Carlos Castaneda - Teorie

pojmy * čaroděj, bojovník * energie * vidět, viděný, zřec * bod spojení * nagual a tonal * záměr * popis světa * Svět dona Juana Matuse

 

 

Pojmy

Každé slovo v nás vzbuzuje určité asociace a emoce. Pod každým slovem si něco představíme, s něčím si ho spojíme. Tyto slova spojujeme s naším světem a našimi zkušenostmi. A právě slova jako "bojovník", "čaroděj", "stopař", "smrt" nebo "záměr", v nás mohou vzbudit cokoliv. Zkusme na chvíli odložit naše hodnocení těchto slov, protože význam jednotlivých pojmů v Castanedově světě může být úplně jiný. Zde je význam některých používaných pojmů:

Čaroděj, bojovník

Termín "čaroděj" v mnoha lidech vzbudí představu člověka znajícího kouzla a předvádějícího svoje triky. V Castanedově pojetí je čaroděj člověkem, který zná, který dosáhl poznání. Možná by bylo výhodnější používat slovo "šaman", ale ten se v překladech nevyskytuje a častěji je nahrazován slovem "bojovník", který představuje spíše novou generaci lidí jdoucí za poznáním. Pojem "čaroděj" patří spíše ke starým vidoucím. Jak poznáte v životě bojovníka? Na to je jednoduchá odpověď: nepoznáte ho, pokud si to sám nebude přát. Bojovník totiž žije jako každý z nás, chodí do práce, mezi lidi, baví se jako každý z nás. Přesto od normálních smrtelníku ho odlišuje jeho poznání, vnitřní energie a disciplína. Činy bojovníků jsou bezchybné, bojovník nemá nic víc, jenom život který žije. Je plný míru, bez přání a žádostí, uvědomuje si svůj úděl, nemá co ztratit, protože nemá svůj příběh, na ničem nelpí a tak cokoli ze svého života může opustit.

"To, že se racionální člověk drží zuby nehty své představy sebe sama, je výrazem jeho nekonečné hlouposti. Zcela přehlíží skutečnost, že podstata čarodějství nespočívá v žádných zaklínáních či čarodějných kouscích, ale ve svobodě vnímat nejen svět, který je daný, ale i vše ostatní co je člověku dostupné."

Slovo čaroděj je mužského rodu, stejně tak jako čarodějové existují i ženy čarodějky, kteří jsou cestou bojovníků. Ženy jsou pro tuto cestu dokonce lépe vybaveni než muži, také snadněji dosahují svých cílů. Celé učení a všechny pojmy se stejně tak dotýkají žen jako mužů.

Bojovníkem se stává člověk, který si uvědomuje své postavení ve světě, který bojuje se svými slabostmi a jedná bezchybně, aniž by mu záleželo na výsledku jednání...záleží pouze na jeho bezchybnosti.

"Bojovník si je vědom, že je pouhý člověk. Lituje jen toho, že jeho život je příliš krátký na to, aby si přisvojil všechno, čeho by se rád zmocnil. Ale není to pro něj problém, je to jen škoda."

"Bojovník žije tím, že koná. Nepřemýšlí ani o tom, co dělá, ani o tom, o čem bude přemýšlet, až svou činnost dokončí."

"Obyčejný člověk se příliš zabývá tím, že chce mít rád lidi, nebo že chce, aby lidé měli rádi jeho. Bojovník má prostě rád, tak to je. Má rád toho nebo to, co chce, ksakru."

"Bojovník je lovec. Bere v úvahu vše. To je převzetí kontroly. Jakmile jsou jeho propočty u konce, jedná. Pak už neuvažuje. To je vzdání se kontroly. Bojovník není suchý list vydaný napospas větru. Nikdo jím nepostrkuje. Nikdo ho nemůže přinutit, aby jednal sám proti sobě nebo proti svému přesvědčení. Bojovník je vycvičen, aby přežil a přežívá tím nejlepším z možných způsobů."

Energie

Celý svět i lidská bytost se skládá z energie. Tuto energii dostáváme jako dar při narození. To jak s ní nakládáme v průběhu života, nás činí silnými nebo slabými. Většinou lidem nezbývá žádná energie, všechnu ji vyčerpají svým neustálým přemýšlením, stresem, obavami a vůbec celým svým chováním. Bojovníci schraňují svou energii, aby ji použili pro vstup do neznáma, na vnímání a poznávání tajuplného světa.

"Čím lidé tuto energii vypuzují, done Juane?" zeptal jsem se.
"Tím, že jsou plni obav," odpověděl don Juan. "Tím, že podléhají stresu obyčejného života. Tlak každodenních činností si v jejich tělech vybírá svou daň".

Stačí se rozhlédnout okolo sebe, jak omezené vnímání mají starší lidé, jak jejich vlastní myšlenky a starosti se promítají do jejich těla. Tělo starého člověka je nepohyblivé, energie neproudí, je usazena na vně energetického obalu. Není to dáno stářím, ale způsobem života a hlavně celoživotním vnitřním dialogem, ve kterém tito lidé přijali svou nemohoucnost.

Vidoucí, vidění, zřec

Vidění v čarodějném světě znamená úplně něco jiného než dívání se. Vidět znamená vnímáním proniknout k podstatě věci, vnímat energii přímo, taková jaká opravdu je. Čarodějové vidí člověka jako shluk vláken světla ve tvaru vejce, jako nádherné světelné vajíčko. Čím je člověk slabší a má méně energie, tím je jeho energetické vajíčko více deformované.
Čarodějové se svým viděním, vnímali nejen člověka, ale celý svět utkaný z vláken energie, viděli naše vztahy se světem jako vlákna vycházející z břicha člověka jak jsou zapletené v druhých lidech, ke kterým je člověk citově připoután.

"Když lidské bytosti zříme jako energetická pole, podobají se vláknům světla, která vypadají jako bílé pavučiny. Jako velice jemná vlákna, která probíhají od hlavy k patě. A tak se oku toho, kdo zří, jeví člověk jako vejce složené z obíhajících vláken. A jeho paže a nohy se mu jeví jako svítící brvy, které vybuchují do všech stran."

Bod spojení

Na vně našeho energetického pole (vajíčka), se nachází jasný bod, který ozařuje jen nepatrnou část našeho energetického těla. Tento zářivý bod se nachází na povrchu našeho obalu a nazývá se "bod spojení". Pokud posuneme tento bod, a ten tak ozáří jinou část energetického pole, nastává změna vnímání. Vnímáme tak zcela odlišné světy, stejně skutečné jako ten "náš" svět. Takto čarodějové našli velké množství míst, kam přemísťovali svůj bod spojení a tím se ocitali v jiných světech. Bod spojení se nám posouvá třeba po drogách, holotropním dýchání, bdělém snění, meditaci, horečce, ohrožení života, ale i v každodenních náladách se nepatrně vychyluje třeba při smutku, bolesti, lásce, radosti. Čarodějové se pokoušely tento bod spojení uvolnit, ze své stálé pozice. Bod spojení se u normálního člověka nemůže pohybovat, protože je fixován na svém místě denní rutinou, myšlením a životním stylem. To je také důvod proč všichni lidé vnímají stejnou skutečnost. Všechny techniky čarodějů, směřují k uvolnění tohoto bodu spojení.

Nagual a tonal

Samotné slovo "nagual" označuje učitele nebo vůdce. Stává se jím muž nebo žena, kteří mají neobyčejnou energii.

"Nagual je učitel, který má střízlivost, vytrvalost a stabilitu. Čarodějové ho vidí jako světelnou kouli se čtyřmi komorami, asi jako by k sobě byly stlačeny čtyři světelné míče. Protože nagualové mají neobyčejnou energii, můžou působit jako prostředníci. Jejich energie jim umožňuje přenášet mír, harmonii, smích a poznání přímo ze zdroje, ze záměru, a předávat je společníkům. Úkolem nagualů je poskytnout svým druhům to, čemu čarodějové říkají 'alespoň minimální šance', tedy vědomí, že člověk je spojen se záměrem."

Tonal a nagual jsou dvě oddělená jsoucna, ze kterých se skládá člověk a všechno kolem nás.

"Tonal je všechno co známe," opakoval pomalu. "A do toho patříme nejen my jako osoby, ale i všechno, co je v našem světě. Lze říci, že tonal je všechno, s čím se oko setkává.
Začneme to pečlivě tříbit, sotva se narodíme. V okamžiku prvního nádechu vdechujeme i sílu k tonalu. Je tedy na místě, když řekneme, že tonal lidské bytosti je neodlučně spojen s jejím narozením.
Tento moment si musíš zapamatovat. Pro pochopení celé věci je velice důležitý. Tonal začíná narozením a končí smrtí."

"Tonal je velmi zvláštním způsobem stvořitel, který nic netvoří. Jinými slovy tonal vytváří pravidla, podle nichž chápe svět. Takže můžeme říci, že svět vytváří."

Naproti tomu nagual je ta část nás, kterou se vůbec nezabýváme, vůbec o ní nevíme. Nagual není myšlení, duše, vnímání ani Bůh, ať už ho chápeme jakkoli. Tyto věci mají své popisy, svůj tonal. Jsou tonalem. O nagualu se nedá vůbec nic říci. Pokud nagual k něčemu přirovnáme, nějak ho vymezíme, rázem se stane tonalem, popisem.

"V okamžiku narození a chvíli po něm je člověk jen nagual. Potom však pocítíme, že k tomu, co máme, potřebujeme protějšek, abychom mohli fungovat. Tonal nám chybí a to nám dává od samého začátku pocit neúplnosti. Tehdy se tonal začíná rozvíjet. Stane se nanejvýš důležitý pro naše fungování, tak důležitý, že zastíní záři nagualu a zcela jej přemůže. Od chvíle, kdy se staneme pouze tonalem, pak už neděláme nic jiného, než že stále zvětšujeme ten starý pocit neúplnosti, který nás provází od chvíle narození a který nám neustále připomíná, že nám chybí ještě naše druhá část, abychom mohli být úplní."

Záměr

Záměr je nekonečná a nepopsatelná síla, která prostupuje celým vesmírem. Všechno, absolutně všechno co existuje, je se záměrem spojeno spojovacím článkem. Na druhé straně tohoto spojovacího článku je Duch, velké nepoznatelno, síla jež nás obklopuje.

Čarodějové, se zabývají tím, že probírají, poznávají a využívají tento spojovací článek. Čarodějové jsou si vědomi tohoto článku, který jim umožňuje spojení s duchem a tak pomocí záměru dokáží nepředstavitelné věci. Stačí mít záměr a vše ostatní se děje samo, neboli pomocí záměru.

"Duch se bojovníku zjevuje na každém rohu. To však není celá pravda. Celá pravda je, že se stejnou intenzitou a stejně důsledně se zjevuje každému. Ale pouze bojovník je na tato zjevení neochvějně připraven."

Popis světa

Když se člověk narodí, rodiče a lidé kteří s ním přicházejí do styku mu neustále říkají, jak svět vypadá, co je správné a co ne. Jak člověk vyrůstá, tento popis světa, přijímá za svůj vlastní a nepřemýšlí, zda tomu tak opravdu je nebo ne. A tak zase ten svůj popis, ten svůj pohled na svět předává svým dětem.
Představy světa jsou tak zakořeněné v nás, že je velmi těžké je všechny odhodit. Pokud se nám to přesto podaří, všechno co jsme doposud znali, nad námi ztratí moc. Včetně nemocí, stáří, dobra, zla a vůbec všeho na co si jenom můžeme vzpomenout.

"Jak je to možné, done Juane," zeptal jsem se, "že dokážete být mladší než já?"
"Překonal jsem svou mysl," řekl a otevřel doširoka oči, aby naznačil čarování. "Nemám mysl, která by říkala, že jsem starý. Nedodržuji smlouvy, které jsem neuzavíral. Pamatuj si to. To není jenom slogan, že čarodějové nedodržují smlouvy, které oni sami neuzavírali. Být pronásledován stářím je výsledek jedné z takových smluv."

Stejně tak vnímáme věci a bytosti okolo nás. Když se díváme na strom, nevidíme opravdu strom, ale pouze jeho popis, který jsme přijali za svůj. Pokud rozšíříme své omezené vědomí, uvidíme strom jako bytost utkanou z energie. Strom je vždy stromem, pouze my ho nevnímáme v celé šířce vědomí.

Svět dona Juana Matuse

1. Vesmír je nekonečná aglomerace energetických polí, která připomínají světelné nitky.
2. Tato energetická pole, nazývaná Orlovy emanace, vyzařují ze zdroje nepředstavitelných rozměrů, který se metaforicky nazývá Orel.
3. Lidské bytosti se také skládají z nesčíslného množství stejných nitkovitých energetických polí. Tyto Orlovy emanace vytvářejí zapouzdřené aglomerace, které se projevují jako světelné koule velikosti lidského těla s rozpaženými pažemi a připomínají obrovská světelná vejce.
4. Jen velmi malá skupinka energetických polí uvnitř této světelné koule je ozařována intenzivně jasným bodem, který je umístěn na povrchu koule.
5. Vnímání nastává tehdy, když energetická pole v ozářené skupince bezprostředně obklopující jasný bod rozšíří svoje světlo tak, aby osvítilo stejná energetická pole vně koule. Protože vnímatelná jsou jedině ta energetická pole, která ozařuje onen jasný bod, říká se tomuto bodu "bod, který shromažďuje, spojuje vnímání" nebo jednoduše "bod spojení".
6. Bod spojení se může pohybovat ze své obvyklé polohy na povrchu světelné koule na jiné místo, jak na povrchu, tak také uvnitř. Protože zářivost bodu spojení může osvítit každé energetické pole, s nímž přijde do styku, posune-li se bod spojení do nové polohy, okamžitě ozáří nová energetická pole, která se takto stanou vnímatelná. Toto vnímání se nazývá vidění.
7. Když se bod spojení posune, umožní vnímat zcela odlišné světy, stejně objektivní a fakticky skutečné jako je svět, jejž vnímáme normálně. Čarodějové chodí do těchto druhých světů, aby získali energii a sílu, aby našli řešení obecných nebo konkrétních problémů nebo aby stanuli tváří v tvář nepředstavitelnu.
8. Záměr je všepronikající síla, která způsobuje, že vnímáme. Neuvědomujeme si svět proto, že ho vnímáme, nýbrž je to spíše tak, že vnímáme důsledkem tlaku a pronikání záměru.
9. Cílem čarodějů je dosáhnout stavu absolutního vědomí, aby mohli prožívat všechny možnosti vnímání, které jsou člověku k dispozici. Tento stav vědomí znamená dokonce i alternativní způsob smrti.