Jedna z věcí, které člověka nejvíce fascinují, je smrt, a to,co smrt přežívá. Všechny druhy náboženství byly vytvořeny jako pojistka k zabezpečení posmrtného života. Jedním z tvých témat byla smrt a znovuzrození v tibetském buddhismu. Vím, že je to obsáhlé téma a nemůžeme chtít celou věc objasnit. Snad by ale pomohl stručný přehled pro neinformované.
Všechno je to založeno na pochopení podstaty mysli. Pokud se na mysl podíváme, je jasné, že má dvě strany. Je tu ten, kdo prožívá a to, co je prožíváno. Oceán a spousta vln. Zrcadlo a obrázky v něm. Najdeme zároveň vědomí i to, co si uvědomujeme. Mysl je obojím zároveň. Zkoumáme-li to, co se dívá našima očima a slyší našima ušima, dojdeme k tomu, že to má přirozenost prostoru. Mysl určitě není nějaká věc, protože rozhodně nemá barvu, hmotnost, vůni, velikost ani tvar. Současně je tu jasnost, která může vědět a rozumět a která není nijak ohraničena.
Otevřená, jasná a neomezená podstata musí být za zrozením i smrtí. Protože nebyla nikdy složena, nemůže se ani rozpadnout. Ačkoli je mysl všezahrnující a nezničitelná, lidé její podstatu zaznamenají jen velice zřídka. Nemeditující ji většinou znají z okamžiků největší radosti jako je milování, volný pád během bungee jumping nebo okamžiků, než se otevře padák, po čemž se věci vrátí zpět do obvyklých kolejí. Ve zbytku času jsou lidé ztraceni mezi svými neustále se měnícími zážitky. Jejich život je tvořen myšlenkami a pocity uvnitř a světem, který je obklopuje vně, přičemž obojí se samozřejmě neustále mění. Všichni myslí, že jsou "sebou" nebo "osobností", že mají nějaké já nebo ego, nějakého átmana nebo cokoli jiného, co jejich mysl fungující na základě zvyků vnímá, jako by to bylo skutečné. Pokud se to však pokouší najít, nikam to nevede. Žádná část těla není neměnná, stejně jako všechny podmíněné myšlenky a pocity. Jediné, co trvá, je jasné světlo vědomí, které je stejné v tobě, ve mě, i v komkoli dalším. Přestože je to evidentní, lidé až do okamžiku osvícení prožívají jen obrázky v zrcadle, nikoli jeho schopnost zrcadlit. Mezi svými zážitky ztrácí sami sebe a jen málo si uvědomují toho, kdo je prožívá.
Avšak porozumět tomu, že cokoli je podmíněné, je i pomíjivé, neznamená si myslet, že to nemá žádnou relativní hodnotu. Kauzalita funguje a vytváří vnitřní a vnější světy a nic nezůstává stejné, je zde určitá posloupnost. Mezitím, co se stane z děcka stařec, nezůstane nic fyzického ani mentálního stejné. Ale pokud by tu nebylo děcko, nebyl by ani stařec. Jedna událost podmiňuje následující a když dojde ke smrti těla, je ztracena základna pro smyslové vnímání, a mizí objekt, který se s tímto proudem zážitků identifikuje. Takže ačkoli se může zdát, že rychlá a pomalá smrt je něco úplně jiného, jde o naprosto stejný proces.
Jak tedy postupuje smrt?
Nejprve vědomí ustupuje z kůže a ostatních smyslových orgánů do centrálního energetického kanálu, magnetické osy těla. S tím, jak ubývá vědomí, ztrácíme postupně kontrolu nad pevnými a tekutými složkami těla, nad tělesným teplem a dechem. Pak se energie z centra na vrcholku hlavy a energie ze spodního centra postupně sejdou v centru v srdci. Mysl to prožívá jako velikou jasnost a radost. Asi dvacet až třicet minut po posledním vydechnutí se objeví úplná černota, po které se v srdečním centru ukáže velice jasné světlo. V tom čase mají lidé jedinečnou šanci. Pokud hodně meditovali, udržovali své buddhistické svazky a byli upřímní sami k sobě, mají šanci toto světlo rozpoznat a udržet, čímž se stanou ve skutečnosti osvícenými. Pak už tu není žádné oddělení mezi prostorem, vědomím uvnitř a vně a nejsme ničím ohraničeni. Odpadnou všechna osobní omezení a můžeme se nesčetněkrát zrodit v nespočtu vesmírů vybaveni spoustou udivujících schopností pomáhat ostatním.
Jak to probíhá dál u nás ostatních?
Většinou člověk upadne do bezvědomí, protože světlo je příliš silné. To pak trvá tři dny, po kterých si člověk není vědom, že je po smrti. Pak mysl zůstává asi týden v situaci z posledního života. Navštěvujeme místa a lidi, které známe, ale oni nás samozřejmě nemohou vidět. Hodně matoucí je také to, že v důsledku toho, že nemáme tělo, se okamžitě objevíme na místě, na které pomyslíme. Deset dní po smrti zjišťujeme, že jsme mrtví. To je takový šok, že omdlíme znovu. Když se mysl probere z tohoto druhého kola bezvědomí, je obvyklý svět pryč a ožívá podvědomí. Objeví se hluboce zasunuté dojmy a během maximálně pěti a půl týdne dozrají v určitou pevnou psychologickou strukturu, která vyjadřuje nejsilnější mentální tendenci, kterou jsme rozvinuli během posledního života.
Ať už to je pýcha, žárlivost, připoutání, hněv, lakota nebo zmatek, zabarví mysl a přivedou ji do místa a času, které jsou v souladu s jejím obsahem. Dobré skutky tedy přinášejí příjemné zrození v pohostinných zemích a ubližování druhým vede k utrpení jaké převládá ve většině dnešního světa.
Tak to bylo vždy. Mysl se po smrti neustále pohybuje, dokud nenajde skulinu, která ji přivede k přechodnému klidu. Pak se probudí a začne znovu promítat obrazy, jak se to děje v průběhu času jenž nemá počátek. Zároveň vytváří nekonečné vesmíry i prožívání různých stavů. Neustále je připoutána k tomu, co je její vlastní hrou, aniž by rozpoznala sama sebe jako nezrozené jasné světlo. Pokud prožijeme samo vědomí, ať už má nějaký objekt či ne, dosáhneme nadčasového cíle.
Myslím, že každého napadne zeptat se, jak to víš?
Vím to z několika důvodů, jak osobních, tak i obecných. Měl bych uvést podrobnosti. OK. Za prvé patřím ke skupině lidí, kteří si dokáží samostatně vzpomenout na minulé životy. Většinou jsem bojoval proti čínským vojákům, abych chránil civilní obyvatele východního Tibetu. Už ve dvou až třech letech během války jsem měl v Dánsku opakované sny o bojujících vojácích s kulatými tvářemi, jak chráním muže v róbách. Pochopil jsem to později, když jsem uviděl mnišské šaty. Můj lama, 16. Karmapa, mě oslovoval jako Mahakálu (buddhistický ochránce), nebo jako generála dharmy. Narodil jsem se s několika tělesnými znaky, které ukazují na dřívějšího ochránce. Vlastně jsem mnohem víc program než osoba a mám v životě sotva nějaké soukromí nebo hloupé komplikace. Zdá se, že jsem slíbil, že dokud budu v tomto světě, budu vyjadřovat určité aktivity a to teď s radostí plním. V mé mysli je neustále ochrana a rozvoj bytostí na všech úrovních.
Za druhé tu jsou důvody méně osobní. Několik lidí za mnou přišlo po své smrti. Skuteční duchové, strašidla nebo jak jim na Západě ještě říkáme. Ačkoli se někteří z nich objevili o několik hodin dříve, než popisuje Tibetská kniha mrtvých, všechno, co se pak dělo, s ní plně souhlasilo.
Také jsme oba, já i moje žena Hannah, dostali mnohá vysvětlení od žijících učitelů s obdivuhodným vhledem, jako je Karmapa, jehož sedmnáctá inkarnace Thaje Dordže byla představena v březnu 1994 v New Delhi. Ve svém šestnáctém vtělení byl velmi jasnovidný. Bez vysvětlitelných důvodů znal různé věci a často prostě řekl, kdo právě odjel z domova a kdy dorazí. Vždy věděl, co si druzí myslí a často poznal jejich minulé inkarnace. Potvrdil mě jako buddhistického ochránce. Cítím, že on je hlavní důvod, proč jsem expert v otázkách smrti a znovuzrození.
Ty to dokonce učíš. Kde? Jak dlouho?
Místo, kde se s tím mohou mnozí setkat, jsou kurzy phowy, kde se lidé učí vědomě umírat. Tuto praxi učím od roku 1987 převážně v evropských zemích, ale také v Singapuru a Japonsku. Asi 22 000 lidí dosáhlo dobrých výsledků. Během čtyř až pěti dnů intenzívních meditací praktikující požehná Buddha neomezeného světla (Amitábha) a dostane se jim vnějších, vnitřních a tajných znamení úspěchu, jako důkaz toho, že po smrti dosáhnou čisté země. Znamení jsou hodně přesvědčivá. V lebce se vytvoří malý otvor, což vede k viditelnému znaménku na vrcholku hlavy, je tu silný prožitek radosti a očisty a rostoucí pochopení toho, oč jde v životě i ve smrti. Lidé se shodují, že jejich život po phowě je jiný a mnohem lepší. Velké procento jich opustí těla a většina dosáhne stavů velkého požehnání. Z toho co vím, existuje tato meditace jen v tibetském buddhismu.
Když jsem navštěvoval kurzy buddhismu na universitě, myslel jsem na buddhismus jako na oblast, kde mají lidé problémy s tím, čemu říkáme osobnost.
Nemají! Měl bys důvěřovat prostoru! Pokud pochopíš, že osobnost je iluze, je tvojí jedinou šancí věřit v bohatství prostoru. Nemůžeš se spoléhat na nic v minulosti, ani v budoucnosti. Mysl má všechny druhy vlastností, včetně pocitu důvěry. Ale takový pocit nemusí být něčím osobním. Mysl má zářivost, soucit, pocit a energii. Může si pamatovat, doufat, snít a vynalézat. Můžeme ji přirovnat k drahokamu se spoustou zářících stran, z nichž každá je fantastická. Problémem je, když některá z těchto vlastností, a je to vždy ta s emocionálním nábojem, zkouší ovládat vše ostatní. Věci jsou pak velmi ztuhlé a iluzorní já naléhá na uzákonění nějakého programu sentimentu nebo pýchy jako nějaký diktátor z banánové republiky. Taková situace je naprostým opakem toho, když se za svobodných podmínek spontánně odhalí původní kvality mysli. Když jsou podmínky přirozené, tak mysl občas něco cítí, pak si to pamatuje, pak něco vytváří, pak se vyjadřuje umělecky. Pokud ji nezadržuje tlustý jezdec ega, jsou všechny věci dokonalé tak, jak se stanou.
Nemyslíš, že se lidé v odpovědi na otázku: "Kdo jsem? Kdo přežívá smrt?" ztotožní nejčastěji se svým egem?
Stoupenci náboženství si myslí, že ego potřebují, protože se jim říká, že své mysli nemohou důvěřovat. To je to vymývání mozků okolo prvotního hříchu. Kvůli tomu lidé nejsou schopni prostě jen být. Domnívají se, že se musí neustále kontrolovat, neboť by se mohli přistihnout s nějakým děckem na svém bajonetu, při krádeži, jak nakukují děvčeti do světničky nebo říkají něco divného. Náboženství víry vedou lidi k tomu, aby nevěřili své nejhlubší podstatě, zatímco buddhismus jako náboženství prožitku tvrdí naprostý opak. Říká: "Pravda je všudypřítomná. Všichni jste buddhové, jen jste to ještě neobjevili. Vaší nadčasovou podstatou je neohroženost a radostný soucit." To je rozdíl mezi prací s vírou a se zkušeností. Náboženství, která využívají zásahy vnějších objektů a pracují se strachem a hříchem, vštěpují narušený vztah k vlastní přirozenosti. Avšak tam, kde je cílem plné rozvinutí potenciálu mysli, je všechno prosté. Pak je naše vlastní síla jen způsobem, jak pomáhat všem bytostem.
Jak se dá začít?
Nejdříve si najdi adresu nejbližšího buddhistického centra. Zeptej se na učení a meditace, které používají. Dávej jasné otázky a účastni se všeho, čeho jsi schopen. Pak budeš postupně méně posuzovat a víc spočívat v prostoru vlastní mysli. Abys využil každou volnou chvilku, můžeš myslet na nějakého buddhu, jak sedí nad tvou hlavou a padá do tvého srdce, odkud září k prospěchu všech bytostí. I další takové bleskové meditace v tobě vytvoří přebytek duchovní energie, který pak můžeš sdílet s ostatními. Důležité je, alespoň v diamantové cestě, chovat se jako buddha, a pak se z tebe buddha stane. Dělej to jak nejlépe dokážeš, až se to stane tvou druhou přirozeností - a pak z téhle pozice jednej.
Když ale mluvíme o pozorování a zkoumání mysli, hlodají ve mně pochybnosti, zda nesměřujeme ke kontrole toho, co se děje.
Ne. Vědomě žít znamená ROZUMĚT vnitřním procesům, ne je kontrolovat. Pravým prožitkem mysli je neohroženost, radost a aktivní soucit, takže její opravdovou podstatu nemůže nic narušit. To, co nejvíc překvapuje nové studenty, je fakt, že pokrok směrem k osvícení se nevyznačuje tím, že přibudou dobré myšlenky a ubude špatných. K tomu dojde přirozeně díky pozitivnímu myšlení, nebo příznivým podmínkám, prostě proto, že mysl má zpětnou vazbu. Důležité je uvědomit si, že myšlenky nemají moc velký význam. Čím víc září zrcadlo samo, stávají se obrázky v něm méně důležitými. Připoutání k nějakému prožívanému objektu, ať už pozitivní nebo negativní, zmenší schopnost pociťovat nadčasovou sílu mysli. V moudrosti, která vznikne ve stavu vnímání teď a tady, je každý zážitek ve své nejhlubší podstatě svěží, opravdový a plný radosti.
Jak to udělat?
Buď spontánní a bez úsilí. Buď v životě jako doma. U ostatních ber v úvahu to nejlepší, jejich opravdovou podstatu a nezveličuj to, jak se chovají právě teď. Je to samozřejmě postupný proces. Pro těžké případy budeme potřebovat nejspíš vězení. Pořád budeme potřebovat policii, ale bude příjemné, vidět ji spíš v problémových čtvrtích než na ulici, kde se bude doprava regulovat sama. Důležitý je pohled, že lidé mohou být dokonalí. Pokud se lidé vytrénují k tomu, aby prostor vnímali spíše jako něco, co nás všechny zahrnuje, než jako nicotu nebo nějakou nedostatečnost, která nás odděluje, bude to pro všechny velmi prospěšné.
Jak by současní lidé měli aplikovat duchovnost?
Duchovní praxe by měla být postavena na třech základech - znalost, dosažená postupným dotazováním a kladením otázek, meditace, tedy zkušenost s duchovností, a nějaké praktické závěry, důsledky. Aby člověk z té úrovně, kterou dosáhl, nespadl hned zpátky. Obvykle člověk začíná s nějakým náboženstvím, nebo jinou vírou, která mu vyhovuje, snaží se získat ty správné knihy a dostat se do skupiny podobně orientovaných lidí, kteří aktivně cvičí, protože tak se může okamžitě ptát a dostávat správné odpovědi, aby neupadl do nějakého extrému. Co se týče praxe a meditace, tam jde o to, aby člověk dělal to, co mu vyhovuje, v rovnováze rozumu i srdce. Tedy takovou meditaci, která ho vnitřně i vnějškově zklidní, aby tak z podvědomí získal to, co tam vrozeně je - vnitřní klid a mír. Aby pak ze zkušeností získal to poselství, které v nich je - nejen samotné zkušenosti. Potom následuje další etapa duchovního vývoje, kdy se člověk sám za sebe rozhodne, že nebude ubližovat jiným, nebo že se nebude rozčilovat - protože veškeré nebe i peklo je vytvářeno v prostoru mezi našima očima nebo žebry. Pokud tohle člověk postupně zvládne, zvládne i praktickou aplikaci duchovních zásad do každodenního života. Nebude jen stále starší, ale i stále moudřejší.
My dnes v Čechách začínáme slepě opakovat některé zásadní chyby, které západní společnost spáchala v 60. letech. Co máme dělat, abychom se těch chyb vyvarovali?
Nejlépe by bylo, kdybyste se soustředili na výchovu a vzdělání. Vy teď prožíváte čas otevření a velkých možností, chybí vám ale cílevědomé vedení správným směrem. Nepoučili jste se ani dost dobře ze své historie. Jedno je ale jasné od samého počátku a to byste svým mladým měli neustále vysvětlovat: drogy nic neřeší. Drogy poskytnou chvilkové štěstí, ale to je jako kdybys spaloval přímo peníze, místo aby sis koupil uhlí nebo jiný druh topení, aby ses ohřál. Drogy tě zničí. Drogy zničily mozky prakticky celé mé generace. Proto teď držíš japonský diktafon, ne dánský. Mladí by měli přesně znát důsledky konzumace drog. Nebo ať konzumují jiné "drogy" - taková krásná ženská, to je nějaká droga.
Mnozí se ale tvrdošíjně ženou za dalším a dalším autem nebo americkým filmem plným agrese.
Odraz světa na obrazovce nebo v jakémkoliv zrcadle je jen malinkatý odraz, přesto je ale nekonečně větší než zarámovaný rámem zrcadla. Světy a radosti uvnitř lidské mysli jsou nekonečně velké a pestré. Když si člověk dokáže uvědomit, že jakákoliv radost zvnějšku je možná jen proto, že štěstí a radost existuje uvnitř, dojde mu, že lepší nebo další auto neznamená větší štěstí. Zásady buddhismu může člověk používat a dodržovat v práci, doma, ve vztahu k přírodě, kdekoliv. Pak cokoliv člověk dělá, přináší užitek i ostatním.
Naši ekonomové tvrdí, že na ekologii, potažmo duchovnost, si musíme nejprve vydělat. Rozprodávají suroviny ve větší míře, než se tak dělo za komunistů. Znečišťují ovzduší. Co dělat?
Snažil bych se co nejrychleji dostat do evropských institucí a společenství. Pak budou i čeští výrobci muset dodržovat přísné evropské emisní limity. Já pamatuji, že se před dvaceti lety daly ve vodách Rýna téměř vyvolávat fotografické filmy, jak špinavá voda tam byla. Dnes se tam dají zase chytat ryby.
O čem si vyprávějí mniši? Znáš nějaký duchovní vtip?
Asi ano, teď si nevzpomínám. Vím, že mezi mnichy se vyprávějí vtipy, třeba o sexu atd. Znáš to, jak mladý a starý buvol scházejí dolů ke stádu krav, a mladý navrhne, pojď, poběžíme rychleji, a každý si vybere tu jednu svou a užijeme si. Starý buvol ale řekl - půjdeme pomaleji, a pak si užijeme se všemi.
Mohl bys na závěr stručně říct, o co ti jde?
To, co opravdu chci, je, aby co možná nejvíc lidí poznalo, že jejich mysl je jasným světlem. Chci jim pomoci pochopit, že cítit strach je naprostý omyl, protože jejich skutečná podstata nemůže být zničena. Opravdu rád bych začal s posunem ve vědomí lidí - aby zjistili možnosti života. Aby jejich vědomí bylo silné, kritické a přístupné humoru. Chci vést ještě víc lidí k tomu, aby v sobě měli opravdovou důvěru, pravdu a štěstí, a dodat jim sílu toto vše sdílet s ostatními. Kvůli tomu píšu knihy, kvůli tomu mám posledních 24 let každý večer přednášku. Proto jsme založili po světě 180 skupin buddhismu diamantové cesty, a je to také důvodem, proč jsem každý den v jiném městě. Rok od roku pracuje na této vizi víc a víc mých přátel. Víme, že buddhismus Karma Kagjü přináší výsledky, že metody nedávno převzaté z Tibetu jsou velice efektivní. Pracují s příčinami, ne s následky. Nejsou sentimentální ani zkostnatělé.
Kdy budeme tomuto cíli viditelně blíž?
V den, kdy si lidé přezpívají stokrát mantru OM MANI PEME HUNG nebo KARMAPA ČENO stejně přirozeně, jako když polykají aspirín. Čím víc vložíme dovnitř, tím víc se nám vrátí. Všechno, co potřebujeme, už tu je. Pokud se rozhodneme spojit západní nezávislou inteligenci s neztenčenou silou východního duchovního odkazu, dojde k úžasnému rozvoji a ve světě se objeví mnoho dobrého.
___________________________________________
Phowu je možné dostat i unás, Ole ji zde (nebo na slovensku) předává téměř každé dva roky.
Více info na http://www.bdc.cz
$$OBR84112$$
$$OBR84113$$
Phowa 2005 těnovice
Žádné komentáře:
Okomentovat