Život zadarmo

Jak strávit pár dní na ulici bez koruny a ještě se přitom dobře pobavit Na Internetu lze v poslední době najít řadu serverů na téma Free Living či Sociál Exploiting, kde se převážně mladí lidé z celého světa, kteří sami sebe nazývají dumpstery (z anglického dumpster diving čili prohrabávání odpadkových košů), kolegiálně dělí o zkušenosti s životem bez peněz. Během pár dnů, které v Praze na zkoušku přežívám s děravou kapsou, mi jejich rady přijdou k nezaplacení. Doma sbalím spacák, karimatku, láhev s limonádou, jednu jízdenku, nůž, krabičku paralenu a vyrážím vstříc nástrahám velkoměsta. Bloumání po Praze se mi zakrátko omrzí, padá na mě únava a je mi zima. S houstnoucí tmou začínám odhadovat přítomnost deviantů za každých stromem. Posadím se na Pankráci u parku na lavičku blízko policejní služebny. Nedokážu usnout, hlídka mladých policistů po pár hodinách zaznamená mou přítomnost a překvapeně se táže, zda je všechno v pořádku. Přikývnu v odhodlání vydržet do rána. Společně s prvními slunečními paprsky se vydávám do blízkého parku, kde posbírám deset lahví od piva, které tu zůstaly ležet po nočních návštěvnících. Hned, co se v sedm ráno otevře nedaleký supermarket, vyměním je tam za rohlíky. Chutnají jako nikdy předtím. Pak spokojeně usínám na karimatce v parku pod korunou rozložitého jasanu. Nicnedělání na sluníčku je nepopiratelná výhoda života na okraji společnosti. Na lovu broskví Při cestování MHD použiji osvědčený trik dumpsterů, kdy jízdenku z turniketu vytáhnu co nejrychleji, abych v případě kontroly mohla ukázat lístek z rozmazanými čísly a tvrdit, že chyba je na straně stroje. Na Internetu jsou k vidění i návody na výrobu roztoků, ve kterých se dá barva z razítek vyprat, a lístek má tudíž trvanlivost omezenou jen kvalitou podkladového papíru. Existuje ale i jiný trik: nahlásit svůj stávající občanský průkaz jako kradený, nechat si vystavit duplikát a revizorům se prokazovat "ukradenou" občankou. V případě obsílky pak jednoduše tvrdit, že přestupek spáchal zloděj. Odpoledne zavítám do tržnice s ovocem a zeleninou. Na internetu jsem si totiž přečetla, že neprodané zboží, které by nevydrželo do dalšího dne, trhovci po skončení pracovní doby vyhazuji. A skutečně, u kontejnerů tu leží úhledné složené krabice s nahnilými broskvemi, rajčaty, cibulí, pórkem a několika svazky mrkve. V duchu lituji, že nejím maso. Málokdo totiž ví, že v některých řeznictvích jsou zdarma k dostání jinak neprodejné kosti nebo kůže, ze kterých se za předpokladu nalezené zeleniny dá uvařit polévka. Máte-li tedy kde. Broskve umývám pod vodou v pítku, vše, co se na nich jeví podezřelé, okrájím a s nedůvěrou se zakousnu. Chutnají úplně stejně jako ty ze supermarketu. Jídlo se dá sehnat i v různých charitativních zařízeních, jako je Naděje či Armáda spásy, ale musíte se většinou včas přihlásit a vejít se do limitu padesáti strávníků. Ateisty dlužno upozornit, že některá zařízení religiózního charakteru před jídlem vyžadují společnou modlitbu. Jak si vykoledovat tisícovku Odpoledne se na Národní třídě seznamuji s šestičlennou partou ryzích dumpsterů s dready v umolousaných mikinách s kapucou a batikovanými riflemi, vedle kterých se povalují dva psi neurčitého původu. V kruhu putuje krabicové víno a plastový talíř s množstvím vidliček čítající nejrůznější pochutiny jako smažený sýr nebo grilované kuře a velkou porci hranolek. "V Praze se dá zadarmo sehnat všechno," říká mi sebejistě Mirek, pětadvacetiletý mladík v mikině s nápisem Sex Pistols. Pro ovoce a zeleninu chodí večer na Havelský trh, čerstvé neprodané pečivo se dá zase najít u pekárny poblíž klubu Rock Café. V některých občerstveních na Národní třídě pracují soucitní prodavači, kteří když vidí, že dotyčný evidentně nemá peníze, tak mu ho prostě dají zadarmo. "Máj dost prachů od turistů," prohodí Mirek. Ptám se svých nových přátel, kolik si vydělají žebráním. Rozhořčeně mě hned opravují, že jde o "koledování". Tak kolik si denně vykoledujete? Přesně tolik, kolik potřebujeme, odpovídají. Ještě se jim prý nestalo, že by po něčem toužili a nedokázali si na to vydělat. "Nejvíc sem dostal tisícovku od jednoho kluka. Asi se chtěl vytáhnout před svojí markou," chlubí se Mirek. Obýváček v kanále K penězům se dá přijít i v odpadkových koších. Alena, drobná dívka s krátkými vlasy, vypráví jak takhle přišla ke dvěma tisícovkám stočeným do ruličky. "V popelnici jsem našla i funkční hi-fi věž nebo mobil," povídá a koleduje u kolemjdoucího cizince o pár drobných nebo alespoň o cigaretu. Když zjistí, že s cigaretou se chytá, řekne si rovnou o tři. Šestice z Národní třídy cestuje zásadně na černo. Revizoři už dopředu ví, že z téhle skupiny provize z pokuty nekouká, takže se je většinou ani neobtěžují kontrolovat. S přespáváním to bývá složitější. V létě to jde vcelku všude, kde vás nenajdou strážníci. S příchodem podzimu se začínají stahovat do neobydlených domů, a když pak udeří opravdové mrazy, je nejlépe v kanále. Ten je do té doby nepoužitelný, protože je tam až moc velké horko. V kanálech mají i elektřinu, kterou získají z vyřazených autobaterií. Do auta už jsou nepoužitelné, ale bez větších problémů dokáží na nějaký čas zásobovat proudem třeba starou černobílou televizi, která se také poštěstí najít v popelnicích. Co se hygieny týče, tak to občasné sprchování se odbyde u movitějších kamarádů vlastnících byt, při nejhorším pak někde v charitativním zařízení, jejichž služeb ale jinak dumpsteři využívají jen neradi. Mezitím, co mi Mirek vysvětluje, že život zadarmo je fenoménem ryze městský a na venkově, odkud pochází, je nerealizovatelný, oba do té doby klidně pospávající psi se zuřivě rozštěkají. Spatřili totiž kolemjdoucího pána s vesele pochrochtávajícím vietnamským vepříkem v postrojku na vodítku. "Vole, to sté ještě nikdy neviděli prase, nebo co?! - uklidňuje psy. Šopování za kačku Kolem půlnoci se loučím a odcházím raději vyškemrat noclech u známých. Rozhodně to je příjemnější než park, ale k ránu mě budí nevolnost. Předešlý spánek na letním sluníčku či snad ovoce z popelnice si vybraly svou daň. Spolykám dva paraleny a vydávám se opět do ulic. Cestou znovu vysbírám zálohované lahve. Společně ze zbytkem z předchozího dne mám nastřádáno úctyhodných padesát korun. Jelikož na jídlo nemám ani pomyšlení, volím nejoblíbenější ženskou zábavu - nakupování oblečení. Na bleším trhu poblíž stanice metra Paknrác je totiž za neuvěřitelných deset až padesát korun k maní oblečení, které se neprodalo v charitativních aukcích v zahraničí. Většinou jde o zboží z Anglie a Švýcarska. Kupuji cool rifle od renomovaného italského výrobce a tričko s potiskem. Dohromady za třicet korun. A to se tu občas dá narazit i na skutečné rarity, jako jsou kabáty britského námořnictva. (Manuálně zručnější dumpsteři si mohou věci na sebe sami vyrobit z druhotných surovin - například bytelné sandály z použitých pneumatik a provázků.) Navečer se vydávám do městské knihovny zadarmo prolistovat časopisy a zabrousit po internetu. Skoro mě mrzí, že můj život bez koruny už končí, neboť nacházím knihu plnou sofistikovaných rad pro dumpstery od američanky Abbie Hoffmanové s názvem "Steal This Book"("Ukradni tuto knihu"). Na adrese http: / / tenant.net/Community/ steal/ steal. html najdete kompletní přepis jednoho výtisku, který autor stránek - jak jinak -ukradl z Kongresové knihovny. *** SAMÉ POKLADY: V popelnicí můžete najít ruličku tisícikorun, funkční hi-fi nebo televizi. Ale musíte jich projít docela dost. Menu: V Naději i Armádě spásy dostanete zadarmo jídlo, najíst Vám dají také u hnutí Hare Krišna, ale tady si nejdřív musíte vyslechnout duchovní přednášku $$OBR56678$$