Duchovní aspekty hnutí rave

Základním aspektem Extáze je zbavit člověka strachu. Ačkoliv si to mnozí z nás neuvědomují, strach je hlavním kontrolorem našich emocí a našeho chování. Zakladatel řádu jezuitů, Ignác z Loyoly, měl mystický zážitek, způsobený zraněním a horečkou. Dnes se už ví, že fyzické utrpení vyvolává podobné tělesné reakce jako psychedelické drogy. Zda tělo samo produkuje psychedelické látky, nebo anebo jen reaguje na produkce endorfinů, není ještě jasné. Psychedelické drogy mění vědomí a často poskytují dramatické vhledy, které může být velmi obtížné reprodukovat jiným. Základním aspektem Extáze je zbavit člověka strachu. Ačkoliv si to mnozí z nás neuvědomují, strach je hlavním kontrolorem našich emocí a našeho chování. Cenzuruje naši řeč i myšlenky, ochraňuje nás abychom nevypadali jako blbci. Pokud se ale strach stane stereotypem a běžným druhem chování, nedokážeme se pak uvolnit, pobavit, vyjádřit vztah (bez sexu). Ve smyslu tvrzení, že “láska je absence strachu” je tedy extáze drogou lásky. Při terapii uvolňuje emoční traumata, meditátorům poskytuje možnost navázat skutečně niterný dialog se sebou samým. Co je ale fascinující, je časté tvrzení účastníků celonočních tanečních koncertů, kteří tvrdí, že jim jde o duchovnost. Připadají si jako účastníci nějakého duchovního rituálu a oslavují tak jednotu a změněné stavy vědomí. Toto hnutí může být posuzováno jako transcendentální zkušenost proměny mysli, poskytující uvolnění z okovů materialistické společnosti. Tanec, extáze a jiné drogy uvolňují zámky a otevírají dveře do žádoucích stavů vědomí. Dýdžejové pak hrají roli jakýchsi knězů, kteří, ovládajíce svůj mixážní pult, připomínající oltář, reagují na náladu davu. Tanečníci svým tancem uctívají Boha změněného vědomí. Terrence McKenna vidí v kultuře rave reakci po svobodě toužících mladých lidí, kteří se brání totalitě centralistického ega. Dr. Jerry Beck dokonce ve své knize uvádí, že se mladí takto napojují na Sheldrakeovy “morfické rezonance”. 137 dotázaných raverů uvedlo, že pociťují “zvýšenou duchovnost”. Loni vzal jeden sociolog na rave party 70 tiletého zenového mnicha. “To je meditace!” křičel do hluku. Později vysvětloval, že aby lidi naučil být si takto dokonale vědomi svých akcí a myšlenek, učí je pomalou meditační chůzi. A při pohledu na roztančené mladé lidi si uvědomil, že jeho zenová škola učí západní introverty usebrat se, meditovat a soustředit, zatímco oni potřebují spíše uvolnit se a naučit se svobodně se vyjádřit třeba pohybem. Duchovní aspekty kultury rave zdůrazňují stále častěji i někteří vůdčí organizátoři takovýchto setkání. Některé parties začínají dokonce skupinovou meditací