Pierre de Lasenic:
TEORETICKÉ A PRAKTICKÉ POZNÁMKY
O SIDERICKÉM KYVADLE
Objevením radioaktivního záření a jiných radiačních fenoménů hmoty ověřila bezděky moderní věda opět jeden z hlavních zákonů staré alchymie o jednotnosti hmoty a potvrdila donedávna negovanou okultní hypotézu mikrokosmickou. Podle moderních výzkumů atom jakéhokoliv prvku není ničím jiným než shlukem tělísek, z nichž jedno pozitivní zastává v mikrokosmu funkci makrokosmického slunce, kolem něhož krouží systém planet elektronů opačně polarizovaných. Počet těchto pohybujících se elektronů kolísá mezi 1 až 140 a je jím určena specifická váha a podstata prvku, kdežto rychlost oběhu je v přímém vztahu s jeho teplotou, resp. skupenstvím.
Termodynamickou rovnováhu iontů (atomových jader) a emisí elektronů způsobuje dle teorie Bykovy světlo. Světlo samo o sobě podle učení Einsteinova podléhá gravitačnímu zákonu, není tudíž absolutně nezvažitelným a jest pravděpodobně elektrickým vlněním o velmi krátkých periodách. Shora uvedené hypotézy poukazují na přímý raport mezi světlem a hmotou; k zachování atomové rovnováhy přitahuje a zjemňuje světlo elektrony a iony z jím rozložených atomů a dává tak vznik radiacím, jež nejsou ničím jiným, než proudem mihajících a působením světla zjemňujících se součástek mikroplanetárních systémů; a tyto zpětné paprsky jsou pravděpodobně příčinou radoskopických fenomenů, dnes již všeobecně známých. Teorie o působnosti těchto radiací zdála se až do nedávna absurdní. Ale výzkumy německého badatele Dr. H. Ehrenwalda, který objevil nový lidský smysl reagující na záření určitými reflexními pohyby, dává jí úplnou satisfakci. Tyto paprsky, jejichž jakost závisí na druhu světelné energie, které jsou odrazem, a na druhu hmoty, jež je odráží, nebo lépe řečeno, jež je primérním světelným proudem rozkládána, jsou povahy světelně elektrické, pozůstávají z polomateriálních atomů a bylo by je snad možno částečně porovnat se zářením infračerveným, vysílaným horkými kovovými aj. předměty, jak je popsal Buckingham ve svém díle Hmota a záření. V žádném případe nelze je však řadit mezi paprsky X a paprsky Hertzovy, nehledě k tomu, že v tomto úseku jsou již všechny mezery vyplněny; toto zpětné záření, jež zveme paprsky e, zaniká nebo se oslabí na minimum, jakmile nastala noc, to jest, přestalo-li působiti světlo.
Předchozí hypotézy dávají v resumé několik základních pravidel, jimiž se dlužno řídit při experimentální praxi se siderickým kyvadlem:
- Všechny minerály, rostliny a zvířata zbavují se působením světla opotřebovaných atomů; jsou tudíž radioaktivními a vyzařují paprsky e.
- Úhel (x) vyzařování paprsků e jest s úhlem x1, jenž svírá světelný zdroj s rovinou zemskou, stejný
(x = x1 ) . - Atmosferická a jiná elektřina ruší směr záření e. (Dny, ve kterých je obloha zatažena mraky, dny deštivé a bouřlivé, jsou nevhodny k experimentům.)
- Polední hodina se k experimentům nehodí, jelikož záření světelného zdroje je přímo protichůdné paprskům e.
- Noční, měsíční záření způsobuje opačnou funkci kyvadla, než záření denní.
- Při experimentování budiž zachován vždy stejný směr a stejná hodina denní. (Nejlépe směr magnetického poledníku.)
- Váha hmoty kyvadla je přímo závislá na poměru k váze hmoty zkoušeného předmětu.
Vh : Vk = R (tj. čím větší jest váha zkoušené hmoty (Vh) proti váze kyvadla (Vk), tím větší jest výkyv (R) ). - K experimentaci se siderickým kyvadlem hodí se pouze osoby disymetrické polarizace. (Jako téměř u všech hermetických experimentů u medií, somnambul, tato disymetrie přechází často až ve stav chorobný; v našem případě postačí však i nepatrná disymetrie, aby bylo docíleno velmi dobrých výsledů; takto uschopněno je více než
60 % lidí.) - Levá ruka působí oscilaci opačnou než ruka pravá.
- Kyvadlo se nevychyluje u každého schopného experimentátora nad stejným prvkem stejně. (Nutno tudíž od případu k případu bráti tyto diference v úvahu při změně subjektu.)
- Zkoušená hmota budiž dokonale odizolována od země a operatéra, resp. vlastního kyvadla. (Izolace má zabránit rušivému vlivu e paprsků, vyzařujících od povrchu zemského směrem ke světelnému zdroji.)
- Operatér a kyvadlo vlastní buďtež vodivě spojeni se zemí.
Dr. Jan Kefer:
1. Siderické kyvadlo. Článek – mimochodem nejlepšího mně známého znalce okultismu p. Lasenica v minulém čísle – vzbudil tak značnou pozornost, že pokládám za nutné – ovšem aniž bych dovedl vystihnout jeho exkluzivní podání – přičlenit několik poznámek určených začátečníkům. K účelu siderického kyvadla poslouží i velmi dobře zlatý prsten bez kamínku, kupř. snubní, nebo mosazný, soustruhovaný kužel opatřený na základně očkem, stejné asi váhy. Zavěsíme na hedvábné vlákno délky od lokte až ku středu dlaně. Při pokusech držíme volný konec tohoto vlákna mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky nebo uvážeme na ukazováček této. – Siderickým kyvadlem možno zkoušet: pravost neb jakost kovů, kamenů, látek nebo chemických sloučenin, nemoce neb sklony jednotlivců dle jejich fotografie; může býti použito jako virgule atd. Při pokusech dbejme toho, aby předmět, jejž vyšetřujeme, byl dokonale odizolován sklem od stolu neb podložky, na níž leží, aby kyvadlo bylo nad středem předmětu ne výše než 1 cm; loket možno opříti o stůl, jinak ostatní partie ruky až po prsty buďtež volné. Pokusmo zjistíme výchylku kyvadla, jež činí při zlatě, stříbře apod. a porovnáme. Doporučujeme podložit pod skleněnou izolaci kruh rozdělený na 360 stupňů a být vždy při pokusech obrácen čelem k severu, abychom mohli přesně odchylky zjistiti. Výchylky jsou při určitém předmětu u určitého individua vždy stejné. Doporučujeme si zaznamenávat a porovnávat. K přesnějším pokusům ovšem nutno použít odometru, o němž je zmínka v čísle 2. tohoto listu. Upozorňuji však, že z technických důvodů nebylo možno pro tak malý obrázek zakresliti přesně volný závěs zamontovaný v odometru; tento pozůstává z dvojnásobné, vnitřní i vnější křemičité izolace spojené zlatou amalgamou ve dvoustěnnou trubku, ve které jest zapevněn elastický vodič o minimálním odporu.
Žádné komentáře:
Okomentovat