Bdělá pozornost k mysli Trungpa Rinpoče

Často je bdělá pozornost pojímána jako pozornost. To by však nemělo vzbudit dojem, že bdělá pozornost znamená pozorování nějakého dění. Bdělá pozornost spíše znamená být plně pozorný než něco pozorovat Bdělá pozornost k mysli Často je bdělá pozornost pojímána jako pozornost. To by však nemělo vzbudit dojem, že bdělá pozornost znamená pozorování nějakého dění. Bdělá pozornost spíše znamená být plně pozorný než něco pozorovat. Touto praxí se spíše navozuje proces inteligentní bdělosti než jen mechanický proces pouhého pozorování toho, co se děje. Zvláště čtvrtý základ, což je bdělá pozornost k mysli, má kvality probuzené, činné inteligence. Inteligence čtvrtého základu spočívá v pocitu jemného doteku. Když otevřeme okna a dveře místnosti, tak můžeme mít do určité míry pocit z vnitřku místnosti a současně i z čerstvého povětří venku. Bdělá pozornost k mysli přináší podobný druh inteligentní rovnováhy. Bez mysli a jejích konfliktů nemůžeme meditovat a vytvářet rovnováhu nebo něco podobného v tomto smyslu. Proto jsou konflikty, které v mysli vznikají, považovány za nezbytnou součást procesu bdělé pozornosti. Ale současně musí být tyto konflikty dostatečně kontrolovány, abychom se mohli vrátit k bdělé pozornosti dechu. Musí být udržována rovnováha. Máme určitou kázeň, takže nejsme zcela ztraceni v denním snění, avšak neztrácíme svěžest a otevřenost díky tomu, že nedržíme pozornost zase příliš pevně. Tato rovnováha je stavem plného bdění, bdělé pozornosti. Lidé rozdílných temperamentů si přinášejí rozdílné přístupy k meditační praxi. Někteří jsou extrémně ortodoxní, jsou k sobě skutečně diktátorští. Jiní jsou mimořádně volní. Přidržují se jen meditační pozice a jinak nechají vše probíhat. Někteří bojují střídavě s těmito oběma extrémy a nevědí, co mají přesně dělat. Jak člověk k situaci vsedě přistupuje, to zřejmě závisí na různých náladách a rozdílných typech lidí. Vždy je ale zapotřebí určitý pocit přesnosti a určitý pocit volnosti. Význam bdělé pozornosti k mysli spočívá vtom, že jsme se svou myslí. Když sedíme a meditujeme, jsme tady, jsme se svou myslí. Jsme se svým tělem, jsme s pocitem života nebo s pudem sebezáchovy, jsme s pocitem úsilí. A současně jsme se svojí myslí. Jsme právě zde. Bdělá pozornost k mysli navozuje pocit přítomnosti a pocit přesnosti v tom smyslu, že jsme zde. Jsme tady, a proto sami sebe nemůžeme minout. Jestliže tady nejsme, můžeme se minout. Ale je zde ještě jedna možnost: když si uvědomíme, že zde nejsme přítomni, tak to znamená, že zde jsme. Přivádí nás to zpátky tam, kde jsme byli. Celý proces je ve skutečnosti velmi jednoduchý. Bohužel k vysvětlení jednoduché věci je zapotřebí mnoho slov, mnoho gramatiky a mnoha metrů magnetofonové pásky. Nicméně je to velmi prostá věc. A tato věc zahrnuje nás a náš svět, nic jiného. Neobsahuje nijak zvlášť osvícení nebo metafyzické porozumění. Ve skutečnosti tato jednoduchá věc neobsahuje příští minutu nebo minutu předešlou. Zaujímá velmi malé místo, to, kde právě jsme. Vlastně pracujeme na velmi malém základě a přitom si myslíme, že jsme velcí, velmi významní a že pokrýváme rozsáhlou oblast. Vidíme se tak, jako bychom měli svou historii, budoucnost a tady spočíváme ve svém "velkém údělu". Ale když se na sebe podíváme jasně, přímo v tuto chvíli, tak vidíme, že jsme prostě zrnko písku, jsme jenom človíček zaujatý pouze malou tečkou, která existuje a nazývá se "současnost". V dané chvíli můžeme pracovat pouze na jedné takové tečce a bdělá pozornost k mysli přistupuje k naší zkušenosti tímto způsobem. Jsme zde a přistupujeme k sobě na velmi prostém a jednoduchém základě "toho". "To" nemá zvláště mnoho dimenzí a různých perspektiv. Je to prostá a jednoduchá věc. A správné pochopení sebekázně spočívá v tom, že máme přímý vztah k této malé tečce "současnosti". Jestliže pracujeme na tomto základě, je možné vidět tak říkajíc podstatu věci; je možné začít vidět, co současnost skutečně znamená. Tato zkušenost je velmi objevná, protože je velice osobní. Osobní zde však neznamená malicherný nebo nízký. Myslí se tím, že tato zkušenost je naše. Můžeme se snažit sdílet zkušenost s někým jiným, ale pak se to stane jeho zkušeností a nedojde k tomu, co bychom si přáli - aby se naše a jeho zkušenosti smísily dohromady. To se nám nikdy nepodaří. Lidé mají rozdílné zkušenosti reality, které se nemohou dohromady smísit. Dobyvatelé a diktátoři všech druhů se snažili ostatní přinutit, aby přijali jejich zkušenost, chtěli udělat velký vývar ze všech myslí a ten chtěli sami kontrolovat. To je však nemožné. Při zhotovování takového duchovního slepence každý zatím selhal. A tak musíme přijmout, že naše zkušenost je osobní. Tato osobní zkušenost současnosti je hodně zde a je velice jasně zde. Dokonce ji ani nemůžeme zahodit. Během praxe vsedě nebo při praxi uvědomování ve všedním životě se právě proto nesnažíme řešit nějakou velkou řadu různých problémů. Díváme se na jednu situaci, která je velice omezená. Je natolik omezená, že zde není dokonce ani prostor pro klaustrofobii. Kdyžto tady není, tak to tady není, propásli jsme to. Když to tady je, tak to tady je. To je nejdůležitější prvek bdělé pozornosti k mysli. Jednoduchost plného zaměření na to, co zde je, naprostá přítomnost. Mysl pracuje jednoduše. Jednou a znovu jednou. Jedna věc v jednu chvíli. Bdělá pozornost k mysli spočívá v tom, že jsme stále zde, při tomto jednom výstřelu percepce. Dostáváme úplný obraz, v kterém nic neschází: Probíhá "to", nyní "to" probíhá a nyní "to" probíhá. Není zde žádný únik. Dokonce když se zaměříme na unikání, je to také rychlý pohyb v okamžiku, kterého si můžeme být vědomi. Můžeme si být vědomi svých úniků - svých sexuálních fantazií nebo svých agresivních fantazií. Jedna věc v jednu chvíli probíhá vždy - v přímém, jednoduchém pohybu mysli. Proto se v tradiční technice bdělé pozornosti doporučuje, abychom si byli vědomi každého jednoduchého výstřelu percepce a brali jej jako myšlenkový proces mysli, "myslím, že slyším zvuk, myslím, že cítím vůni, myslím, že cítím horko, myslím, že cítím zimu". Vždy jde o jeden plný přístup k zážitku - je velmi přesný, velmi přímý - jeden jednoduchý pohyb mysli. Věci vždy probíhají takovým přímým způsobem. Často máme sklon si myslet, že jsme velmi chytří a že se můžeme zbavit této přímé povahy věcí. Cítíme, že bychom mohli obejít tuto prostotu bez výběru tím, že přistoupíme k věcem zadními dveřmi nebo seshora, z výšky. Cítíme, že je to způsob, jak bychom mohli sobě dokázat, že jsme velmi inteligentní a nápadití. Jsme lstiví a proměnliví, ale nějak to nepracuje. Když si myslíme, že k něčemu přistupujeme zadními dveřmi, činíme tak díky iluzi, že je zde něco jiného, k čemu můžeme přistupovat. Ale v danou chvíli jsou zde pouze jen zadní dveře. Jeden vjem zadních dveří, to je celek toho, co zde je. Jsme zadními dveřmi. Když přistupujeme k věcem shora směrem dolů, tak všichni, vy, já, každý z nás, jsme tady nahoře. Celá věc je tady nahoře, místo aby byla někde jinde, takže nemusíme sestupovat dolů, dobývat ji a kontrolovat. Není zde naprosto nic jiného. Je to záležitost jednoho výstřelu. Tento jeden výstřel reality je vše, co zde je. Samozřejmě, že si můžeme vytvořit iluzi. Můžeme si představit, že dobýváme vesmír tím, že se zmnožíme na stovky osobností a aspektů, na dobývající a dobývané. Ale podobá se to snovému stavu člověka, který skutečně spí. Je zde pouze jeden výstřel - vše se odehrává pouze jednou. Je zde jenom "to". Proto je bdělá pozornost k mysli použitelná. A tak by se k meditační praxi mělo přistupovat tímto prostým a velice základním způsobem. Zdá se, že to je jediný způsob, který můžeme použít pro svoji zkušenost toho, co skutečně jsme. Díky tomuto přístupu neupadáme do iluze, že můžeme fungovat jako sto lidí najednou. Když tuto jednoduchost ztrácíme, začneme se zabývat sebou. "Zatím co dělám tady to, může tamto proběhnout tak nebo tak. Co budu dělat?" Tím, že si myslíme, že se toho odehrává víc než jen tady to, zaplétáme se do naděje a strachu, které se vztahují k věcem, jež ve skutečnosti neprobíhají. Ale tak se to opravdu neděje. Zatímco děláme tady to, děláme tady to. Když se děje něco jiného, děláme něco jiného. Ale dvě věci nemohou probíhat najednou. Je snadné si představit, že dvě věci probíhají najednou, protože náš pohyb dopředu a zpátky mezi dvěma věcmi může být velmi rychlý. Ale i tehdy provádíme pouze jednu věc v danou chvíli. Skáčeme dopředu a dozadu místo toho, abychom byli na dvou místech najednou, což je nemožné. Smysl bdělé pozornosti k mysli spočívá ve zpomalení roztěkaného přeskakování dopředu a zpátky. Musíme si uvědomit, že nejsme žádní výjimeční akrobaté. Nejsme v tom dobře trénovaní. A dokonce ani zvláště dobře trénovaná mysl nemůže zvládnout mnoho věcí najednou, dokonce ani ne dvě. Ale protože věci jsou velice prosté a přímé, můžeme se soustředit, uvědomovat si a být bděle pozorní k jedné věci v danou chvíli. Tato jednobodovost, prostá pozornost se zdá být základní věcí. Je nutné uplatňovat tuto logiku pořád a uvědomovat si, že dokonce i prostá pozornost k tomu, co děláme, je nemožná. Jestliže jsme prostě pozorní k tomu, co děláme, pak jsme dvě osoby. Jedna je prostě pozorná a druhá něco dělá. Skutečná prostá pozornost znamená být plně zde v tuto chvíli. Nemůžeme být prostě pozorní k tomu, co děláme, nemůžeme být bděle pozorní k něčemu. To je nemožné. Bdělá pozornost je akt a rovněž je to prožitek, což probíhá ve stejnou chvíli. Je samozřejmé, že zpočátku, dříve než jsme skutečně bděle pozorní, můžeme mít určitý postoj, kterým vyjadřujeme ochotu být bděle pozorní, ochotu se odevzdat a ukáznit se, což je poměrně dost dualistické. Ale pak prostě věc provádíme, pouze ji děláme. Plně to vystihuje slavné úsloví zenu, "když jím, tak jím, když spím, tak spím". Prostě věci provádíme absolutně bez jakýchkoliv jiných asociací týkajících se toho, co děláme, nebo týkajících se bdělé pozornosti. Když začínáme cítit, že se asociace týkající se bdělé pozornosti objevují, pak se začínáme rozštěpovat. Musíme pak čelit svému odporu a stovkám jiných věcí, které na nás začínají zdánlivě útočit a obtěžovat nás. Snaha být uvážlivě bděle pozorný v sobě obsahuje příliš pozorovatele. Ztrácíme jednoduchost prostého výstřelu