ŽIVOT V MODRÉ ÉŘE
díl třetí
(zpracoval Miroslav Šturc) XML:NAMESPACE PREFIX = O />
V. kultura Atlantská, Prasemitská
Tato kultura je mezníkem mezi duchovním a fyzickým lidstvem. Lidstvo sestoupilo do fyzické úrovně z duchovního ráje éterického světa staroatlantského. Nemůžu zde líčit celý proces staroměsíčního vývoje, tak důležitého pro lidský vývoj. Nastíním jen hlavní body vývoje:
Protože nižší lidské já mělo za sebou tuto samostatnou dobu vývoje v kosmu měsíčním, jakmile byly z tělesa zemského vyňaty sluneční a měsíční síly, počaly se uvolňovat pásky fyzických blíženců a blíženek uvnitř lidské dvojmonády.
Když nastala V. kultura Atlantská, tyto dvojmonády se rozpadají. Vzorem tohoto procesu je blíženecká dvojmonáda dvou Ev a dvou Adamů. U prvního páru Adama a Evy v ráji došlo k rozdělení dvojmonád po prvním genetickém aktu, při němž obě fyzické blíženky byly oplodněny svými dosud v jedné formě žijícími blíženci mužskými. Nezapomínejme, že v ráji žil jeden Adam a jedna Eva. ale v těle této Evy žila bílá a černá Eva a v těle Adama žil černý a bílý Adam.
V hodině prvního splynutí bílý Adam a bílá Eva prožívali láskysplynutí ve své éterické podstatě, čímž se stali duchovními blíženci.
Černý Adam a černá Eva prožívali své láskysplynutí geneticky a uvědomovali si činnost nižšího já v astrálním lidském těle, kdežto bílí své Já v éterickém. Toto bylo poslední rozdělení čtyřmonády na čtyři samostatné fyzické lidské bytosti, duchovní /bílé/ blížence a astrální /černé/ blížence.
Celé nynější lidstvo pochází z V. kultury Atlantské - Prasemitské /pra-semité/, synové dvou Adamů a dvou Ev. Tito vyhnaní s ráje éterické oblasti do fyzické úrovně zemské dávají základ dvěma pokolením: Slunečního a Měsíčního lidstva.
Všichni lidé, mimo prvních čtyř, si neuvědomují rozdělení, protože sestupovali jako samostatná já do fyzických těl. Všichni lidé, jejichž éterické bylo mocnější než astrální, vtělovali se potomkům bílých párů, opačně potomkům černých párů. Až po tomto vtělení dostali své duchovní lidské Já, takže od doby Adama a Evy mají lidé dvě já: vyšší sluneční Já, ve kterém působí pravzor Kristův, a nižší lidské měsíční já, v němž bude na konec vývoje působit pravzor lidské duše.
EPOCHA ARIJSKÁ
Současnou epochu Arijskou není třeba popisovat. Je dostatek literatury o tomto našem období. Nejdůležitější událostí bylo Golgotské mystérium. Tento velmi důležitý proces pro lidstvo proberu samostatně později. Nyní ještě popíšu zbytek světa a vesmíru, vztahy mezi těmito vesmíry a působení lidí v těchto světech.
ASTRÁL – VESMÍR HOLOMICKÝCH DUŠÍ
Ti z vás, kteří vstupujete do astrálu, ať již ze zvědavosti nebo pracovně, můžete tento odstavec přeskočit. I když je pravda, že pokaždé je v astrálu vidět mnoho nových zajímavých „věcí“, které někdy nechápeme. A tak každé vysvětlení přijde vhod.
V astrálu žije velké množství objektů, úmyslně nepíši bytosti, protože mnohé objekty bytostmi prostě nejsou.
Kámické tělo - Každý po svém odtělení žije novým duchovním způsobem, má své duchovní povinnosti a duchovní práci, kterou vykonává s pomocí duchovních bytostí, i když se nachází v kámaloce. Děláme velkou chybu, jestliže zesnulé voláme pláčem a rušíme je ve zdárném prožívaní kámaloky. Pokud zesnulého probudíme před 28 dny po odtělení, probudí se v místě hrůzy. S prodlužující se dobou v kámaloce ztrácí duch zájem o pozemské starosti a myšlení a snaží se splnit duchovní úkoly. Nic tady není ztrnulé, vše se neustále pohybuje, jako mraky po naší obloze, všechny tvary a útvary mění neustále podobu a úžasnou rychlostí se pohybují kolem. Je zapotřebí velké duchovní činnosti a postřehu, aby odtělený mohl pochopit, co má zde poznat.
Ihned po odtělení se začne tvořit kámické tělo u všech duchů, kteří neprošli okultním školením systematicky prováděným za života. Kámické tělo je vrstvovité astrální tělo složené dle sklonů a vlastností lidské povahy. Má pět až sedm vrstev a nejjemnější jsou uvnitř a naopak hrubé vrstvy jsou vně.
Odtělený žije v tomto těle tak dlouho, až všechny síly jeho síly pochopí a porozumí všem vlastním myšlenkám a citům, které prožíval ve svém vtělení. Prožívá svůj vlastní život od kolébky do odtělení a zhodnocuje všechny své myšlenky a city, jimiž prošel. Protrpí zlo, které vyvolal v duševní oblasti astrálních sil svých bližních. Uvědomuje si co vykonal nesprávně a každý čin ho naplňuje pokáním a bolestí. Tak v zrcadle minulosti spatří nahotu své duše a sklízí co zasel. V kámaloce se neprožívá odměna za dobré činy, tato odměna se prožívá až po shození astrální, mentální a jástevní mrtvoly.
Astrální mrtvola – se skládá z masky fyzické tváře posledního vtělení a cárovitých zbytků kámických obalů, ve kterých působí zbytky sil astrálního těla. Když odpadne astrální mrtvola s duchovního člověka je jako slupka s tváří a cáry závojovitých zbytků těla kámického.
Odtělený žije svobodně ve vyšším astrálním světě a později v mentálním a nestará se o svou astrální mrtvolu. Astrální mrtvola nemá duchovní Já, proto nemůže myslet ani cítit. Je prosáklá silami odtěleného . Proto když má možnost nasát do sebe životní sílu média , je jako houba a nabobtná a zvětší svůj objem. Maska astrální mrtvoly přilne ke tváři astrálního těla média a tím může nastat i materializace odtěleného.
Astrální mrtvola může přehrávat jako gramofonová deska slova i tónové zabarvení hlasu odtěleného. Astrální mrtvola může taky provádět levitaci předmětů dle pokynů média. Podobně jako astrální mrtvola vzniká i mrtvola mentální. Jenže mentální mrtvola je životnější než astrální., protože je spojena s éterickými silami těla éterického. Jestliže její majitel měl aktivní myšlenkový nebo citový život, mentální mrtvola se potuluje po mentálu několik set let. Také odtělený žije mnohem déle v mentální oblasti, než v astrální.
Akašický stín – Akaša je kosmická síla tatvická, která proudí ustavičně kosmem. Je uchovatelkou světové paměti a jsou v ní zaznamenány všechny minulé děje, kterými prošel světový vývoj. Akaša proudí kosmem vždy po východu Slunce prvních 24 minut. Je první kosmickou tatvou, tatvou smrti a odtělených, nositelkou světové i lidské paměti. Jejím působením vznikají akašické obrazy, ze kterých se skládá Kniha života.
Každý člověk má takovou knihu života, v níž je zfilmován celý jeho život fyzický, astrální, citový, mentální. Akaša se nachází na konci planetární úrovně kosmické, má podobu velké budovy ve které je dlouhá chodba, jednotlivé místnosti jsou označeny písmenem abecedy. V každé místnosti lze nalézt události dle písmena na dveřích. V těchto záznamech samozřejmě nelze číst bez přípravy. Musíme se naučit zvláštnosti symbolické řeči, abychom rozlišili co je děj astrální, mentální a skutečný ve smyslovém světě.
Kromě těchto objektů, které mají lidský základ, žije v astrálu ještě velké množství objektů či bytostí nelidského původu. Těmito se zabývat nebudeme. V astrálu můžeme vidět procházet i vyšší bytosti, které procházejí astrálem při plnění nějakého úkolu. Odtělené duše jsou zde zařazené dle stupňů potřebných ke svému postupu:
1. stupeň – můžeme nazvat stupněm embryonálních duší. Tento stupeň je nejtmavší část vesmíru, jsou zde zařazeny duše, které se provinily těžkými přestupky proti morálce, životu a Bohu. Zde duše neustále rozebírají své činy, příčiny těchto činů a jejich následky. Tento úsek je časově nejnáročnější a klade taky velké nároky na duchovní směrovatele, kteří duši pomáhají.
2. stupeň – lze nazvat, už vím kdo jsem a kam mám jít. Zde už se duše probudila a následuje cestu ke Stvořiteli formou sebeobětí pro druhé. Tato duše cestuje v tomto vesmíru holomických duší od jedné ke druhé. Dostává úkoly a stává se prostředníkem mezi vyššími světy a světem hmotným. Zde již duše netráví tak dlouhý čas, jako ve stupni prvním.
3. stupeň – se jmenuje stupeň klidu. Zde se duše připravuje na další stupně. Dělá prostředníka již ne pro fyzický svět, ale pro světy vyšší.
4. stupeň - je stupeň přípravy na vědomé vciťování do druhých bytostí. Tento stupeň je časově krátký.
5. stupeň – zde již je prožívána plná duchovní empatie. Zde duše tráví delší čas, aby nabyla tyto vlastnosti, které ve svém vývoji ztratila.
6. stupeň – by se dal nazvat umělecký. Duše již má schopnost plné duchovní empatie a přidá nyní schopnost kulturního cítění. Kající bytost je zde krátkou chvíli a odpočine si zde.
7. stupeň – je přípravný pro stupeň číslo osm. Duše se zde seznamuje s množstvím barev přepestrých.
8. stupeň – barev přepestrých. Tady duše pracuje s barvami. Tráví zde delší dobu, než pochopí významy barev a vyšší jemnohmotné vibrace Stvořitele.
9. stupeň – již lze nazvat Bránou nebes. V této bráně duše vidí a cítí, jaké to je být a tvořit v blízkosti Stvořitele. Jakmile si duše uvědomí hlubokou lítost nad tím, že nemůže ke Stvořiteli, bude ihned přesunuta na další stupeň.
10. stupeň – přijímá již téměř hotové duchovní bytosti. Duchovní směrovatelé zadávají již duši konkrétní úkoly při účasti na tvoření nekonečných vesmírů v souladu s duchovními zákony Stvořitele.
11. stupeň – se nazývá stupněm samostatného úkolu návratu ke Stvořiteli. Tento stupeň je stupněm odměny či propadu. Duše má za úkol samostatně tvořit, může vést nižší duše a pomáhat jim. Jestliže však propadne duchovní pýše, propadá se tato duše zpět na nižší stupně.
12. stupeň – stupeň odměny. Pokud duše vládne nejtěžší 11. stupeň dostává se do tohoto stupně. Zde je v přítomnosti svých duchovních směrovatelů a blízkosti Stvořitele. Pociťuje stavy extáze a míru. Duše je očištěna a otevírá se jí možnost opětovné reinkarnace do těla fyzického. Duše si samy s pomocí Stvořitele zvolí planetu na kterou se budou inkarnovat. Jsou ve stavu úplného poznání, a jsou si vědomy svých chyb ve fyzickém těle. Duše velmi spěchají s inkarnací, aby mohly co nejdříve splnit úkol a vrátit se zpět ke Stvořiteli. Duše musí postoupit v životě různé zkoušky a odolat pokušením. V kojeneckém stavu je duše ještě v kontaktu se svými směrovateli, ale čím později, tím více duše zapomíná svůj úkol, až na něj zapomene docela. Je v zajetí hmoty a logického myšlení. Všechny vlastnosti, které získala v holomickém vesmíru jsou potlačeny. Než se duše naučí sloužit ostatním může to trvat i několik set tisíc inkarnací, čas nehraje žádnou roli. Mezi inkarnacemi duše rekapituluje se Stvořitelem průběh svého vývoje. Duše může být poslána k inkarnacím v duchovních světech a pak zpět do světa fyzického, aby ukázala, co se naučila.
VESMÍR HOLOPROUDÝCH TĚLES
Vesmír holoproudých těles je druhou stranou mince vesmíru holomických duší. Tento vesmír byl stvořen bez myšlenek na Stvořitele, bez návaznosti na světlo a jemnohmotné vibrace. Je to vesmír nevzhledný a těžkopádný, jedním slovem – Peklo.
Tento vesmír se prolíná a působí na ostatní vesmíry. Nemá duchovní inteligenci Stvořitele a je protikladný předchozím vesmírům. Pro duchovní bytosti jdoucí směrem ke Stvořiteli je tento vesmír nepotřebný, slouží pouze bytostem, které chtějí tvořit jen pro sebe bez Boha. Tento vesmír není nikterak vábný a proto se omezím jen stručný popis. Má čtyři fáze:
Fáze první je fází Světlonoše. Jedna z bytostí - Lucifer se rozhodla tvořit z vlastní vůle, bez lásky a inteligence Stvořitele, byl tím porušen první zákon inteligence. Do té doby panovala v duchovních světech pouze láska a harmonie. Neexistovalo zlo a negativita.
Fáze druhá je fází neposlušných odpadlých duchovních navrátilců. Tato fáze byla před dávnými věky ještě před věky ráje. Duchovní bytosti tvořily v souladu se Stvořitelem. Ty bytosti, které se nechaly zlákat ke tvoření bez Boha měly možnost po dobu jednoho věku se navrátit zpět ke Stvořiteli, uznat jeho původní inteligenci. Bytosti začaly pracovat na tomto svém návratu, avšak po uplynutí části věku opět se vloudila nepokora. Vznikl neobyčejný zmatek a chaos v duchovních sférách. Proto Stvořitel stvořil vesmír holoproudých těles a tam byly vyhnány z duchovních sfér všechny neposlušné bytosti. Tím měl vesmír holoproudých těles již dvě fáze.
Fáze třetí je fází svůdců embryonálních duchovních bytostí. Tato fáze probíhala tak dávno, že na to není lidské časové měřítko. Lidské bytosti žily ještě ve čtyřmonádách. Hluboko pod nimi se nesla forma obrazu, který lákal tyto bytosti. Obraz byl pod jejich světem – podsvětí. Adam a Eva se svobodně rozhodli sestoupit z ráje do tohoto podsvětí, tím vznikl zákon inkarnace.
Fáze čtvrtá je nejtemnější fáze temných bytostí hmotných světů. Tato fáze probíhá paralelně ve všech vesmírech. Zdrojem tvoření pro tuto fázi je činnost v našich fyzických vesmírech, zlo, agresivita, nesnášenlivost, touha po moci a majetku… Hmotný svět je plně vystaven přímému působení vesmíru čtvrté fáze holoproudých těles. Bez tohoto působení by bytosti nemohly dosáhnou poznání zla. Duše dobře zná před vtělením nástrahy tohoto vesmíru, avšak při konfrontaci mnohdy neprojde zkouškami.
Konec III. části
Žádné komentáře:
Okomentovat