Tvořivost Uvolnění vnitřních sil

Skrývají se hluboko v nejniternějším jádru vaší bytosti. Musíte je vynést na povrch, musíte je vyjádřit. To znamená sebeaktualizace. 1. Paměť a představivost Neustále nás vyzýváš, abychom se vzdali paměti a žili v přítomnosti. Ale když se vzdám paměti, musím se vzdát i své tvořivé obrazotvornosti, protože jsem spisovatel a všechno, o čem píšu, má kořeny v mých vzpomínkách. Zajímalo by mě, jaký by byl svět bez umění a tvořivé imaginace, která dělá umění možným. Tolstoj by se nikdy nemohl stát Buddhou, ale dokázal by Buddha napsat Vojnu a mír? Nepochopili jste mě správně, ale to je přirozené. Pochopit mě správně je nemožné, protože k tomu, abyste mě pochopili, byste museli odhodit svou paměť. Vaše paměťje překážkou. Posloucháte jenom má slova, a pak si je vysvětlujete na základě své paměti, podle své minulosti. Dokud nejste plně tady a teď, nemůžete mě pochopit... Jedině pak se můžeme setkat, jedině v tu chvíli jste se mnou; jinak jste tady sice fyzicky, ale psychologicky jste nepřítomní. Já vám neříkám, abyste odhodili svou faktografickou paměť. Musíte přece znát své jméno, vědět, kdo jsou vaši rodiče a vaše rodina, musíte vědět, kde bydlíte; musíte se dostat zpátky domů, do svého bytu. Nemám na mysli faktografickou paměť - mám na mysli psychologickou paměť. Faktografická paměť není problémem, je to pouhé pamatování si. Když vás ale začne psychologicky ovlivňovat, pak je tu problém. Pokuste se ten rozdíl pochopit. Včera vás někdo urazi1. Dnes se s tím člověkem opět potkáte. Faktografická paměť vám říká, "tento člověk mě včera urazil". Psychologická paměť je to, že když toho člověka uvidíte, rozzlobíte se; jakmile jej zahlédnete, začne to ve vás vřít. A ten člověk přitom za vámi mŮže jít jen proto, aby se omluvil; možná si jde pro prominutí, pro odpuštění. Možná si svou chybu uvědomil; možná si uvědomil své nevědomé chování. Možná jde za vámi proto, aby se s vámi usmířil, ale ve vás to začalo vřít. Jste naštvaní, rozkřičíte se. Nevidíte jeho obličej v přítomnosti; jste pořád ovlivněni tím, jak jste ho viděli včera. Jenže včera bylo včera! Kolik vody zatím uběhlo v řece? Ten člověk není tentýž jako včera. Za čtyřiadvacet hodin dojde k mnoha změnám - ani vy už nejste stejní. Faktografická paměť říká: "Tento člověk mě včera urazi1." Ale to mě je už jiné. I ten člověk je už jiný. Takže k tomu incidentu došlo jakoby mezi dvěma lidmi, se kterými už vlastně nemáte nic společného - v tom případě jste psychologicky svobodní. Neříkáte: "Jsem pořád naštvaný." Nelpíte na žádném hněvu. Máte paměť, ale nejste jí psychologicky ovlivněni. Potkáváte toho člověka takového, jaký je teď, a sami jste takoví, jací jste teď. Jistý muž plivl Buddhovi do tváře. Byl hrozně rozzlobený. Byl to bráhman a velice ho rozčilovalo to, co Buddha hlásal. Buddha si otřel obličej a zeptal se: "Chceš mi ještě něco říct?". Jeho žák Ánanda se hrozně rozzlobil. Rozzlobil se tak, že Buddhovi řekl: "Dovol mi, abych toho chlapa srovnal. To je příliš! Nesnesu to." Buddha řekl: "Jenomže on neplivl do tvé tváře. Je to můj obličej. A pak, jen se na toho muže podívej! Měj s ním soucit. Chce mi něco říct, ale chybí mu slova. To je i můj problém - muj celoživotní problém, a ten muž je na tom stejně jako já! Rád bych ti sdělil to, co jsem pochopil, ale chybí mi slova. Tento muž je na stejné lodi: je tak naštvaný, že nemá slov - zrovna jako já cítím tak velkou lásku, že nemám slov, nemám, čím bych ji vyjádřil. Vidím, jak to má ten muž těžké - no jen se podívej!" Buddha vidí i Ánanda vidí. Buddha prostě jen používá faktografickou paměť; Ánanda si vytváří psychologickou paměť. Ten muž nevěřil svým uším. Šokovalo ho to. Nešokovalo by ho, kdyby ho Buddha na oplátku uhodil anebo kdyby po něm Ánanda skočil. To by nebyl žádný šok; to by bylo přirozené, dalo by se to očekávat. Tak reagují lidské bytosti. Ale Buddha, jenž s ním má soucit, který chápe jeho potíže... Muž , odešel, ale celou noc nemohl spát. Přemýšlelo tom, meditoval nad tím. Začalo ho to velmi bolet, začal si uvědomovat, co udělal. Jeho srdce bylo zraněné. Brzy ráno přiběhl k Buddhovi a vrhl se mu k nohám, políbil mu nohy. A Buddha řekl Ánandovi: "Vidíš, je to pořád stejný problém! Teď toho ke mně cítí tolik, že to nedokáže obléci do slov. Dotýká se mých nohou. Člověk je tak bezmocný. Nedokáže vyjádřit, nedokáže sdělit nic, čeho je příliš, nedokáže o tom komunikovat. Musí hledat symbolická gesta. Jen se podívej!" A ten muž se rozplakala řekl: "Odpusť mi, pane. Je mi to nesmírně líto. Bylo to ode mě nepředstavitelně hloupé, plivnout na muže, jako jste vy." Buddha mu řekl: "Zapomeň na to! Ten muž, na kterého si plivl, tady už není, a není ani ten, kdo plival. Jsi nový člověk i já jsem nový člověk! Podívej - vycházející slunce je také nové. Všechno je nové. Včerejšek neexistuje. Skoncuj s ním! Jak bych ti mohl odpustit? Vždyť si na mně nikdy neplivl. Plivl si na někoho, kdo odešel." Vědomí je stále plynoucí řeka. Když říkám, zbavte se paměti, mám na mysli psychologickou paměť, ne faktografickou paměť. Buddha si velice dobře pamatuje, že včera na něj onen muž plivl, ale pamatuje si i to, že ani on, ani ten druhý nejsou titíž lidé, co včera. Ta kapitola je uzavřená; nestojí za to nosit ji s sebou celý život. Ale vy si to s sebou nosíte. Vaše matka se na vás v dětství zlobila, a vy to v sobě p,ořád nosíte. Váš otec vám dal facku, když jste byli ještě malí, a vy to v sobě stále nosíte, i když je vám možná už sedmdesát. Tyto psychologické vzpomínky vás neustále zatěžují. Ničí vaši svobodu, ničí váš život, vězní vás. Faktická paměť je ale naprosto v pořádku. Aještě jedno je třeba si pamatovat: když nemáte žádnou psychologickou paměť, pak je faktická paměť velice přesná - protože psychologická paměť je rušivá. Jestliže jste psychologicky silně rozrušení, jak si můžete něco přesně pamatovat? Je to nemožné! Třesete se, jste rozechvěn, jste jako při zemětřesení - jak byste si tedy mohli něco přesně pamatovat? Budete přehánět; něco přidáte, něco smažete, uděláte z toho něco nového. Není na vás spolehnutí. Ukázka OSHO Tvořivost Uvolnění vnitřních sil kniha, cena 218 Kč, 222 stran, nakladatelství Eugenika