Jde o víc než jen o řešení problémů.
Máme-li obnovit život na venkově,
vím, jak na to. Obnovme sezónní festivaly.
Ralph Borsodi
Radil bych, věnujme víc čase festivalům a oslavám. Jinak naše duše zemřou.
Francois Monnet
Všechny domorodé společnosti měly společné tři základní charakteristiky: vyznačovaly se intimním vědomým vztahem k místu, trvale udržitelnou kulturou, často trvající více než tisíc let a bohatým ceremoniálním a rituálním životem.
Z tisíce možných příkladů uveďme alespoň následující:
Indiáni kmene Tukanů od řeky Amazonky jsou pod vedením svých šamanů vědomými ekology. Jejich kmen zná stovky pohádek a pověstí, které mají zabránit vylovení ryb z řeky. Vesmír považují za koloběh energie, proudící a vyměňující se mezi zvířaty a lidmi, mezi společností a přírodou. Podle Reichel-Dolmatoffa jsou Tukanové spíše sběrateli moudrosti a vědění než sběrateli hmotných statků.
Kmen Kungů z pouště Kalahari žije na stejném místě již 11 000 let. Každý člen kmene vlastní jen velmi málo věcí, zato kmen žije velmi bohatým rituálním životem.
Roy Rappaport dovodil, že rituály kmene Tsembaga z Nové Guineje umožňují členům kmene získávat dost proteinů, aniž by poškozovali půdu.
Nejdéle obydlené místo v USA je vesnice Oraibi Indiánů kmene Hopi.V určité části roku vesničané žijí jen rituály.
Když ve vesnici Santa Anna Pueblo v Novém Mexiku zemře místní šaman, okamžitě je zvolen nový šaman, mladý muž, který po celý svůj život bude mít jedinou povinnost - organizovat a dbát o rituální život vesnice. Nesmí ale nikdy odejet z vesnice na více než hodinu a na vzdálenost větší než 80 kilometrů, tak je pro život vesnice důležitý.
Naše západoevropská tradice, tak, jak se vyvíjela v druhé polovině tohoto století, vypovídá o něčem docela jiném. Idolizovali jsme své idoly, racionalitu a pragmatismus, a na rituály a sezónní festivaly se díváme jen jako na kuriozity. Sám se velmi dobře pamatuji, jak jsem byl na svou dobu pyšný, když nám ve škole tvrdili, že do dvaceti let budeme žít v komunismu a že jsme díky vědeckému a materialistickému přístupu překonali všechno to tmářství, reprezentované náboženstvím a šamany.
Výsledky je možno vidět všude kolem.Existujeme tu na planetě jako „západní“, racionální civilizace jen několik set let, a již jsme nenávratně poničili rozsáhlé části své planety. Jak poznamenal Gregory Bateson, „pouze účelná racionalita je nezbytně patogenní a pro život destruktivní.“
Pozorujeme a vnímáme svět kolem sebe jen levou mozkovou hemisférou, a to evidentně nestačí. Vnímáme svou realitu jen horní vrstvou svého mozku, a jen 10% jeho kapacity. Tak jako ledovec, to, o čem víme, že víme a vnímáme, tvoří jen špičku, jednu desetinu toho, čím je náš mozek a vědomí. Naše civilizace se dodnes tváří, jako že podvědomí neexistuje. Máme-li obnovit své vztahy, musíme obnovit především moudrost kultur, které dobře věděly o nutnosti hlubokého vztahu a pokoře k zemi a přírodě. To, co nazýváme rituál a ceremonie, byla velmi propracovaná sociální a duchovní technologie, cizelovaná zkušenostmi celých tisíciletí a v porovnání s naší civilizací mnohem úspěšnější. Úspěšný pokus tradičních kultur, jak mnoha způsoby obnovovat spojení s podvědomím, s rezonancí celého druhu. S tím, co Jung nazval kolektivním podvědomím, a co způsobuje, že např. ryby nebo ptáci se ani při seberychlejších obratech v obrovských hejnech nikdy nesrazí.
Současný zvýšený zájem o šamanské postupy, domorodou hudbu a rituály, není náhodný. Lidská rasa jakoby v posledních dvou stech letech zapomněla, odkud přišla. Je třeba si vzpomenout. Vzpomínat je užitečné. Všechny tradiční kultury, a docela nedávno dokonce i ta naše, měly své sezónní festivaly a rituály.
Většina našich moderních svátků odvozuje svůj původ ze sezónních festivalů. Jedná se především o slavnosti slunovratu a rovnodennosti, ale i dobu mezi. Například jaro sice kalendářově nastává 21. března, ale to je většinou ještě chladno, a tak lidé příchod skutečného teplého počasí vítali 1. května. V celé Evropě kdysi v tento den vítali jaro květy, májkami, festivaly plodnosti. Později se tento den slavil svátek panny Marie a ještě později z toho byl v naší části světa dělnický svátek 1. máj. Atd.
Vzpomeňme Vánoce a vánočky a dárky, půst, Velikonoce a pomlázky, atd. Ještě naši rodiče měli možnost jako děti zažívat, kromě náboženských, i vesnické rituály - poutě, masopust, trhy, stárci versus mládci a stavění májek, vynášení smrtky, letnice, ohně na sv. Jana, dožínky, vyprávělo se o vílách a vodnících, mnohá místa měla své vlastní pověsti a mýty.
Uvědomme si, že výměna prstenů a prakticky celé svatební obřady jsou i dnes jedním rituálem za druhým, stejně jako pohřby, poutě, maturitní plesy, organizace mysliveckých nebo cechovních spolků. Vstupní přijímací rituály. Koncerty, divadla. Květinové dary. Malování rtů, náušnice, móda, hostiny, recepce, přípitky, taneční, soudy, uzel na kapesníku, kouření dýmky, vysvědčení, základní kámen, vlajky, líbání či podávání rukou na pozdrav atd. atd.
Účelem sezónních festivalů je periodicky oslavit, oživit topokosmos. Slovo pochází z řečtiny, topo znamená místo, kosmos je slovo pro světový řád. Topokosmos tedy znamená „řád světa na určitém místě“. Je to celý komplex zásadních propojení dané lokality s živými organismy. Nejen s lidmi, ale s celou komunitou - s rostlinami, zvířaty, půdou. Topokosmos není jen aktuální a současný život komunity, ale také nepřetržitá entita, jejíž je současná komunita současnou manifestací.
Rituály pomáhají rozšířit vědomí (místa, doby, sebe sama). „Vidět“ a cítit víc, než nám dovolují naše smysly a způsob, jakým nás naše kultura determinuje. Když rituál funguje, člověk „zažívá víc, než může říct, pochopí víc, než viděl, protože vidí všechny tvary věcí posvátným způsobem jaksi v duši, a také tvar všech tvarů“, poznamenal vizionář a šaman Black Elk.
Každý rituál, např. sweat lodge, potní rituál indiánů, je zároveň léčbou, psychologickou terapií a formou bohoslužby, zahrnující modlitbu. Člověk se pomocí stejných rituálních postupů (písně, tance, bubny, gesta, směr poutě, aj.) „vyladí“ na frekvence místa a čas ale také na podobné prožitky předchozích generací.
Sezónní festivaly byly plné mýtů, tanců, zpěvů a her. Všechny tyto aspekty rituálu sloužily jednomu účelu - spojovat člověka s tím, co ho obklopovalo nejen v místě, ale i v čase. Udržovat spojení s něčím archetypálním v nás. Festivaly, poutě, rituály spojovaly vědomé s nevědomým, levou s pravou mozkovou hemisférou, kortex s vývojově staršími částmi našich mozků.
Další úlohou festivalů a sezónních rituálů bylo usmíření s jinými spoluobyvateli určitého místa. Podívejte se na totemy indiánských kmenů nebo si vzpomeňte na Eskymáky, kteří uctívají vždy jedno zvíře, které, jak říkají, je učí všemu, co musejí znát, aby přežili.
Například losos, rituální zvíře pobřeží severního pobřeží Tichého oceánu. Nejméně 20 000 let uctívají lososa Jurokové, Činokové, Sališové, Kwajutlové, Haidové a Aleuti, a stejně tak i Aiunuové na druhé straně oceánu, v Japonsku. Ukázalo se, že losos byl totemovým zvířetem i pro Kelty. Podle jednoho jejich mýtu žije ve studni pod dnem moře posvátný losos, který je nekonečně moudrý. Keltský hrdina Finn, získal svou příslovečnou moudrost tak, že si olízl palec, který si připálil, když si kuchtil lososa.
Takto jsou totemicky spojeny národy a kmeny na obou pobřežích Tichého oceánu. Existují návrhy na utvoření jakýchsi „lososových“asociací a agentur, které by vychovávaly další generace v pokoře k přírodě, rybám, životu vůbec, a také k toleranci k jiným kulturám, a které by svou činnost začaly třeba vyčištěním lososových řek. Losos může být tím, co všechny spojí.
Existují současné funkční městské rituály ? Siena, italské město s 60 000 obyvateli, má asi nejnižší kriminalitu v porovnání s podobně velkými městy v Evropě a v USA. Prakticky se tam nevyskytují alkoholismus, drogová závislost a násilí. Nebojují spolu a „nenevraží“ na sebe ani třídy ve školách, ani horní či dolní ulice nebo čtvrtě, ani sportovní kluby. Proč?
Siena je totiž město, jehož život je ritualizován skrz naskrz. Obyvatelstvo se vyžívá v různých klanech (contrada) s rozličnými jmény (Had, Želva, Chiocciola, Tartule) a v každoročních závodech koní Palio. Contrady fungují jako nezávislé městské státy. Každý má svou vlajku, své výsostné území, svou identitu, své kostelní písně, svého patrona a své rituály. Určité topografické části města jsou ritualizovány a mytologizovány.
I slavní spisovatelé, např. Henry James, Ezra Pound a Aldous Huxley, cítili energii Sieny a událostí v něm a zkoušeli ji popsat. Nikdo se ale nezmínil o celoročních rituálech, které podmiňují atmosféru města. Týden před závody Palio lidé přinesou z polí z okolí města žlutou půdu a pokryjí jí ústřední náměstí, Campo, a symbolicky tak spojí město s původní půdou, na které vzniklo. O účinnosti a zavedenosti rituálu svědčí i to, že kdykoliv je v průběhu roku někdo smutný, občané ho konejší, aby si z toho nic nedělal, že brzy bude „la terra in piazza“ (půda na náměstí).
Sám dostih vznikl z původních her, ve kterých si obyvatelé města nápodobou boje řešili všechny problémy, a zbavovali se tak potlačované agresivity. Palio je náboženská, duchovní událost. Každý rok je v každé čtvrtí přiveden do kostela kůň. Jeho posvěcení je chápáno jako posvěcení celé contrady. Závod sám je pak jeden velký rituál. Jak říká místní kněz Don Vittori, „ při Paliu jsou všechny plameny pekla transformovány ve světla ráje.“
Rituál je soustředěný způsob, jak společensky zažívat a vyjadřovat respekt k zemi, místu a čase. Rituál je základem všeho, protože je to vzor, který spojuje. Poskytuje komunikaci na všech úrovních - komunikaci mezi systémy lidského organismu, mezi lidmi ve společnosti, mezi jednotlivými skupinami ve městě či větší pospolitosti a mezi lidmi i ostatními organismy v přírodě. Rituál nám poskytuje návody a metody, jak se na cestě k trvale udržitelné společnosti naučit myslet zároveň logicky, analogicky ale i ekologicky. A co je snad nejdůležitější, během rituálů zažíváme něco neopakovatelného, jen v naší kultuře se vyskytujícího, něco, co nejen že neškodí přírodě, ale umožňuje nám nalézt v přírodě sebe sama.
Své rituály má a může mít každá rodina. Každá činnost, vykonávaná rituálně, posvátně, je léčivá, energeticky méně náročná. Rituálně, a tedy terapeuticky, můžete zalévat kytky (a ty pak rostou rychleji a jsou zdravější), škrábat brambory či umývat nádobí (a to, co bylo původně nepříjemné, se stává meditací v pohybu a duchovní slavností), chodit do schodů (a dříve nepříjemná činnost která člověka zadýchávala, se stane oslavou a tréninkem koordinace vědomých pohybů, dýchání, soustředěnosti a velmi efektivním posilováním imunitního systému). Rituálně se můžete dívat na televizi: co takhle společně s rodinou vybrat jeden program týdně, připravit pohoštění, a v daný čas slavnostně usednout, slavnostně shlédnout, pak televizi vypnout a společně povídat a jíst a slavit?
Postavte si ve vnitrobloku labyrint a pořádejte pravidelné rituály chození labyrintem. Zkuste v pravidelný čas společně vylézt na nějakou (nejlépe posvátnou) horu. Indiáni tvrdí, že je třeba jednou v roce se na takovém místě setkat nejméně pět krát za sebou, aby to skutečně fungovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat