Nedokážeme ji zvládnout. Indové tvrdí a já s nimi naprosto souhlasím, že člověk je JEŠTĚ tvor nedokonalý, nedostatečně vyvinutý, a tak není na Harmonii vesmíru, která ve své, pro nás slyšitelné formě proznívá v hudbě, připraven. A nezaslouží si ji. Proto indická klasická hudba používá jen melodii a rytmus. Proto je také tak léčivá a harmonizující.
Shrnuto, každý jsme dokonalý (v rámci možností), ale pokud bychom dokázali napravit vše, co nás (porodem, školou, prostředím, stravou, hudbou, válkami, terorem) poškozuje, nebo dokonce preventivně co nevíce omezit výše zmíněné a další negativní a poškozující vlivy, byli bychom daleko dokonalejší. Jsme na to naprogramováni, jen nám o tom zatím neřekli.
Žádné komentáře:
Okomentovat