Dnes uvádím slíbený praktický návod o přenosu a uložení informace o viděném do hmoty. V tomto případě do čisté vody, ve které po jejím zmrznutí vzniknou třírozměrné obrazy viděného. Protože i dnes je mezi námi mnoho lidí, kteří by rádi tento fenomén zařadili do oblasti zázraků, a naopak jiní za pouhý podvod, považuji za potřebné alespoň stručně a zjednodušeně nastínit problematiku tohoto jevu, který se postupně stává předmětem zájmu renomovaných výzkumných pracovišť v řadě zemí s vyspělou vědou a technologií. Pro příklady nemusíme jezdit do daleké ciziny, postačí nám malá zimní exkurze na ještě menší výzkumné pracoviště na balkoně bytu v pátém patře panelového domu v jižní části Brna. Právě tam v těchto skromných podmínkách již v první polovině devadesátých let započal provádět své jedinečné a originální pokusy s kryotesty a tvarovými zářiči, dávno před ostatními, brněnský badatel Dr. Jaromír Vaňura. Jeho rozsáhlé práce by jste však marně hledali v knihkupectvím nebo ve veřejných knihovnách. Jeho výzkumy a názory předbíhaly tehdy značně svoji dobu a nenacházely pochopení u většiny tehdejších ochránců čistoty marxisticko-materialistického pojetí vědy. Chceme-li se něco dozvědět o práci tohoto mimořádně talentovaného, pečlivého a pracovitého vědce, musíme hledat v několika desítkách jeho rukopisných autorských výtisků uložených pod jeho jménem v Moravské zemské knihovně v Brně.
Do jedné z nich, s názvem "Fyzikální interakce I: Geometrických těles a fyzikálních polí" krátce nahlédneme, abychom se alespoň názornou ukázkou jeho velmi zajímavého pokusu seznámili s tím, co vlastně v mrazivém období Vaňura na svém balkoně prováděl. Nechal tam v různých nádobkách zmrznout destilovanou vodu nebo vodu předtím několik dní ozařovanou různými tvarovými zářiči. Při nízkých teplotách -3 až -8oC pak v ledu vznikaly velmi zajímavé kryofyzikální paprskovité útvary. Tyto paprsky byly tvořeny drobnými bublinkami vzduchu s obsahem silně paramagnetických molekul kyslíku, které pak fungují jako miniaturní magnetické střelky, vyznačující průběh magnetické složky přítomných konformačních polí z tvarových zářičů působících na ně buď přímo během mrznutí vody, nebo nepřímo předem. Zde právě spočívá jablko sváru, neboť Vaňura podal neklamný důkaz, že voda má skutečně paměť a schopnost ukládat různé informace. Tím se zařadil mezi ty pokrokové vědce, kteří poznali a prokázali, že voda má nejen paměť, ale že její molekuly jsou schopné vytvářet různé clustrové uskupení.
Profesor Ludwig, aby zdůraznil tuto mimořádnou schopnost vody, prohlásil, že voda má paměť jako slon, aby tak zdůraznil její velikost. Jeho odpůrci však obratem reagovali na to, že tomu může věřit jenom vůl. Tak dalece a hluboce sahá dodnes rozpor o paměťových schopnostech vody. V tomto okamžiku bychom mohli skutečně uzavřít, že nám vůbec nijak nevadí, když učení pánové jsou stále ještě ve při, s tím, že se nás tato problematika nijak netýká a mám každý dost svých jiných starostí. Jenže právě opak je pravdou, jak dokazují nové poznatky z oblasti moderní biofyziky a bioinformatiky. Velmi podrobně se těmito životně důležitými otázkami zabýváme v naší nové knize, vydané nakladatelstvím Fontána, pod názvem "Pí voda - aneb pro zdravý život".
Pro přenos a k uložení informací do vody nebo do hmoty je zapotřebí nosná energie. Tvarové zářiče jako anténní systémy a konvertory si ji odebírají ze svého fyzikálního prostředí, které je vlastně mořem volné energie. Svým tvarem, případně i dalšími vlastnostmi pak formují strukturu vody a látek v ní obsažených.
Jak? Na to se podíváme na Vaňurově balkoně, kde vzniklo vyobrazení kryofyzikálního pokusu s měděným Nilským křížem umístěným na plastové podložce (viz připojený obrázek) do vody z roztátého sněhu, za mrazu -8oC. Tento pokus si zájemce může snadno zopakovat i s jinými tvary zářičů. Já jsem zvolil tento tvar zářiče zcela záměrně, neboť připomíná svým tvarem i vyzařováním lidské tělo, které je též anténním systémem pro příjem i vysílání energie do vnějšího fyzikálního prostředí. Znalosti o tom měly již před více než třemi tisíciletími staré jogínské školy a dodnes jsou úspěšně používány k pozicovým cvičením. Lidské tělo u vzpřímeně stojící osoby je v podstatě půlvlnný dipól z dobrého dielektrika (díky vysokému obsahu vody, cca 70%). Na bázi vazební rezonance je pak tento anténní systém zachytáván a dle tvarového uspořádání jednotlivých údů při pozicovém cviku, se na určitá místa v těle ukládají přijímaná fyzikální pole zvenčí.
Jedním takovým anténním systémem přijímajícím i vyzařujícím je i tělo stojícího nebo klečícího člověka, který při modlitbě má sepnuté ruce. Při modlitbě rytmicky odříkávaná slova přerušují dech i mysl, což je důležitý faktor při modulaci informace a při jejím nanesení na nosnou energii.
Z čistě biofyzikálního hlediska a z pohledu bioinformatiky se tak dostáváme od oblasti fononů, fotonů, biofotonů a jimi vytvářených solitónových záznamů, které jsou dnes předmětem intenzivních výzkumů na některých předních výzkumných pracovištích. Mezi nejznámější badatele patří v Německu profesor F. Albrecht Popp se svým čínským spolupracovníkem profesorem Liem, ve Švýcarsku je to známý badatel Dr. Marco Bischof, v Rusku prof. Ignatěnko z Alma-Aty a v Novosibirsku prof. Kaznačev. Můj nejbližší spolupracovník se několikrát se všemi setkal na různých odborných seminářích a navštívil je i na jejich pracovištích. Takže na nedostatek aktuálních informací z jejich oboru si nemůžeme stěžovat.
Po tomto zjednodušeném nástinu této jinak velmi náročné a složité problematiky, nyní uvedu slíbený snadno proveditelný praktický návod. Použiji k tomu autentický záznam o příběhu, který se odehrál před 40 lety na česko-slovenském pomezí a stal se součástí mé malé publikace, vydané nakladatelství POZNÁNÍ pod názvem "Geomantie včera a dnes aneb začátečníkův průvodce po místech svatých a klatých".
Podivuhodné úkazy v Turzovské vodě
Popisují je v knize Marie Svobodové manželé Zajícovi z Ostrožské Nové Vsi. Ti si cestou k místu zjevení nabrali do několika lahví obyčejnou podpovrchovou vodu z dřevěného koryta (tedy ani ne z pramenů v blízkosti Mariánského zjevení) s úmyslem, že ji použijí v případě vážného onemocnění nebo při bolestech jiných lidí. Po příchodu domů tuto vodu uložili do chladné místnosti, kde v mrazivém období teplota poklesla mírně pod bod mrazu, takže se ve vodě počala vytvářet ledová tříšť, zformovaná do různých tvarů, připomínajících Turzovskou horu, hodinový ciferník s číslicemi vyznačenými stříbrnými korálky, kalich. V jiné lahvi se objevila soška Panny Marie Lurdské, jejíž plášť byl dokonce tmavší než ostatní led a všude kolem ní i kolem kalicha bylo možné spatřit různé velké, drobné, stříbřitě se lesknoucí kuličky, připomínající vánoční skleněné ozdoby.
Protože chladné mrazivé počasí trvalo až do 20. března 1964, byly zaznamenány i další jevy, pro nás a pro objektivní posouzení jejich podoby velmi důležité. 13. března, kdy zřejmě venku přituhlo, se počaly v lahvích obrazy doplňovat a chvět. V jedné lahvi se dokonce vytvořil obraz zvonice v podobě velkého kříže, podobný zvonici na návsi. Ve čtvrté lahvi se objevila zmrazená soška Panny Marie Lurdské. Autorka knihy Svobodová vše dokladuje názornými fotografickými snímky, které byly dlouhá léta uložené na biskupské komisi, sestavené k prověření turzovských úkazů. Její činnost však na zásah církevního tajemníka, zastupujícího totalitní režim, byla v roce 1970 ukončena.
Podívejme se na tento zajímavý fenomén tvorby struktur z pohledu poznatků vědy, a to nejen z nejnovějších, ale i z těch dosti starých.
Nejprve z pohledu fyziky pevných látek. Voda z Turzovky byla několik hodin nesena manžely Zajícovými napřed nahoru k místu zjevení, kde se delší dobu společně s ostatními modlili před obrazem Panny Marie Lurdské. Tím byla tato voda dostatečně dlouhou dobu nabíjena vizuálně získanými informacemi o tomto obrazu, prostřednictvím bioenergetického pole zbožných manželů. Obdobně pak dodatečně i vjemy a představami dalších objektů. Voda díky svým mimořádným fyzikálním vlastnostem je dokonalým akumulátorem nejen různých fyzikálních polí a záření, ale i bioenergie a bioinformací. Dnes je to již běžně prokazatelné pomocí několika zajímavých metod, mezi něž patří i zmrazování vodních kapek.
Pro důkaz sil lidské myšlenky tvořících strukturu však musíme jít nejméně 100 let nazpět. Známý italský psychiatr Cesare Lombroso, který je znám svými pokusy s hypnabilními osobami, popisuje pokus s Eusapií Paladinovou, která po uvedení do tranzu do vlhké modelářské hlíny na distanc bez jakéhokoli fyzického doteku modelovala nejrůznější věci, jako podoby osob, části těla, různé předměty, které ve skutečnosti byly pouhým zhmotněním její vize.
Ale vraťme se k vodě z Turzovky manželů Zajícových. Podobný pokus s obyčejnou pramenitou nebo studniční vodou si při troše trpělivosti můžete sami zopakovat v chladničce nebo mrazničce s kolísáním teploty kolem 0oC. Láhev s touto vodou, nejlépe již vychlazenou k 0oC a chemicky neupravovanou, si před sebe postavíte na stůl. Pak k jejímu středu do vzdálenosti cca 10 - 15 cm přibližujeme pozvolna otevřené dlaně z obou stran rovnoměrně a symetricky, až při zadržení výdechu, ucítíme dlaněmi procházet silný proud naší bioenergie. Tehdy se nacházejí naše dlaně uvnitř jedné kmitny našeho bioenergetického pole, kde je maximum intenzity pro přenos bioinformace, vytvořené naší představou určité věci nebo osoby. Za několik desítek vteřin jsou informace do vody přeneseny. Tím jsme učinili první, jednodušší krok. Druhý krok bude již mnohem obtížnější, neboť nemáme k dispozici jizbu Zajícových, ani podobný prostor k tomu doma. Naše chladnička sice dovede vodu vychladit a dle přání zmrazit tak, aby se v ní vytvořila ledová tříšť, želbohu však při tom současně dělá něco nežádoucího navíc, než co se dělo u Zajícových. Její elektromotor produkuje do svého okolí dostatečně silné pole elektromagnetického smogu a výparník, ve kterém se mění skupenství chladícího uhlovodíkového média, vydává všepronikající protonové záření. Obojí zřejmě postačí k rozrušení bioinformací předaných do vody. Takže pokud nechceme tento pokus provádět doma na balkoně v domácky zhotoveném termoboxu v době silných mrazů, můžeme jej provést v naší mrazničce, naplněné dostatečným množstvím zmrazených potravin, které zajistí ochlazení vody i při vypnutém mrazícím agregátu. Bude však náročné neustále kontrolovat tvorbu ledové tříště, neboť při pokročilé tvorbě ledu se skleněná láhev snadno roztrhne. Tento nedostatek lze dnes snadno odstranit při použití průhledné plastikové láhve, která však nesmí na svém povrchu vytvářet silně rušivý elektrostatický náboj. I ten však lze snadno odstranit použitím antistatického spreje, jaký používají naše ženy.
Tento pokus uvádím jako důkaz toho, že k dosažení přenosu bioinformací a struktury tvořící bioenergie není zapotřebí osoby předem uvádět do hypnotického tranzu, ale že k tomu postačí pouhé "vytržení mysli" při soustředěné modlitbě či meditaci.
* * *
Na závěr bych rád popřál všem, kteří popsané pokusy budou opakovat, hodně úspěchu a radosti ze své činnosti. Vážnější zájemce upozorňuji na jedinečnou schopnost ukládání a přenosu informací aktivovanou Pí vodou. Návody jsou součástí již uvedené knihy o Pí vodě.
Ing. Vlastimil Žert
Žádné komentáře:
Okomentovat