diamantový trip
Jak jsme jeli zpovídat na Slovensko dánského buddhistického misionáře
Existuje objektivní pravda, Lámo?
Ano. Ale zažijete ji jenom, když se subjekt,
objekt a akce stanou jedním. A neuvidíte to zvenku. Můžete to jen zažít. Naše propastná pouť začala. Do všeho mě navezl nanoru. Jako vždycky. Nahoře bylo žluto my se řítili po dálnici a pořvávali na něj, aby měnil muziku. Vžum otevřené střešní okýnko, ten nejlepší soundtrack. Co víš vlastně o buddhismu? ptám se pak michala. Nic moc, proč?odpovídá. Víš, myslel jsem, že jedeme dělat rozhovor s lámou, snažil jsem se. Ale tenhle jezdí na motorce a pašoval drogy! Myslím, že tohle bude cesta za poznáním pro nás oba.
Michal sedí za volantem a já mám trochu strach, i když jede mu to rovně. Je největší svoboda zbavení se odpovědnosti, Lámo?
Ne svoboda je páchat dobro pro spoustu živých tvorů. Ole Nydahl vypadá jako Dolph Lundgren a taky páchá dobro tak jako Beowulf. Pouštíme michalovi nad hlavu první špunty
z bublinek. Cože je dneska ten buddhismus? Petal? Ó ano! Dumáme nad materiály. A moje zánovní sluneční brýle mizí ve střešním okýnku. Slyšel jsem, jak křuply pod koly tiráku, co nás sledoval. Vjemy se objevují a rozprostírají
v mysli, zažívají v mysli, vracejí se do ní. Jako vlny v oceánu. Jsou vlny oceán, nebo něco jiného? Ach, lámo, lámo pořád se musíme vracet k první lekci. Celou cestu. Bojíme se vás, lámo, i když pácháte jen dobro. Zvládl jste pod modrou oblohou skočit do Bajkalu s minus šestadvaceti stupni Celsia. Tak co je proti tomu jeden živelný rozhovor? Přesto je tu ten stud. Budeme vám vůbec rozumět? Myslím opravdu rozumět. A co když poznáte to lůzrovství, co z nás kape? Protože buddhismus a my tyhle dvě složky rozhodně netvoří žádnou jednotu. Co si myslíte o pálení krav ve světě, Lámo? Je mi to opravdu líto. Strašně líto. Sešlo se najednou moc špatné, složité karmy. A s jakou karmou k vám míříme my? Poradíte nám? A poradí nám vůbec někdo stačí říct, kde je Dom kultúry Dúbravka, abychom nemuseli brázdit celou Blavu, točit se pět minut na vyprázdněných parkovištích doufat, že najdeme tu správnou krabici.
Tahle budova? Moc pěkná jenom záchody jsou moc daleko. Ale jinak je tu dost místa, přednáškový sál je taky dobrý, nadmořská výška v pohodě. Děkujeme pěkně, Lámo. Ale pořád netušíme, zda nás vůbec přijmete. Ale vítají nás mažoretky to nemůže být špatné znamení. Zevlujeme protože nevíme, co dělat, koho oslovit. S kým jsme to vlastně domlouvali celou tuhle akci? Kde je tvoje kamarádka, michale? Říkal jste, že prostor je informace, Lámo. Co je pak kyberprostor? Nadinformace? Možná. Záleží na tom, co si z toho vezmete. Myslím, že v něm jsou všechny informace. Jen na ně přijít. Neexistuje rozdělení vnitřního a vnějšího vesmíru. Tak tiskovka prý už proběhla, nikdo na ni nepřišel. Ani láma. A to má na všechno přesný plán. Koukali jsme do něj:
10:00 Po probuzení snídaně s přáteli z centra, kteří nemusí do práce. Pak setkání s 6 až 8 aktivními studenty nebo velká snídaně s účastí čtyřiceti lidí.
12:00 Práce pokračuje. Na telefonu s manželkou Hannah nebo s lámy z Indie, odpovědi na stohy dopisů od studentů z celého světa. Jediná alternativa: práce na novém rukopisu nebo článku pro časopis.
14:00 Čas odjet. Zavazadla znovu sbalena. Loučení a přeplněné BMW je na cestě na další přednášku do dalšího města. Láma Ole sice rád řídí, ale tenhle čas tráví spíš psaním nebo čtením The Herald Tribune. Vždycky nejsou voleny nejkratší cesty delší jízdy poskytnou víc času pro delší, nepřerušovanou práci.
18:30 Ideálně příjezd do nového centra. Obrovská zavazadla putují do předem vyhrazených místností. Jsou jenom tři centra, kde mají Ole a Hannah vlastní pokoj, ve kterém mohou skladovat věci a připravovat kufry na další měsíce.
18:45 Večeře s přáteli z centra. Po ní, pokud možno, patnáctiminutová pauza.
19:45 Odchod do přednáškové síně. Přednáška trvá tak hodinu a půl. Po ní je přibližně hodina času na otázky a odpovědi. Pak je patnáctiminutová pauza, po ní (opět hodinu a půl) řízené meditace, které se může zúčastnit, kdo chce. A nakonec, pokud může být přednášková síň tak dlouho otevřena, každý, kdo chce, přijde a Láma Ole se ho dotkne stříbrnou relikvií plnou ostatků všech původních Karmapů. Je to dar od Karmapa Šestnáctého. Tahle část trvá asi hodinu, obvykle ještě déle.
01:00 Návrat do centra. Všichni, kdo pomáhali organizovat přednášku, jdou spolu na pivo. Přidá se samozřejmě i Láma Ole a jeho spolupracovníci. Povídají si o novinkách v buddhistickém světě, vyprávějí osobní příběhy, dají si něco malého k jídlu. Někdy se koná také setkání se všemi pomocníky z centra. Na něm se rozebírá struktura jejich práce s Lámou Ole a vyjasnění všech neshod.
02:30 Láma Ole se trochu stáhne, aby mohl nerušeně pracovat. Telefon je zticha, proud návštěv postupuje pomalu. Je čas na dopisy a přibližně 80 e-mailů denně, čas pro rukopis a články do časopisů (například Buddhism Today).
A také dobrý čas na telefony přes oceán.
04:00 Konec dne je na obzoru. Sbírání sil na další den.
Dolph Lundgren hadr. Spojení se správnými lidmi na správných místech nakonec proběhlo správně. Ale bylo pozdě. A pro nás to znamenalo jediné zaposlouchat se do lámových slov. Dozvědět se něco (alespoň něco!) o buddhistech. Hádej, co dělají dva buddhisti, když se vypaří z přednášky? ptala se mě michalova kamarádka buddhistka. Vlastně to byla ona, kdo nás do celé téhle věci navezl. Prý buddhista pašerák, buddhista voják, buddhista motorkář tak proč na tom pódiu vypadá tak impozantně? Proč z něj máme najedou takový respekt? Jo, taky jsem si toho všiml. Nanoru tam nebyl. A abych to uvedl na správnou míru nanoru nebyl sám, kdo tam nebyl. Jenomže nanoru není buddhista. Nanoru šel žebrat drobné na kafe. A nešel sám. Přednáška pořád plynula, plynula. Pili jsme z jednoho kelímku to jedno automatové kafe. Drogy vám seberou štěstí z následujících osmi měsíců a nacpou ho do osmi hodin, tvrdil Láma. A my byli šťastni za jedno kafe. Podle Diamantové cesty probíhá proces osvobození takhle: jeden nejdřív zjistí, že tělo, myšlenky a pocity jsou v konstantním stavu změny. Proto neexistuje žádný základ pro opravdovou existenci ega a vlastní osoby. Přestane se cítit jako terč, přestane si brát utrpení osobně. Když si pomyslí Je tu utrpení místo
Já trpím, stane se nezranitelným a volným. Myslíme na to. A ne, že by nám bylo líp.
Neztrácí se myšlenka buddhismu přenosem z původního jazyka do dánštiny a následně do angličtiny, lámo? Ani náhodou! Jen se to zlepšuje víc vyhovujeme původnímu učení. Tibet byl jako Evropa v roce 1450 normální středověk! Obrovské sociální rozdíly žádná pomoc lidem, žádné vzdělání, žádná demokracie, žádné parties. Nic. Všichni se jenom snažili zjistit, co vlastně chce jejich láma. A pak se tak chovali. Bylo to jak církevní stát návrat do středověku. Hrůza. Ale existovalo i pár lidí, kteří přebývali v horách a meditovali tam. S těmi jsme se kontaktovali, jejich energii dnes neseme. Ale ten zbytek? Nic moc. Před Domem kultúry Dúbravka začalo krápat. Byla jedna hodina. Tvořil se kolem nás kruh. Tedy spíš kolem lámy. Dva vysušení pisálci s třesoucíma se rukama. Pevně rozhodnuti položit všechny otázky. A únava. Co říkal? ozývalo se po každé větě. Ale my se soustředili. Ale rozuměli jsme si? Nebyli jsme nakonec úplně mimo lámův vesmír a nebyla snaha přiblížit se mu touhle mystickou cestou do Bratislavy úplně zbytečná?
Prý jste byl voják. Jak se armáda slučuje s vaší životní filosofií?
Jo, byl jsem v dánské armádě od začátku šedesátého do půlky šedesátého druhého. Byl jsem u těžkých motorů 120 mm. Mou osobní zbraní byl kulomet. Taky jsem dělal s bouchačkou 6,72 mm. Nechtěl jsem se stát důstojníkem, protože by to trvalo moc dlouho. Byl jsem radši u motorů u těžkých motorů.
Neměl jste problém s používáním zbraně?
Ne ale stejně mě armáda neměla moc ráda. Dělal jsem moc problémů. Nebyl jsem snadno zvládnutelný voják.
Jaký druh problémů?
Jakýkoliv. V noci jsem se plížil ven do postele jsem dal oblečení, aby si mysleli, že tam někdo leží a pak si prostě užíval až do rána. Zkrátka normální zdravý dánský voják dělal jsem všechno, co jsem neměl. A oni mě mohli šoupnout do basy maximálně na deset dní. Dýl mě tam držet nemohli. Věděl jsem dost věcí na důstojníky
Jak se z pohledu buddhisty díváte na instituci vězení?
Čas ve vězení jsem trávil studiem filosofie díky tomu jsem šel z armády rovnou na univerzitu.
Ale co z pohledu buddhismu?
No, já nevím v té době byli Rusové hodně agresivní, takže mně přišlo fajn být vojákem. Když se zaměřím na vězení alespoň jsem mohl meditovat. Byla tam spousta lidí, kteří mi dali všechno, co jsem chtěl. A měl jsem hodně času. Bylo to příjemný. V té době jsem nebyl buddhista. Až později.
Jak se stal z vojáka hipík?
Já nebyl hipík. V té době jsem byl opravdový rocker a hodně jsem přemýšlel. Snad jenom pár let na univerzitě jsem kouřil konopí.
Když jste nebyl hipík proč jste se rozhodl odjet do Nepálu?
To bylo až v šedesátém osmém, možná devátém moji přátelé všude okolo umírali kvůli drogám. Proto jsme museli najít něco, co změní vědomí, ale přitom nezabije. A našli jsme meditaci.
Kdy jste si uvědomil, že experimentování s drogami je pro vás špatné?
Viděl jsem, jak ničí moje přátele. Ztratil jsem všechny. Umřeli v několika letech. A to, co zabíjí vaše přátele, nemůže být dobré.
Na začátku přednášky jste se zmínil, že buddhismus je v něčem podobný marxismu. Jak jste to myslel?
Je to tak, že my můžeme pomoct marxismu můžeme mu dát cíl. Není to tak jednoduché my věříme v karmu a oni ne. Mohli bychom marxismus civilizovat, kdyby se nechal. Principy marxismu nejsou tak špatné jenom ten systém nefunguje.
A zkoušel jste někdy nějakému marxistovi pomoct?
Ne. Nemají nás rádi. Vůbec. Byli bychom jim schopni pomoct, ale oni mají uzavřenou mysl.
Existuje nějaký politický systém, který je pro buddhistu ideální?
Ne takový systém nemůže existovat. Můžete mít dobré ideje, ale lidi je vždycky promísí se svými rozdílnými pocity. Existuje peklo, kdy je moc pořádku všechno je naplánováno do milimetru. A pak je tu druhé peklo malého pořádku, kdy silní zneužívají slabé.
Jak se díváte na okupaci Tibetu děláte proti ní něco?
Myslím na ni každý den. Existují tři věci, o kterých se zmíním všude, kam přijedu: 1. musíme si dávat pozor na přelidnění, 2. kontrolovat, jestli muslimové zacházejí dobře se svými ženami, 3. Tibet.
Tvrdíte, že nemáte žádné ženské vlastnosti nechtěl jste být někdy ženou?
Ne. Ani si nemyslím, že budu. Nemohl bych tak vykonávat svou práci. Nemám na to čas. Je tu něco, co jsem slíbil, že budu. Jsem tu, protože jsem se zasvětil nějaké práci. A je to mužská práce.
Není buddhismus elitářství?
Jasně ale to je v pořádku. Proč by nemohlo existovat něco pro elitu? Každý má něco, tak proč ne my?
A když jdete po ulici, poznáte buddhistu?
Mohu to cítit. Je tu ten potenciál. A taky mě většinou znají.
Není nad stručnost. I nám láma přitiskne tu stříbrnou věc na čelo. Cítíme se nějak lepší plní energie. Žehnání? Sedáme do auta střílíme špunty. Radost až do rána zběsilá jízda s přestřelkami a bitkami. Chce se mi říct pekelná jízda ale my to přeci přežili! Takže jaké peklo? Rozhodně ne to, co je plné pořádku. Řveme Kurvaááá! až do rána. Vydrží to dokonce i na další den. A když sedím u okýnka, vidím, že se něco děje mezi mými spolujezdci. A dost dobře nevím, jestli je to správně, nebo špatně. A v tu chvíli to nevědí ani oni. I když podnět vyšel od Lámy. V tom mám od začátku jasno. Stačí se usadit, vydechnout a přemýšlet. Zbývá nám už jen osvícení zbavení se času: osvícení je druhý a závěrečný krok. Zde čisté světlo mysli krouží skrze všechny zkušenosti. Minulost, přítomnost, budoucnost, tady nebo tam všechny projevy věčné a bohaté mysli. V osvícení mysl přirozeně vyjadřuje nebojácnost, štěstí a slitování. A zůstává nenucená a spontánní, ať se děje cokoliv. A ono se opravdu děje cokoliv. Dovedete si představit, že založíte centrum na jiné planetě, Lámo? Možná, když se sníží ceny pohonných hmot.
Žádné komentáře:
Okomentovat