,,Nosíš v sobě samém přítele nejlepšího, kterého neznáš, neboť Bůh sídlí v nitru každého člověka, ale málokdo jej dovede nalézt. Člověk, který obětuje své žádosti a svá díla bytosti, z níž pocházejí základy všech věcí, nalezne v sobě samém své štěstí, svou radost a též své světlo.“ (Staroindický epos Bhágavadgíta)

Tajemství astrálního cestování

 

,,Nosíš v sobě samém přítele nejlepšího, kterého neznáš, neboť Bůh sídlí v nitru každého člověka, ale málokdo jej dovede nalézt. Člověk, který obětuje své žádosti a svá díla bytosti, z níž pocházejí základy všech věcí, nalezne v sobě samém své štěstí, svou radost a též své světlo.“ (Staroindický epos Bhágavadgíta)

MIMOTĚLNÍ PROŽITKY LZE VYVOLAT MEDITACÍ

O astrálním cestování toho bylo napsáno už poměrně dost. Ale stále se jedná o jev, který se ani při užití nejmodernějších metod výzkumu a experimentů nedaří plně objasnit. Bylo také nezvratně dokázáno, že stav mimotělních prožitků (Out-Of-Body-Experience – dále OOBE), pro astrální cestování typických, lze uměle vyvolat například různými technikami meditací, ale také ho i kontrolovat a regulovat.

Měl jsem kdysi v zaměstnání kolegu, který stav OOBE vyvolaný meditací výtečně ovládal. Připouštěl, že právě technika regulování astrálního cestování je nejobtížnější. Netrénovaný jedinec může snadno úplně a nenávratně oddělit své astrální tělo od těla fyzického, což má za následek smrt. On sám byl schopen astrálně cestovat nejen v místnosti, kde se při meditaci nacházel, ale i mimo ni, nikdy ovšem příliš daleko. Zvláštností bylo, že při jeho mimotělních prožitcích převažovalo podivné oranžové vidění okolního světa. Ve stavu OOBE byl navíc schopen i duchovní tvorby neživých předmětů, které materiálně neexistovaly.

Při mimotělních prožitcích se setkával s různými nadrealitami, takže i jeho chápání našeho materiálního světa bylo poněkud jiné. Měl například vzácně vyrovnanou mysl, nikdy se nerozzlobil, dokázal snadno překonávat všelijaké nástrahy života, zkrátka a dobře, jednalo se o člověka, jehož bylo možné charakterizovat jako bytost s neustále pozitivním myšlením. Mimotělní prožitky jsou však svědectvím ještě něčeho jiného: poznání, že pro člověka neexistuje žádné časoprostorové omezení a že toto omezení je dáno naším smyslovým vnímáním světa, v němž se pohybujeme a ve kterém žijeme. Vedle této, pro nás běžné reality však existuje cosi, co lze nazvat nadreálným a co můžeme vnímat a cítit pouze mimosmyslovým vnímáním ve stavech změněného vědomí. Náš racionální rozum se přitom zdráhá tuto nadrealitu pochopit a přijmout ji, protože lidská mysl bývá až příliš často zahlcena materiálním vnímáním a posuzováním jevů a událostí našeho fyzického světa.

Ať se na to díváme jakkoli, celý náš svět, a snad i vesmír, je vlastně složen z nejrůznějších energetických vibrací. Některé z nich našimi smysly vnímáme, jiné nikoli. Jejich výsledkem proto musí logicky být určité rezonance. Jsou to vlastně kmitočty, jimiž se tyto vibrace vyznačují a nezáleží příliš na tom, zda jde o vibrace kupříkladu zvukového, nebo světelného vlnění. Dnešní svět je prosycen obrovským množstvím elektromagnetických vibrací a nikdo není schopen určit, k čemu tento vývoj, který nastal ve dvacátém století povede, jaké to přináší a ještě přinese dopady na náš vlastní vývoj, naše zdraví apod. Jsou to vibrace, které lidstvo vytvořilo uměle, ačkoliv i přirozený elektromagnetismus na této planetě působil od počátku jejího vzniku.

Je naprosto objektivním faktem, že nárůst nejrůznějších paranormálních jevů, mezi které dnes někdy řadíme i mimotělní prožitky, začal v okamžiku, kdy hladina uměle vytvářeného elektromagnetismu dosáhla určité meze. Lidstvo tak stojí před otázkou, zda tento oceán námi vytvářených elektromagnetických vibrací nemá s nárůstem paranormálních jevů nějakou souvislost a zda elektromagnetická pole neovlivňují lidské vědomí a naši psychiku více, než bychom dosud předpokládali. Protože ať tak, či onak, paranormální jevy jsou registrovány většinou právě prostřednictvím našich vjemů a naší psychické činnosti. V souvislosti s tím někdy hovoříme o jakémsi šestém smyslu, který mají lidé v sobě zakódovaný, ale spouštěcí mechanismy k jeho aktivaci nejsou dosud přesně známy. Parapsychologové zase užívají termínu -mimosmyslové vnímání- (ESP), aby tak tento náš -šestý smysl- oddělili od ostatních základních pěti smyslů, vlastních každému zdravému člověku. Experimentálně už bylo dávno prokázáno, že náš mozek produkuje činnosti, které nám při normálním stavu vědomí unikají nebo jsou registrovány jen velice neurčitě. Kam ale zařadit fenomén astrálního cestování?

EXISTUJE VĚDOMÍ MIMO TĚLO?

Mezi vědci se stále najde mnoho ortodoxních racionalistů ochotných tvrdit, že v případě mimotělních prožitků jde pouze o vjemové halucinace. Neberou v potaz ani přísně exaktní experimenty s tímto fenoménem, které už byly prováděny a objektivně dokládají, že tento jev nemá s halucinacemi nic společného a že je úzce svázán s problematikou vztahů naší mysli (vědomí) a těla.

Jedním z takových experimentů byl kupříkladu pokus amerického psychologa Charlese Tarta s hrací kostkou umístěnou do otevřené krabice visící těsně u stropu. Pokusný subjekt se nacházel v meditačním transu, nikoli nepodobném hypnotickému spánku, a jeho úkolem bylo uvést po skončení experimentu svrchní číslo na hrací kostce, které bylo ovšem viditelné pouze při pohledu na kostku shora. Experimentátor přitom kostku několikrát převrátil. Údaje byly zaznamenávány a celý experiment se několikrát opakoval, aby byl vyloučen faktor náhody. Výsledky byly šokující. Pokusný subjekt se nikdy v určení daného čísla nezmýlil!

Jindy byla do pokusné místnosti umístěna zvířata, především psi a kočky. V okamžiku, kdy experiment začal, vykazovala zvířata neklid, jako by v místnosti, mimo pokusnou osobu sedící v křesle, ještě někdo byl. Vnímala snad zvířata oddělení astrálního těla od fyzické schránky pokusného subjektu? To se nedá vyloučit. Je známo, že mnoho živočichů má vyvinutou schopnost reagovat na podněty, které jsou za normálních okolností pro člověka podprahové a jež nejsme schopni vůbec vnímat.

Astrální cestování, stav vědomí mimo tělo, při němž dle názoru parapsychologů dochází k oddělování fyzické a duchovní podstaty člověka, však vyvolává další otázku. Může duch (vědomí) existovat nezávisle na naší fyzické schránce?

Při stavu astrálního cestování však nedochází k oddělení ducha (vědomí) od těla, nýbrž pouze k jeho vydělení z těla, protože osoby, které dokáží navodit své mimotělní prožitky (což nelze ztotožňovat s mimotělními prožitky při klinické smrti – pozn. aut.), často hovoří o tom, že to, co za ducha označujeme, je s tělem ve skutečnosti neustále spojeno. Oddělení obou těchto složek naší existence by v opačném případě přivodilo smrt. Kýžený důkaz pro potvrzení toho, že duch může být schopen samostatné existence, zatím podán být nemůže, pomineme-li filozoficko náboženskou rovinu tohoto problému, kde je samostatná existence – zejména posmrtného ducha – většinou automaticky předpokládána.

Přesto se například ví, že při mimotělních prožitcích jsou během encefalografického měření mozku evidovány změny mozkových frekvencí. Jejich typologie je taková, že tento stav je něčím mezi spánkem a bděním, tedy stav podobný snění, ale zároveň nebyl registrován rychlý pohyb očí typický pro tzv. REM fázi spánku, kdy se lidem sny zdají.

Zjištěné hodnoty proto zcela jasně napovídají, že se při stavu OOBE s naším mozkem opravdu něco děje. Jinými slovy – alespoň zatím musíme řadit tento fenomén mezi parapsychologické úkazy, i když otázka zapojování našeho mimosmyslového vnímání (jako například u telepatie či telegnostiky, tedy jasnovidectví) je v tomto případě stále diskutabilní. Zatím jsou mimotělní prožitky považovány většinou za jeden z projevů stavu změněného vědomí. To ale k odhalení záhady astrálního cestování nepřispívá.

CO ZŮSTANE PO SMRTI VE VESMÍRNÉM POČÍTAČI?

V roce 1968 došlo na Kirovově státní univerzitě v Alma Atě k objevu tzv. bioplazmatického těla. To, co bylo z hlediska esoterického pojímání člověka zatím pouze tušeno, dostalo najednou nečekaný, exaktně potvrzený rozměr. Jednalo se o zvláštní úkaz, popsaný jako bioplazmatická konstelace hmoty, vykazující dokonce i vlastní elektromagnetické pole. Tento objev se však dlouho oficiálně utajoval. Byl totiž důkazem toho, že naše astrální, bioenergetické tělo, jako kopie našeho těla skutečného, doopravdy existuje. Ale v tehdejším Sovětském svazu panovaly obavy z -pseudovědeckých spekulací-, jež by se mohly ocitat mimo rámec oficiálního materialistického doktrinářství.

Dnes už víme, že například do jevů souvisejících s laboratorními pokusy s psychokinezí se nějakým způsobem zapojuje právě bioplazma, vyzařující určité, byť nevelké potenciály energie. Ty jsou u senzibilů mnohonásobně vyšší než u většiny populace a zpravidla postačují k tomu, aby bylo možné pohybovat malými předměty (uvádí se hmotnost do 30 gramů).

Někteří parapsychologové proto zastávají hypotézu, že při astrálním cestování se tato energie, tvořená bioplazmou, uvolní. Zůstává však i nadále spojena zvláštním energetickým kanálem s činností mozku, který potom registruje mimotělní prožitky. Druhou možností je, že dojde k uvolnění celého našeho bioplazmatického -dvojníka-, k jehož potvrzení dospěly experimenty vědců z Alma Aty, a mezi tímto dvojníkem a naším tělem zůstává po celou dobu astrálního cestování zachován energetický informační kanál, jakási energetická -pupeční šňůra-.

Této bioplazmatické hypotéze nasvědčuje i jiná skutečnost. Je známo, že při astrálním cestování, ale i při prožitcích v klinické smrti dochází k popisům bezproblémového pronikání našeho ducha skrze hmotné předměty. V případě plazmy k takovému jevu dochází také. Například o kulovém blesku se dnes sice ještě příliš mnoho neví, ale fyzikové se víceméně shodují v závěru, že jde o plazmatickou formu hmoty. A jak známo, kulový blesk může projít například zdí, aniž by ji porušil, ačkoli to neplatí samozřejmě vždy. Byl dokonce popsán i případ, kdy se kulový blesk ocitl uvnitř plně obsazeného letadla, aniž by jeho plášť jakkoli poškodil. Plazmoidy jsouc vskutku velice pozoruhodné objekty a dosud o jejich chování víme velice málo. Proč tedy odmítat myšlenku, že naše bioplazmatické tělo se chová se stejnou bizarností?

Ti, kdo se dnes fenoménem OOBE zabývají, celkem shodně přiznávají, že pokud je mechanismem prožitků vědomí mimo tělo skutečně málo probádané chování našeho bioplazmatického dvojníka, jde o jev zkoumatelný i dnešními exaktními vědeckými metodami a měla by se mu věnovat mnohem větší pozornost. Nemůžeme totiž vyloučit, že po naší fyzické smrti se to, co nazýváme duchem, duší, či inteligentním vědomím, skutečně od lidské tělesné schránky odděluje, ale nikdo zatím nepodal důkaz toho, co se děje potom. Zůstane to, co si představujeme jako duši, dál uzavřeno v elektromagnetickém poli naší planety, nebo snad tahle duše přechází do nějaké jinodimenzionální reality, jak v to věří stoupenci převtělování? Obojí je možné.

A je také možné, že tento náš inteligentní duch po sobě zanechává sumář určitých informací o životě každého z nás? Snad… Koneckonců, tento duch-vědomí je energií a z hlediska fyzikálního je energie nositelem bitů, těchto základních informačních jednotek. Možná, že po každém z nás tu navěky cosi zůstane. Megabity informací o našich životech, uložené v obrovitém, nekonečném vesmírném počítači…

Astrální cestování je ale jen pouhou indicií, že by tomu tak mohlo být. Stojíme na prahu nových poznatků v parapsychologii, teoretické fyzice a dalších oborech vycházejících z poznání, že jakýmkoli projevem života ve vesmíru je energie, tím spíše jedná-li se o život inteligentní. Energie je v kosmu všudypřítomná a závěr, že bez energie není život možný, lze považovat za neměnný axiom. I naše vědomí je energetické podstaty a díky tomu je možné fenomén astrálního cestování dál studovat a podrobovat novým experimentům. Mimo jiné i proto, že zde jednoho dne může být shledán i důkaz naší posmrtné energetické existence. A to by byl objev tak epochálního významu, jaký dějiny naší civilizace nepamatují.

Mgr. Vladimír LIŠKA /regenerace