KOLO ŽIVOTA

ŽIVOTA KOLO KOLO ŽIVOTA Kdo jen spočítá, kolikrát již … Rodil jsi se a vyrůstal, učil se a zrál, plodil a vychovával děti, pracoval nebo bojoval. Pak jsi stárnul, slábnul na těle i na duchu - a nakonec jsi umíral. Kolikrát již…? Teď … Jsi na cestě, někde mezi zrozením a smrtí. Víš kolik máš za sebou, ale nikdo neví, kolik ještě zbývá, než se naplní Tvůj čas. Kdo jen tuší, kolikrát ještě … Budeš se rodit a růst, učit se a zrát, Plodit a vychovávat děti, pracovat nebo bojovat. Pak budeš stárnout, slábnout na těle i na duchu – a nakonec budeš umírat. Kolikrát ještě…? Jednou bohatý, tu zas chudý, jednou zdravý, podruhé churavý, zítra krásný, pozítří ošklivý, dnes nasycen, zítra – hladov snad? Nedočkavě vzhlížíš k novému, avšak - obsahem nového je již staré. V bohatství je chudoba, ve zdraví nemoc, v kráse ošklivost, v jídle hlad, ve zrození smrt. Zvenčí nepřijde nic, co by nestárlo a nezaniklo. Věz, že nové nepřijde, než v Tobě samotném, bude-li to vůle Tvá. Nedočkavě vzhlížíš k novému a nevidíš, že staré si jen nasazuje masku novosti, aby bylo znovu žádáno a chtěno. Tak jsi polapen - a konce toho nevidět. Budeš získávat a ztrácet, znovu nacházet, co jsi už jednou našel, neboť kdo nemá, bude mu odňato i to málo, co má. Stále znovu a znovu v nekončícím vlnobití myšlenek a citů, zmítán od zisku ke ztrátě, od chtění ke chtění. Pořád znovu a znovu – a nenalezneš pokoje, dokud neprocitneš a neopevníš svůj dům, a neučiníš z něj chrám věčného světla, místo skladiště všelikého smetí. Smrt je příčinou zrození, nikoli zrození příčinou smrti. Tento svět je požehnán plody věčnosti. Takové hledej a sklízej, abys byl živ ty i tvůj dům. Aby nalezené zůstalo nalezeno a ztracené ztraceno, aby již nevzplálo jednou pohaslé, a co vzplálo, ať nevyhasne.