Absolutní Vůle - magická hůlka

Mágova hůlka - nástroj mnohdy tak zprofanovaný čarovnými proutky, kterými stačí jen mávnout a zázraky se dějí Mágova hůlka - nástroj mnohdy tak zprofanovaný čarovnými proutky, kterými stačí jen mávnout a zázraky se dějí. A přesto mnohdy nepochopený. Jest to proto snad, že Velká Arkána se chrání před nenechavci sama? A co účinnějšího, než zmatení pojmů s dojmy, lze vymyslet? Divím se mnoha moderním magikům, ať už řad zastánců Zlatého úsvitu, či A. Crowleyho, že mnohdy berou, a neptají se proč a nač... Důvěřuj, ale prověřuj. $$OBR53052$$ Je třeba vědět, abychom se odvážili, odvážit se, abychom chtěli, chtít, abychom získali říši, a abychom vládli, musíme mlčet. Elifas Lévy: Dogma a Rituál Magie je sice od člověka k člověku jiná (dle jeho úhlu pohledu na věc a poznání), ale některé věci se měnit nedají, neb na nich se otáčí svět. A tak názor, že magické hůlce (či holi) patří živel vzduchu, musím odmítnout, neb tradice nám říká něco úplně jiného. S argumentem, že dobrému mágovi funguje všechno (jak říká můj kamarád i magie popelnice), zde nepochodíte. Hůl je a vždy byla symbolem moci, to jest vůle, koresponduje tedy s živlem ohně. Ať už to bylo žezlo, či hůl Faraónova (staroegyptsky HKA - vládnouti), je to také Caduceus - Hermova hůl, obtočená dvěma hady. Solve et coagula (rozděluj a spojuj), neb pověstná hůl Abrahámova či Mojžíšova, s níž se předávala vláda a dozor nejen nad kmenem. Ona pověstná hůl je spojena i s prvorozeným synem (číslo 1), jenž na ni měl nepopiratelný nárok. Mohlo by se zdáti, že první písmeno hebrejské abecedy Alef - Mág, symbolizuje vzduch, éter. To však platí pro principový svět, ale svět živlů začíná až od třetí sedmice písmen. Tedy čtyři mágovy zbraně představují čtyři esa malé arkány. Výrobě magických hůlek se věnuje mnoho dostupných autorů: Bardon, Veselý a různá grimoárová literatura, atd. Hůlky lze rozdělit na dvě kategorie: a) hůlky dřevěné b) hůlky kovové či pokovované Hůl v sobě vede magnetické i elektrické fluidum. Zatím nejlepší se mi jeví měděná trubička, jež je na jedné straně zakončena krystalem křišťálu, či jiného vhodného analogicky zvoleného drahokamu, naplněná drceným ametystem a zalitá tekutým univerzálním Bardonovým fluidickým kondenzátorem a uzavřená buďto dřevěnou zátkou, či některým vhodným polodrahokamem. Po dokončení výroby je nutno hůlku posvětit. Dle tradice může magickou hůlku předat jinému mágovy jen ten, kdo ji již vlastní, a komu byla předána. Magické hole z ebenu a zdobené drahokamy, které mágové ukazovali davu, nebyly ty pravé magické hole, ty se nesmí ukazovati. Proto vždy délka nepřesahovala předloktí, aby ta pravá magická hůl mágovy vůle zůstala skryta po pláštěm utajení. Jak už jsem řekl, mágova hůlka je nástrojem vůle a tvoření. Podíváme se blíže na to, jak by měla býti posvěcena. Elifas Lévy se zmiňuje o sedmidenním svěcení se začátkem o novoluní. Co z tohoto vyplývá? Bůh stvořil za sedm dní svou vůlí svět. Co mocnějšího může býti, než zapojit se do proudu stvoření, státi se vlastníkem prvé Vůle. O novoluní, kdy se rodí nový Měsíc (v konjukci se Sluncem), začíná se počítati 28 lunárních dnů dalšího magického měsíce. Těchto 28 dní dle kabaly odpovídá 22 písmenům hebrejské abecedy + 5 koncových písmen + jedno Vav za písmeno U. Těchto 28 dní panuje sedmero planet a jejich sféry x 4 živly, čtyřpísmenné Slovo, dech boží JHVH. Tedy těchto prvních sedm dní odpovídá sedmi Elohimům Genesis, sedmi Archandělům... Dnem prvním je ten, ve kterém nastává nový měsíc od půlnoci do poledne nebo den následující, nastává-li od poledne do půlnoci. Pokud nejsou k dispozici hmotné analogie jednotlivých planet, lze si vypomoci s intonací a magickým slovem božích jmen a přívlastků; jako kuřidlo použít směs kadidla a myrhy, Slunce a Luny. Při znalosti signatur a analogií sedmi dnů stvoření, je už pro zběhlého magika hračkou sestaviti vhodný rituál pro každý den. Na počátku stál Mág v templu držíc magickou hůlku a na stole další tři magické zbraně. Tak aby si rozměřil a prověřil den po dni, až sedmý den stojí tu král, jenž se veze (arkánum sedmé - Chariot). Nepracuje, nechává se unášet, ale drží otěže, neb on zná tajemství stvoření šesti dnů předcházejících. On sluje Zakaj - Blesk boží, jenž oznamuje vůli Stvořitele. Písmeno Zajin je variantou onoho staroegyptského HKA - vládnouti, symbolu hole, tvůrčí složky Stvořitele, jenž ničí staré, aby stvořil nové. Bouřka a blesky jsou v kompetenci Salamandrů, tvorů živlu ohně, těch jenž přinášejí inspiraci i zhoubu plamenů. Dle mistra Lasenica ovládají Eso holí Vehujah («Bůh vznešený a povznešený nade všechny věci») a Jejiel («Bůh pomocný»), první dva géniové Velkého šému. Vehuiah se slovním základem V-H-V bychom mohli interpretovat jako V plodící síla, jenž vychází z vnitřních impulzů H, které opakovaně opět plodí V. Jeliel (J-L-J) lze interpretovat jako prvopočáteční síla J, jež udržuje vlastní obětí (růstem) L sama sebe J. Jsou kladnou a zápornou složkou absolutní vůle onoho SOLVE ET COAGULA. převzato zhorev klubu