The Last Testament - 2. kompilace. Spontánní odpovědi na otázky novinářů.
Emico Franceschini, La Repubblica, Italy
N: Bhagwane, jsem Enrico Franceschini z italských novin La Repubblica.O: Já Italy miluji ... kromě jejich špaget.
N: Nejprve bych chtěl navázat na otázku týkající se komunismu, kterou se Tě již zeptal můj kolega. Dnes ráno jsi řekl, že spasitelé, proroci, vtělení boha, ti nás všichni podvádějí, nutí nás abychom potlačovali sami sebe a zabrňují nám ve vzpouře proti status quo. Řekl jsi, že chudoba a hlad nejsou požehnání. Ale komunisté říkali po mnoho let tytéž věci. A pokusili se udělat něco, aby omezili chudobu a hlad. Co si o tom myslíš?
O: Ano, pokusili se omezit ... ne chudobu, ale bohatství. A také jej omezili. Nyní jsou všichni v komunistickém Rusku stejně chudí. Samozřejmě přináší to určité uspokojení, ale to můj cíl není. Chci zničit chudobu. Jsem úplně pro bohatého člověka. Jsem guru bohatých lidí.
N: Dovol mi, zeptat se Tě jinou otázku. Jestliže , jak jsi řekl dnes ráno, jsi jen obyčejný člověk, proč kolem tebe existuje buddhovo pole, díky němuž je tráva zelenější a které do tohoto údolí přitahuje více ptáků.
O: To se vždycky děje kolem obyčejného člověka. Být obyčejný je ta nejneobyčejnější věc na světě. Můžete chodit po celém světě a nikde nenajdete obyčejného člověka. Všichni jsou výjimeční, všichni jsou zvláštní, všichni si představují sami sebe jako někoho velkého. Já jsem jen obyčejný člověk, proto kolem mně existuje pole Buddhy. Staňte se obyčejným člověkem a uvidíte.
N: Ještě velmi krátká otázka. Protože je pro Tebe a pro Tvoji komunu tak důležité se smát, je něco z umění, např. filmy nebo literatura, co Tě rozesměje? Máš rád Woody Allena?
O: Jsem tak šťastný, že se s mými sanjásiny stále směji. A nemám k tomu žádný důvod. Někdy jsem dokonce překvapený, proč se směji, ale přidám se k jejich smíchu.
Pro mně není život racionální, je velmi iracionální a užívám si všeho - kromě špaget.
Tom Senior, KPTV, Portland, Oregon, USA
N: Bhagwane, na chvilku se vrátím k tvým náramkovým hodinkám. Proč se, jako osvícený mistr, zajímáš o to kolik je hodin.
O: Jenom kvůli vám. Znám horko, moji lidé v horku trpí a vy určitě také. Já mohu pokračovat na věky. Sedím na klimatizovaném místě, vy ne. Je to protože se trošku starám o mé lidi a o vás všechny, kteří přicházíte z celého světa. Nechci abyste byli asketové. Chci abyste si c Rajneeshpuranu užívali a ne abyste tady trpěli horkem. Jinak je to bez problémů ... může se přestat dívat na hodinky. Zdá se, že jste tím uražen. A jestliže to tak je, tak je to skvělé, protože v urážení spočívá celá má práce.
KNBC - TV, Los Angeles, CA, USA
N: Bhagwane, během těchto tří let, co jsi byl v tichosti, jsme slyšeli mnoho zpráv o tvém zdraví. Jak se cítíš nyní?
O: Cítím se lépe.
N: Lepší se tvé problémy se zády, tvé alergie ?
O: Ne, stále je mám, ale nejsou to nemoci, které by se mohly vyléčit. Musíte se starat a vyhýbat se situacím , ve kterých se mohou objevit. Jsem stejně alergický jako jsem byl, ale před možností alergie jsem chráněn. Nepřicházím do styku s parfémy. Nepřicházím do styku s davy lidí, s potem, zápachy a prachem. Pak jsem úplně v pořádku, bez problémů. Ty alergie nejsou nemoci, je to prostě mé dědictví.
N: Frustrují Tě, omezují .... ?
O: Ne, není vtom žádná frustrace. Ve skutečnosti jsem vůči nim úplně čistý, mohu žít v izolaci, což mi vyhovuje. Protože, když jsem v tichosti a sám, zažívám to největší blaho, které je v životě možné. Takže neberu alergie jako nevýhodu. Je to vlastně skryté požehnání. Má záda jsou také skrytým požehnáním. Je to totéž. Problém je tam. Nejlepší odborníci z Indie a Anglie potvrdili, že to není nic co by mne opustilo, budu s tím muset žít. A budete překvapen. Díky mým zádům my vyhovuje jenom Roll Royce. Žádné jiné auto, žádné jiné křeslo. Takže teď vidíte to skryté požehnání. Má záda mi přinesla Role Roky.
N: Tak to je ten důvod! Chtěl jsem to vědět.
O: Ano, to je ten důvod. Všichni o tom přemýšleli, ale to je ten důvod. Necháváme lidi váhat nad mnoha věcí.
N: Jak může člověk, který má rád Rolls Roycy, nemít rád špagety.
O: To je na dlouho! Před dvaceti lety jsem byl s velmi krásnou ženou - Italkou. Myslím si, že se nikdy nekoupala. Zdá se, že byla prostě proti tomu. A páchla ... prostě nechutné! Ale byla to velmi krásná žena ...
V té době jsem si nebyl vědom toho, že jsem alergický. Toho dne, kdy jsem si uvědomil, že jsem alergik, té ženy jsem se zbavil. Byla to první žena, která mi přinesla špagety a ty páchly po ní. Proto jsem proti špagetám - už jenom název špagety mi připomíná tu ženu a okamžitě začnu cítit, že budu mít astmatický záchvat. Jinak nemám proti špagetám nic.
N: Dovol mi, abych se Tě zeptal na téma, které může být méně příjemné než špagety, nebo více nepříjemné ...
O: Ne, nic nemůže být nepříjemnější.
N: Co se stane Tvým následovníkům, když zemřeš?
O: Komu na tom záleží? Co se s nimi dělo, když jsem tady nebyl? Svět jde dál. Když jsem tady nebyl - a pro mně to není problém - to co se dělo ve světě se dělo. Když jsem tady nebyl, nebyl jsem za to zodpovědný. Když odejdu, pro vás jsem pryč, a pro mně vy jste pryč. Takže opona padá.
N: Kolik času strávíš vtipkováním?
O: Neustále ... sto procent! Jsem úplně ne vážný člověk, takže mohu říct cokoli, protože ne vážný člověk není ničím svázaný.
N: Co si myslíš o lidech, kteří Tě berou vážně?
O: Jsou to hlupáci. Měli by se naučit nebrat mně vážně, stejně jako já neberu celý svět vážně. Jestliže se to nenaučí, pak se zbytečně bojí a nervově se hroutí. Já jsem úplně ne vážný. To, co vám říkám, mohu zítra vyvrátit - nebo jestli chcete, hned teď! To mohu také udělat. Jenom tu kazetu v polovině nevyměňte!
N: Někdy jsi mluvil dobře o některých věcech o kterých mluvil Jejíž, o některých slovech, které jsou připisovány Buddhovi, Mohamedovi. A také jsem porozuměl, když jsi říkal, že mnoho dobrého z toho, co udělali bylo ztraceno ve formalismu jejich následovníků, v tom co se jejich následovníci pokusili vytvořit. Chtěl bych se Tě zeptat, jestli vidíš, že by se něco podobného dělo v této komuně - že to, co říkáš, se ztrácí ve formalismu Tvých následovníků.
O: Ne. To je nemožné. Nejprve vám musím připomenout, že cokoli jsem řekl o Ježíši, Buddhovi, Mohamedovi - a je v tom mnoho dobrého co bylo ztraceno jejich následovníky - je staré celá staletí. Citujete ze Starého Zákona a já jsem teď uprostřed svého Posledního Zákona. Ty výroky jsem řekl před třemi a půl lety, před tím, než jsem odešel do tichosti. A víte, proč jsem žil tři a půl let v tichosti?
Protože jsem se unavil říkáním krásných věcí o Ježíši, když jsem velice dobře věděl, že to byl cvok.
N: Proč jsi to tehdy nikdy neřekl?
O: Protože jsem chtěl chytit Křesťany a dostal jsem je! Mám své prostředky - možná jsem blázen, ale mám svou metodologii.
N: Takže účel světí prostředky?
O: Ano.
N: Věříš Machiavellimu? Je to součást tvojí filozofie?
O: Machiavelli by mohl být můj učedník, a líbilo by se mu, že by se naučil některé věci, které mu unikly. Mluvil jsem o Ježíši a řekl jsem, že řekl mnoho krásných věcí. A vykládal jsem je, ale ty výklady byly mé. Nemají s Ježíšem nic společného. Prostě jsem se snažil chytit pár křesťanů, ale totéž jsem dělal se všemi náboženstvími.
Je to přirozené, protože všichni lidé na světě jsou již rozděleni. Když jsem přišel na tento svět, někdo je Mohamedán, někdo je Křesťan, někdo je Hinduista - a nezbývá žádný zákazník! A já musím taky provozovat své obchody! Mám na to veškerá práva. Takže jak získat zákazníky?
Musel jsem naplánovat prostředky. A přirozená cesta byla - ta jednodušší cesta - hodit všechno, co bylo v Ježíšovi nesprávné, na jeho učedníky. A všechno, co může být považováno za dobré, se může vyleštit, dát do současného rámce, pozvednout a připsat Ježíši. Velcí Křesťané jako Stanley Jones, který byl světoznámý misionář, mi řekl: "Jsem zmatený. Po celá staletí nebyl žádný Křesťan schopen dát slovům Ježíše tak krásný význam." Řekl jsem. "Potíž je v tom, nemohu vám říci pravdu." Už je mrtvý, chudák - ale vám pravdu říci mohu:
Co za krásu může být v Ježíšových slovech? Byl nevzdělaný, nekulturní, tesařův syn. V jeho dobách se posměšně říkalo: "Podívejte se na toho Mesiáše! ... Kdo to kdy slyšel, že by se proroci a mesiáši rodili v Betlémě?" Betlému se kvůli Ježíši všichni smáli a dívali se na něj jako na šaška. Jezdil na oslu a prohlašoval se za jediného božího syna ... Jen si to představte: člověk sedící na oslu, který vypadá úplně jako hippiesák, a prohlašuje, že je jediný boží syn, a říká vám: "Pokud mě nebudete následovat, nemůžete být spaseni. V den Posledního Soudu si vyberu své ovečky a ty vstoupí do ráje. A ti, které nezvolím, upadnou do věčného pekla." A přemýšleli jste někdy o tom, co znamená věčné peklo? Kolik hříchů můžete za svůj sedmdesátiletý život spáchat, abyste si zasloužili věčné peklo? Existuje nějaká spravedlnost nebo ne? Za sedmdesát let - protože Křesťané věří jenom v jeden život - kolik hříchů se ti musí podařit spáchat, aby sis zasluhoval věčný trest? To je prostě hloupost. Kvůli tomuto jednoduchému výroku šel Bertrand Russell proti Ježíši a napsal knihu PROČ NEJSEM KŘESANEM. Je to prostě nefér, nespravedlivé, nelidské. A ten člověk to určitě nemá v hlavě v pořádku.
Teď už mám své lidi - pochytal jsem je ze všech zdrojů, od Buddhistů, od Hinduistů, od Křesťanů, od Židů. V každé zemi, v každém státě, v každé rase jsem pochytal ty, kteří mi nyní mohou naslouchat přímo, už nepotřebuji žádného Ježíše, Buddhu, Mohameda, aby stáli mezi mnou a mými učedníky. Takže je teď od sebe vyhazuji.
N: Bhagwane, při tom, co jsme před chvílí diskutovali, jsi říkal, že je obtížné někam tě zařadit. Co si myslíš, že bude historie říkat na experiment, který tady provádíš?
O: Nevím.
N: A navíc se o to vůbec nezajímáš!
O: Nezajímám. Kdo by se zajímal, když jsi mrtvý! Nebudeš se přece vracet, aby sis přečetl, co o tobě ostatní píší a zda-li je tvé jméno v dějepisných knihách nebo ne. Na co?
Alexandr Veliký toho tolik udělal, pokusil se dobýt celý tehdy známý svět a téměř uspěl. Ale k čemu to je? Zemřel, když mu bylo třiatřicet a od té doby ho nikdo neviděl , že by si četl v historii a radoval se z toho, že jeho jméno je všude - a on je jedním z největších hrdinů historie.! K čemu to je? Nevím a ani se o to nezajímám. Právě teď jsem úplně šťastný, tak požehnaný, že mohu požehnat celému světu. A ani potom nebude má blaženost vyčerpaná.
N: Proč bys měl své štěstí sdílet s celým světem? Dříve jsi se zmínil o štěstí uvnitř sebe ... proč si jej nenechat?
O: Protože když jej sdílím, roste. Vytváří zisk.
N: Někdo se tu hihňá. Vysvětli, co myslíš tím, že to přináší zisk.
O: Čím víc sdílíš své blaho, svou radost, tím víc narůstá. Je to úplně jiný druh ekonomiky než ta, které jste si vědom. V normální ekonomice platí, že jestliže stále sdílíš své peníze, tvé bohatství se zmenšuje.
Ve vyšší ekonomice, kterou se zabývám já, platí, že čím víc sdílíš, tím víc ti existence dává. Je to jako studna: vytahuješ vodu ze studny a odevšad stále proudí nová voda. Jestliže vodu ze studny přestaneš vytahovat, voda v ní bude zkažená, mrtvá, dokonce jedovatá.
Blaho se musí sdílet. Není to ze soucitu. Proto říkám, že z toho mám zisky. Není to ze soucitu, že sdílím své blaho. Je to jen kvůli zisku. Zvyšuje se, čím víc sdílím. Je to jako dešťový mrak plný deště. Někde se musí vypršet, jinak bude příliš zatížený, těžký.
Ano, říkám, jestliže nebudete sdílet své blaho, zkazí se. Brzy začne páchnout. Zemře. Budete jej muset sdílet, abyste jej udrželi při životě, aby proudilo, zvětšovalo se, narůstalo. Jsem imperialista. Věřím, že nic nemá hranice.
Christopher Reed, The Guardian, London, England
N: Tak, teď tě nahrávám! Když mluvíš o tom, že to tady není žádná organizace a disciplína, musím říct, že když se tady po třech letech dívám na lidi - myslel jsem si, že jsou to řidiči, všichni nosí ty stejné kšiltovky - zdá se mi, že jsou to uniformy. A mnoho lidí vypadá - nemyslím jenom výběr barev, ale také to, že všichni nosí stejné oblečení - prostě okamžitě mě napadlo, že je to organizace, a to celkem extrémního rázu.
O: Není. Dal jsem svým lidem toto červené oblečení, abych je rozpoznal a aby je rozpoznal celý svět. To je jejich občanka, po celém těle, takže není třeba ji vytahovat z kapsy a ukazovat lidem, kdo jste. Ale organizace to není a nemyslím si, že by bylo něco duchovního na červené barvě. Podívejte se na mě: nenávidím červenou barvu!
N: Tyto ponožky jsem dostal!
O: Vůbec se mi nelíbí. Nechal jsem mé lidi oblíkat do červené, protože to je jediná barva, kterou nebudu používat.
N: Beru to, ale nemyslel jsem tak úplně výběr určité barvy, ne, tito lidé, které jsem viděl měli na sobě stejné oblečení. Bylo střiženo stejně, stejné košile. Jinými slovy, padly úplně stejně ... jako v armádě.
O: Jestliže se jim líbí mít stejné oblečení, pak je to úplně v pořádku.
N: Myslíš si, že se jim to líbí? Ptal ses jich?
O: Nikdy jsem se neptal. To je jejich věc. A když se podíváte blíž, používají různé odstíny červené. Záleží na nich, co dělají. A používají rozdílné oblečení, ne podobné. Přesto existuje pár lidí v uniformách, kteří patří k oregonské policii. Chtějí po nich, aby byli v nějaké uniformě, takže jim musíme obléci uniformu. Ale oni patří k oregonské policii, určitě jste viděl jejich čepice a všechno ostatní. Máme tu všechny možné lidi. Naše komuna je úplně soběstačná. Mám své švadleny, které mi navrhují a pracují tak dobře, že do toho nemusím zasahovat. Líbí se mi všechno, co dělají.
Mám své vlastní klenotníky - jen se podívejte na mé hodinky!
N: Ano, viděl jsem. Četl jsem o nich.
O: Mí lidé mi udělali mé hodinky.
N: Opravdu?
O: A pamatujte si, to jsou pravé kameny. Nejsou to diamanty, ale jsou to pravé kameny.
N: Sklo, broušené sklo?
O: Ale idioti si myslí, že to jsou falešné hodinky: jsou to pravé kameny, autentické kameny. Jsou to hlupáci, myslí si, že to jsou diamanty. Pak si začnou myslet, že to jsou falešné hodinky. Nejsou to falešné hodinky, jsou tak autentické, tak existenciální, jak jen může diamant být.
N: Ukazují taky čas?
O: Úplně nejlíp! Mí lidé nedělají nic jinak než nejlíp!
N: Máš na sobě hedvábí, dáváš mu teď přednost? Myslím, že když jsem tu byl naposledy, měl jsi na sobě tkanou, přírodně vyhlížející látku.
O: Mí lidé to udělali.
N: Vystoupal jsi ve světě vzhůru, až k hedvábí?
O: Ty šaty tkali mí lidé. Měl jsem je rád, ale potom mi mí lékaři nedoporučovali nosit dokonce ani syntetickou vlnu, protože jsem alergický.
N: Ano, samozřejmě, vím to.
O: Takže jsem musel přestat nosit ty krásné šaty a začal jsem nosit jiné. Takže toto je změna mých lékařů.
N: Shnilé staré hedvábí.
O: Ano. Kdykoli něco měníme, jdeme výš.
N: A také jsem četl, že tvá auta - nevlastníš je, samozřejmě - že jsi tady vlastně jenom host, a že ... ve skutečnosti nevlastníš nic.
O: Nemám nic.
N: Zaráží mě, že to tvé následovníky stojí celé jmění, aby tě udržovali v chudobě!
O: To je pravda, ale mají z toho radost a líbí se jim to. Kdybych to odmítl, dostali by infarkt!
N: Jsi tady jediný člověk, který vstupuje do domu po cestě posypané růžovými lístky. Myslím, že to je dost neobvyklé.
O: To je jejich radost. Já nejsem zvláštní. Nežádal jsem je o to. Když tam ty květiny nedají, nikdy se nebudu ptát, co se stalo s květinami. Když nebudou tančit, nebudu se ptát, co se stalo s tanečníky. Mohu tančit sám. Potřebuji jen kameru. ..
N: Ano, jsi jako šoumen! Nechápu, jak můžeš za těchto okolností říkat, že nejsi zvláštní.
O: Ne, nejsem.
N: Jsi jediný člověk, který nenosí červenou nebo odstíny červené...
O: Protože nejsem sanjásin. Nejsem ničí následovník.
N: Ne, ale v tomto kontextu je to další výjimečná věc, ne?
O: Ne, není. Vy jste tady také.
N: My dva! Ano, opravdu já jsem výjimečný z některých stejných důvodů - protože nejsem sanjásin, protože nejsem oblečen v červené, v pracovním...
O: Ne, nejste výjimečný. Novináři jsou tu každý den, nejste výjimečný. Jste tady hostem jenom na jeden nebo dva dny, já jsem tu hostem na trochu delší dobu, to je jediný rozdíl. Mohu toto místo opustit kteroukoli chvíli. Dokonce ani v Rajneeshpuramu ve městě nebydlím, bydlím vně.
N: Ve Wasco county, eh?
O: Ve Wasco county.
N: Jistě, ale myslím to, jak to říkám. Možná, že to nevyhledáváš, být výjimečný, ale nicméně tomu tak je, nebo ne?
O: Ne.
N: Nechápu, jak to za těchto okolností můžeš zapírat. Kterýkoli očitý svědek by se podíval na dav a řekl by: Ten je výjimečný, je oblečen v modré.
O: Každého napadne, že jsem výjimečný. Ale já sám to neříkám. Já jsem tu jenom host a jestliže se jim líbí, že tu jsem, mohu tady zůstat. Nemám žádná zavazadla, už třicet let nemám nic, žádné konto v bance, ani jediný cent: v šatech nemám dokonce ani kapsy. Když budu muset opustit toto místo, někdo mi bude muset zařídit jízdenku, protože já nic nemám. Myslím, doufám, že americká vláda to zařídí.
N: Připomíná ni to jinou třídu lidí, velmi vzácnou a malou třídu lidí, kteří jako ty nenosí peníze, a to je členové královského rodu. Královna u sebe nikdy nemá peníze a to je jakési znamení toho, že je výjimečná, protože to za ni musí udělat jiní, což zvyšuje její důležitost, ne? Takže to ji dělá výjimečnou. Je to také velká šoumenka.
O: Musejí to pro ni dělat. Musejí to pro ni dělat a ona ví, že je výjimečná a nikdy neřekla, že není.
N: Nemusejí to dělat, nebo ano? Nevím, nikdy jsem se tím nezabýval, ale předpokládám, že to dělat chtějí.
O: Ona je výjimečná. Patří do královské rodiny, má výjimečnou krev a to je jen hloupost - a všechno, co dostává, je objednané. Když to nedostane, okamžitě vznikne problém. U mě nevyvstává otázka objednávání někoho. Nemám královskou krev, protože si nemyslím, že nějaká krev může být královská. A ona musí být výjimečná, protože kdo by jinak vybral tak ohyzdnou ženu za královnu.
N: Ano, je to tak! Vím, je to šokující, šokující, národní ostuda. Národní ostuda - a její syn také, hrozný, že?
O: Ano, je retardovaný.
N: Ano, úplně. Je to Angličan z horní vrstvy, takže musí být.
O: A ten retardovaný syn se stane vaším králem...
N: Vím, vím. Je to ale šokující. Ale ještě je naděje. Mohla by přijít komunistická revoluci, ale asi ne.
O: Myslíte komunistická revoluce v Anglii ...?
Swami Videha, The pleasures, Itálie
N: Myslíš si, že se historie bude dělit na dobu před tebou a po tobě?
O: Není třeba, není třeba. Rozdělili jste ji po Ježíši - nechte ji rozdělenou podle Ježíše.
N: Papež se toho obává, víš?
O: Možná se toho obává, tak ať se obává. Ale není třeba. Ale jestliže se mí lidé tak rozhodnou, je to jejich věc. Nebráním jim v tom, já prostě provokuji.
N: Řekl jsi jednu věc o AIDS, která se papeži vůbec nelíbila, a to, že by se Vatikán měl stát útočištěm pro lidi nemocné AIDS.
O: Proč by se mu to mělo líbit? On je zodpovědný a všichni papeži před ním jsou také zodpovědní.. Mělo by se mu vysvětlit, že jestliže má trochu soucitu, měl by Vatikán změnit na AIDS kemp. Udělat celibát hříchem, nechat, aby si mniši vzali jeptišky. A pro něj jsem vybral matku Terezu.
N: To by se mohlo objevit na titulních stránkách vatikánských novin! Když sedíš ve svém křesle, jsi povznesený nad zařazení sebe sama k určitému pohlaví. Ale když tančíš se svými následovnicemi, vypadáš velmi mužně. Proč tento rozdíl?
O: Myslíte si, že dokonce i když tančím, měl bych vypadat, jako bych seděl v křesle? Nebo naopak, když sedím v křesle, měl bych vypadat jako kdybych tančil? Musí tam být změna - v křesle sedím v jiné pozici, tančím v jiné pozici, u stolu jím v jiné pozici. Musejí být rozdílné. Ukazuje to prostě, že člověk není lineární, že člověk je vícerozměrný. Když tančím se ženou, zajisté na ni musím brát ohledy. Nejsem homosexuál.
N: Považuješ se za latinského milence?
O: Ano, jistě. Jsem milenec a každé mé gesto ukazuje, že jsem milenec. Miluji všechny krásné věci na světě, a to také učím mé lidi: milujte všechno krásné na světě. OKAY? Zatančíme si teď?
Přeložili Sw. Atmo Aftab a Ma Prem Kairava
$$OBR51320$$
Žádné komentáře:
Okomentovat