Někteří hádají budoucnost, jiní přemýšlejí nad svou minulostí a hodnotí své činy, stále dokola přemílají v myšlenkách, "měl jsem to udělat?, neměl jsem tam chodit, měl jsem mu říct, co si o tom myslím, včera jsem byl na zahradě". Všechny myšlenky se soustřeďují na minulost nebo budoucnost, mysl nedokáže zůstat v přítomnosti, přitom právě přítomnost je jediný okamžik, který můžeme ovlivnit. Jenom ten nepatrný okamžik, tak krátký a přesto je v něm ukryto velké tajemství. Proč se zabývat a omlouvat své činy v minulosti? Ty přece už neovlivním, můžu se z nich pouze poučit. A budoucnost, ta nám přece taky nepatří, příští okamžik tady už nemusím být, každodenní starosti, které si lidé dělají jsou zbytečné, protože zítřek může proběhnout úplně jinak. Pak si říkáte, já jsem se tak trápil a ono se to vyřešilo úplně jinak. A včerejší trápení je zbytečnost a pokud se něco nevyřeší, stejně jednám ve chvíli, kdy mám jednat.
A přítomnost? - ááá, teď, už to mám, teď, pozdě, sakra, hned, TO!, teď a co? TO - už je přece dávno pryč.
čas sa nedá uchopiť.preto je asi dobre zo začiatku rozmýšlat nad každým svojím krokom tu a teraz, aby bol správny s pravdou stotožnený. neskôr sa nájde správne zabehaná kolaj a mišlienky ustanú.
OdpovědětVymazat