Základy bdělé pozornosti Trungpa Rinpoče

Bdělá pozornost je základním přístupem na duchovní cestě, který je společný všem tradicím buddhismu$$OBR52914$$ Základy bdělé pozornosti Bdělá pozornost je základním přístupem na duchovní cestě, který je společný všem tradicím buddhismu. Avšak dříve než začneme zkoumat přístup k duchovnímu životu, měli bychom mít správnou představu, co je tímto duchovním životem míněno. Někdo se domnívá, že duchovní dění je způsob, jak dospět k vyššímu druhu štěstí, transcendentálnímu štěstí. Někdo v tom vidí laskavý způsob, jak ovládat ostatní. Jiní soudí, že smyslem duchovního dění je získat síly a magické energie takového druhu, že jimi můžeme změnit náš špatný svět na dobrý, nebo že můžeme očistit svět skrze zázraky. Zdá se však, že žádný z těchto přístupů nemá co dělat s přístupem buddhistickým. Podle buddhistické dharmy je duchovní dění v úzkém vztahu s činným základem naší existence, což je stav naší mysli. Problém tkví někde v základu našeho života, v základu našeho bytí a tento problém spočívá v tom, že jsme zapleteni do neustálého boje o přežití, do boje o udržení naší pozice. Stále se snažíme dobrat nějakého pevného obrazu sama sebe a pak musíme tuto částečně pevnou představu bránit. Takže je zde boj, zmatek, chaos, je zde vášeň a agresivita. Jsou zde všechny druhy konfliktů. Z buddhistického pohledu pravý vývoj duchovnosti spočívá v protínání lpění na tom - nebo - onom, což je označováno jako ego. Abychom to však mohli provést, musíme zjistit, co vlastně naše ego je. Co je to všechno kolem? Kdo jsme my? Musíme se tedy podívat na svůj, již existující stav mysli. Musíme zjistit, jaké praktické kroky je třeba provést, abychom to mohli udělat. Nehodláme zde metafyzicky diskutovat o smyslu života a významu duchovnosti na abstraktní úrovni. Díváme se na tuto otázku z hlediska vytvoření pracovní situace. Potřebujeme totiž najít nějakou jednoduchou věc, kterou když uděláme, dostaneme se na duchovní cestu. Lidé mají na začátku duchovní praxe mnoho potíží, protože dávají příliš energie do hledání nejlepšího a nejsnadnějšího způsobu, jak se k této praxi dostat. Měli bychom však svůj postoj změnit a vzdát se hledání nejlepší a nejsnadnější cesty. Ve skutečnosti zde totiž není na vybranou. Ať již zvolíme jakýkoliv přístup, musíme začít s tím, co již jsme. Musíme se podívat na to, kdo jsme. Podle buddhistické tradice, pracovním základem cesty a energie s cestou spjatou je naše mysl, naše vlastní mysl, která v nás pracuje po celou dobu. Duchovnost je založena na mysli. Podle buddhismu je mysl odlišujícím znakem vnímavých bytostí na rozdíl od stromů, skal nebo vodních mas. To, co má rozlišující uvědomění, to, co má pocit duality - něco vnějšího odmítá nebo se to naopak snaží uchopit - to je mysl. V podstatě je to něco, co může mít vztah k něčemu jinému, k něčemu vnímanému, co je odlišné od vnímajícího. To je definice mysli. Tradiční tibetská definice zní: Yu1 la sems pena sems. Což přesně znamená: "To, co může myslet o něčem jiném, o projekcích, to je mysl". Myslí tedy míníme něco velmi specifického. Není to jen něco neurčitého, křehkého, někde uvnitř naší hlavy nebo srdce, něco, co probíhá podobným způsobem, jako když vane vítr nebo roste tráva. Je to něco velmi konkrétního. Mysl obsahuje vnímání, které je velmi nekomplikované, přesné a základní. Mysl rozvíjí svou zvláštní povahu tím, že vnímání začíná spočívat na něčem jiném než na sobě. To je mentální trik, který ustavuje mysl. Tento trik nebo klam spočívá vtom, že vnímáním něčeho jiného mimo sebe mysl potvrzuje svoji existenci. Ve skutečnosti by to mělo být obráceně. Protože vnímání vychází z nás, logické by mělo být: "Já existuji, a proto existuje i to ostatní". Ale pokrytectví se rozvinulo do takové míry, že se mysl opírá o to ostatní, aby získala zpětnou vazbu, že sama existuje, což je mylná víra od základu. Skutečnost, že existence našeho já je sporná, dává vzniknout klamu duality. Mysl je naše pracovní základna pro meditační praxi a pro rozvoj uvědomění. Ale mysl je něčím víc než jen procesem sebepotvrzování, způsobem dualistického spočívání na tom ostatním. Mysl také obsahuje to, co je známo jako emoce, což jsou nejvýznamnější události duševních stavů. Mysl nemůže bez emocí existovat. Pouhé denní snění a pouhé rozbíhavé myšlení samo o sobě nestačí. Bylo by to příliš nudné a dualistický klam by se příliš snadno obnosil. A tak máme sklon vytvářet vlny emocí, které se vzdouvají nahoru a dolů - vášeň, agresivita, ignorance, pýcha - všechny různé druhy emocí. Na začátku vytváříme emoce úmyslně jako hru, kterou se snažíme sami sobě dokázat, že existujeme. Ale nakonec se hra stane štvanicí a přinutí nás angažovat se daleko víc, než jsme původně zamýšleli. Jako když se lovec ze sportu a pro praxi ve střelbě rozhodne postřelit jelena v určitou chvíli do nohy. Jelen ale běží velmi rychle a najednou se zdá, že by mohl úplně zmizet. To je poslední výzva pro lovce, který se vrhne za jelenem, ale nyní se ho snaží zastřelit, snaží se ho zasáhnout přímo do srdce. A tak lovec byl vyzván a cítil se být poražen svojí vlastní hrou. S emocemi je to podobné. Nejsou nutným požadavkem pro přežití, je to námi vytvořená hra, která se nezdařila a v určitou chvíli zhořkla. Tváří v tvář takové nepříjemné situaci se cítíme velmi frustrovaní a úplně bezmocní. Taková frustrace způsobí u některých lidí posílení vztahu k tomu "ostatnímu" tím, že vytvoří boha nebo jiné obdobné projekce, jako jsou spasitelé, guruové, mahatmá a podobně. Vytváříme i všechny jiné možné druhy projekcí, jako jsou například sportovní či hudební hvězdy a to jen proto, aby nám znovu umožnily ovládnout naše teritorium.Vnitřní smysl spočívá v tom, že skrze uctívání těchto velkých bytostí začnou ony fungovat jako naši pomocníci, jako záruka našeho území. A tak jsme vytvořili celkem uspořádaný svět. Je hořkosladký. Věci jsou zábavné, ale současně nejsou zase zábavné příliš. Někdy se věci zdají velmi legrační a směšné, ale na druhé straně jsou zase děsivě smutné. Život má kvalitu naší hry, která nás chytila do pasti. Celá věc je vytvořena uspořádáním naší mysli. Můžeme si stěžovat na vládu, ekonomiku nebo na jiné velmi důležité věci, ale tyto faktory jsou druhotné. Původní proces, který je u kořene všech problémů, je boj o život, který jsme vytvořili uvnitř sebe. Prvotní boj o život jsme navodili již tím, že jsme uviděli sebe pouze jako odraz toho ostatního. Z toho vznikají automaticky problematické situace, které jsou výrazem tohoto boje. Jsou naší vlastní produkcí, čistě naší vlastní prací. A to je to, co se nazývá myslí. Podle buddhistické tradice je osm typů vědomí, dvaapadesát typů koncepcí a mnoho jiných druhů aspektů, o kterých se zde nemusíme podrobně zmiňovat. Všechny jsou založeny na prvotně dualistickém přístupu. Duchovní, psychologické aspekty, to vše je vázáno na říši duality - což je ego. Pokud se týče meditační praxe, pracujeme v meditaci spíše na této věci, než abychom se snažili utřídit problém zvnějšku. Pracujeme spíše na projektoru než na projekcích. Místo snahy třídit vnější problémy A, B, C, obracíme se směrem dovnitř a pracujeme spíše na tvůrci duality než na stvořeném. Je to začínání od začátku. Podle buddhistické tradice jsou tři hlavní aspekty "toho". V tibetštině se nazývají sems, rigpa a yid. Základní mysl je sems, což je jednoduchá schopnost vytvářet dualitu, kterou jsme již popsali. Rigpa znamená doslovně "inteligenci" nebo "jasnost". V běžné tibetštině, když se řekne, že má někdo rigpa, pak to znamená, že je bystrý a chytrý chlapík. Tato bystrost rigpa je druh vedlejší funkce, která se rozvijí ze základní mysli sems. Je to určitý druh právnické mentality, kterou rozvijí každý, když se dívá na problém různým způsobem, zevnitř ven a zvenku dovnitř, když se dívá z odlišných úhlů a rozebírá možnosti různých přístupů. Třetí aspekt je yid, což je smyslové vědomí. Tradičně se označuje jako šesté smyslové vědomí. Je zde zrak, čich, chuť, sluch, hmat a šesté je yid. Yid není mysl v tom smyslu, jako je sems, ale je to spíše mentální citlivost. Má vztah k srdci a je to druh vyrovnávacího faktoru, který ve vztahu k ostatním pěti smyslovým vědomím účinkuje jako ovládací panel. Když něco vidíme a slyšíme ve stejnou dobu, tak vizuální vjemy a zvuky jsou synchronizovány šestým smyslem a vytváří aspekty jedné události. Yid v procesu smyslové zkušenosti provádí automatickou synchronizační práci nebo pracuje jako automatický počítač. Můžeme ve stejnou dobu vidět, čichat, slyšet, chutnat a cítit, a všechny vjemy jsou vhodně harmonizovány. Díky yid nám dávají smysl. Takže yid je druh ústředního ladícího panelu, který koordinuje naši zkušenost do srozumitelného celku. V určitém smyslu je nejdůležitější ze všech tří aspektů mysli. Není tak inteligentní ve způsobu manipulace jako je sems. Sems má něco z politického postoje k našemu vztahu se světem, je orientován víc strategicky. Šestý smysl je více domácí funkcí. Snaží se udržovat koordinaci zkušeností tak, aby všechny informace přicházely natolik účinně, že neexistuje problém, že bychom nebyli v komunikaci s tím, co se děje. Na druhé straně rigpa je inteligence, výzkumný pracovník ve správě mysli a zajišťuje přehled nad celou situací. Zkoumá vztah mezi myslí a šestým smyslem, pokouší se nalézt všechny okolnosti současných neúspěchů, minulých neúspěchů, případně budoucích neúspěchů a pokouší se zjistit, jak je možné vše napravit. Tento výzkumný pracovník nemá skutečnou výkonnou moc, sílu uskutečnit akci na úrovni vnějších vztahů. Je spíše něco jako poradce státního úřadu. Tyto tři principy - sems, rigpa a yid - jsou pro nás v danou chvíli nejdůležitější. V tradiční literatuře je popisováno mnoho aspektů mysli, ale pro naše současné porozumění postačí tyto tři. Neměli bychom však brát příliš toto porozumění jako něco, co nám bylo řečeno a čemu proto máme věřit. Zkušenost, která je zde popisována, může být skutečně prožita osobně. Můžeme s ní pracovat a získat k ní svůj vztah. Určitá část naší zkušenosti je organizována naší základní myslí, určitá část šestým smyslem a určitá část naší inteligencí. Abychom pochopili základní funkce praxe bdělé pozornosti a uvědomění (mindfulness-awareness), domnívám se, že je pro nás velmi důležité uvědomit si i porozumět složitostem své mysli. To, co děláme, když se nás zmocňuje neklid v průběhu meditace a když máme pocit, že již déle nemůžeme sedět, je, že všechny aspekty mysli strčíme do jednoho pytle a vinu své frustrace svalíme na "tuto věc". Jsme frustrováni, cítíme, že jsme úplně ztroskotali, že nemáme žádné alternativy a začínáme se litovat. V jiném případě alternativy hledáme: jdeme do kina, koupíme si žvýkačku nebo cokoliv podobného. Ale život není tak jednoduchý. Není to tak jednoduché, abychom si mohli myslet, že "tato věc", pojímaná jako jeden celek, je špatná. Rovněž se nemůžeme zbavit svého základního neklidu tím, že jdeme do kina nebo že si koupíme žvýkačku. To, co je opravdu nutné, je navázat se sebou přátelství, abychom mohli otevřeně pracovat se svou základní situací. Existuje obrovský svět mysli, který téměř vůbec nevidíme. Tento celý svět - tento stan, tento mikrofon, světlo, tráva, tyto brýle, které nosíme - to vše je utvářeno naší myslí. Mysl každého z nás utváří a skládá tyto věci dohromady, každý trám a nýt je složen v mysli toho nebo onoho člověka. Tento celý svět je svět mysli, produkt mysli. To je zbytečné říkat a jsem si jist, že každý z nás to ví, ale připomínáme si to proto, abychom si uvědomili, že meditace není nějaká výjimečná aktivita, která znamená zapomenutí tohoto světa a odchod někam jinam. Když meditujeme, tak zacházíme přesně s tou myslí, která postavila tento stan, která vynalezla naše brýle a dala čočku do obrouček. Náš příchod sem je produkt naší mysli. Každý z nás má rozdílné duševní projevy, které dovolují ostatním, aby nás identifikovali a řekli: Tento hoch se jmenuje tak a tak, tato dívka se jmenuje tak a tak. Protože máme rozdi1né mentální přístupy, které tvarují výraz našich fyzických rysů, můžeme být identifikováni jako individua. Naše fyzické charakteristiky jsou rovněž součástí naší duševní aktivity. Takže svět mysli je živý svět. Když si to uvědomíme, tak práce s myslí již nadále není vzdálená, tajemná záležitost. Není to již zacházení s něčím, co je skryté nebo někde jinde. Mysl je přímo zde. Mysl je přímo vyložená ve světě. Je to otevřené tajemství. Počáteční metoda k navázání vztahu s myslí, která byla vyučována Pánem Buddhou a byla používána v minulých 2500 letech, je praxe bdělé pozornosti (mindfulness). Tato praxe má čtyři aspekty, které se tradičně označují jako čtyři základy bdělé pozornosti