Technika snění

Vybráno z knihy GATO Učení Nagualů Postup je jednoduchý. Stačí si ve snu uvědomit, že spíme a na něco se upřeně zadívat. $$OBR53555$$ Castaneda ve své knize The Art of Dreaming popisuje čtyři brány ze ze sedmi, jimiž musí čaroděj projít. V této knize bude popsána jen první brána, neboť snění může být velmi nebezpečné počínaje druhou branou. Snění pracuje přímo s naším éterickým, energetickým či snovým tělem. Využívá spánku, kdy naše fyzické tělo spí, k přemístění bdělého každodenního vědomí do těla éterického. Postup je jednoduchý. Stačí si ve snu uvědomit, že spíme a na něco se upřeně zadívat. Nejvýhodnější je se podívat na své ruce, neboť věc, na kterou se po uvědomění prvně zadíváme, slouží jako most, přes který přechází naše bdělé vědomí do snu a činí z něj snění. A ruce jsou vždy pohotově připraveny, když potřebujeme nový přísun bdělého vědomí. Don Juan učí, že poté, co jsme se podívali na ruce, máme pohlédnout na další předměty ze svého okolí ve snu. Musíme však odvrátit zrak, jakmile věc, na kterou se díváme, začne pozbývat pevných tvarů, rozplývat se a měnit se. Zároveň s rozplynutím tohoto předmětu by se v počátcích naší praxe rozplynula i naše snová pozornost. V okamžiku, kdy cítíme, že naše snová pozornost slábne, musíme se opět podívat na ruce. Tím opět získáme bdělé vědomí. Zdokonalit tuto fázi techniky trvá dlouho. Naším úkolem je vytrénovat neprchající snovou pozornost a dosáhnout toho, aby se předměty a krajiny kolem nás svévolně neměnily a nerozplývaly. Slovy čarodějů - musíme se naučit přimět svůj slučovací bod, aby zůstal stabilním tam, kam jsme ho pomocí snění přemístili. V další etapě se naučíme přecházet z jednoho snění do druhého. Je to podobné střídání programů v televizi. Buď ve snění máme pocit, že jsme se probudili, a ocitneme se, nebo lépe řečeno, propadneme se do dalšího snění. Naše vědomí je stále bdělé a chvíli trvá, než si uvědomíme, že sníme nové snění. Nebo druhou technikou k témuž cíli je schopnost užít zvláštních předmětů ze snění, dívat se na ně tak dlouho, až se začnou rozplývat v jakémsi víru, a nechat se tímto vírem vtáhnout do dalšího snění v jiném prostředí. Až potud je snění víceméně bezpečné. Ale pozor, snění může být velmi návykové a devastující, zvlášť když se naučíme snít o velmi příjemných věcech a libujeme si v tom. Don Juan říká, že snění je branou do jiných světů a v těch světech jsou i jiné bytosti než lidé. Když pomocí speciální techniky projdeme druhou branou, ocitáme se v prostoru, kde slídí i různé predátorské bytosti, které se živí vědomím jiných bytostí, tedy i snivců. Takové střetnutí může pro snivce skončit hůře než smrtí. Realita snění je stejně skutečná jako realita všedního dne! Projít třetí branou znamená naučit se zřít přímo energii, z které je utkán náš vesmír. Dále znamená zkompletovat své energetické tělo, být schopen s ním cestovat do jiných světů a jednat v něm ve světě každodenních událostí. Abychom prošli čtvrtou branou musíme být schopni cestovat i do oblastí, jež existují jen v mysli nebo záměru někoho druhého - například ocitnout se a svobodně jednat ve snu, který sní někdo jiný. Cesta žen ve snění je naprosto rozdílná. Díky sekundárním funkcím dělohy jsou ženy schopny ovládat své snové tělo přímo. Snění je přirozená schopnost žen a je důsledkem dostatku energie. Při nabytí určitého stupně vnitřní energie žena v sobě probudí skryté zdroje a začne sama snít. První lekce zní: zevnitř své dělohy musí žena zaměřit svoji pozornost na nějaký předmět, který je ze světa, jenž předchází snu. Tedy v počátečních fázích je to předmět ze světa každodenních událostí. Nezáleží na tom, jaký je to za předmět, ale důležitý je akt vědomého zaměření pozornosti na tento předmět před snem a během snu. Žena se ve snu uvědomí a začne snít v tom okamžiku, kdy se rozvzpomene na onen vnější předmět. Tím může být kamínek uložený na pupek nebo vložený do vaginy. Jakmile si na něj žena zvykne, bude jí sloužit jako most k přenosu vědomí z hmotného těla do snového a naopak. Za zmínku stojí, že různé techniky a školy snění vznikaly a vyvíjely se nezávisle na sobě v různých částech světa. Je snad možno říci, že pro naše prapředky bylo snění tak samozřejmé a dostupné jako pro nás sledování televize. V mnoha kulturách a duchovních naukách byly objeveny metody, jak své bdělé denní vědomí uchovat i ve stavu fyzického spánku a v průběhu snů. Například tibetská buddhistická mystika rozlišuje šest stavů vědomí, Jedním z těchto stavů je sen. Pomocí jógy a meditací se učedník snaží procházet všemi těmito stavy při plném uvědomění se včetně okamžiků smrti a znovuzrození. Impulsem k mé praxi vědomého snění byly knihy Carlose Castanedy s jednoduchým návodem: V době spánku, ve snu, si uvědom, že spíš, a podívej se na ruce svého snového těla. Po několik let jsem praktikoval pouze tuto techniku, a tak jsem neovlivněn čímkoli jiným vyzkoušel a objevil vlastní cvičení ve snění. Později jsem si přečetl poslední Castanedovu knihu The Art of Dreaming, což samozřejmě ovlivnilo moji praxi. Čarodějové říkají, že umění snění je schopnost využít obyčejných snů a přetvořit je do kontrolovaného uvědomění speciální silou pozornosti. Celý proces začíná tím, že se člověk rozpomene a podívá se na své ruce. Abych toho docílil, při usínání jsem si opakoval: „Podívej se na své ruce, uvědom se.“ Se zavřenýma očima jsem si vizualizoval ruce. l když jsem tu noc neuspěl, ráno jsem si prošel své sny a připomněl si, v jakých situacích jsem hleděl na své ruce, aniž bych se rozpomenul. Nicméně do měsíce se dostavil úspěch. Upadnout do snění je tím snazší, čím déle jsme už spali. Mně velmi pomohlo sednout si uprostřed noci na hodinu do zazenu a pak znovu usnout. Ovšem čím později do snění upadneme, tím více snění ztrácí na hloubce a na síle. Do snění upadám dvěma způsoby. První, obtížný a vzácný způsob je ten, že udržuji bdělé vědomí po celou dobu usínání až do okamžiku, kdy mé tělo spí. Tento způsob popisuje Castaneda v knize The Eagles Gift. Častý je druhý způsob, kdy si v průběhu snu uvědomím, že spím. V začátcích praxe je téměř nezbytné se okamžitě po tomto uvědomění podívat na ruce. Získá se tím kontrola a síla do dalších akcí. Vždy, když se ztrácí kontrola nad sněním, je záhodno podívat se na ruce. V počátcích své praxe jsem to řešil i tak, že jsem ve snění putoval s rukama před obličejem a tak neztratil kontrolu. V obyčejném snu se často člověk vidí z pozice pozorovatele. To znamená, že se vidí celý i s hlavou. Ve snění čarodějů to tak není, náš pohled se neliší od způsobu, jakým se vnímáme v bdělém stavu. Účelem snění pro čaroděje je naučit se ovládat své energetické astrální - snové - tělo. Podle čarodějů je snové tělo produktem čiré energie a je jakýmsi protipólem k tělu hmotnému. Na snové tělo se nevztahují fyzikální zákony a je možno v něm cestovat kamkoli ve vesmíru nebo vidět přímo energetická pole, z nichž je utkán kosmos. Poloha fyzického těla při spánku mi rovněž usnadňuje snění. Spím vždy na zádech. Dle čarodějů je centrum snění ve fyzickém těla zhruba na místě čtvrté čakry, uprostřed hrudi. Jestliže se ve spánku dotýkám rukou tohoto místa, snění se vždy prohloubí. Stejný výsledek se dostaví, spím-li s rukama složenýma do mudry nebo, a to především, s rukama sepnutýma na hrudníku. Čarodějové doporučují v době snění tisknout jazyk na měkké patro ve svém fyzickém těle, což také přispívá ke kontrole snění. Nemá smysl se rozepisovat o možnostech snění. Je to oblast magie, zázraků, fantastických cest a dobrodružství. Ovšem stejně tak má snění své zápory a úskalí. Je možné ve snění předčit kousky Davida Copperfielda, vysnít si návštěvu harému nebo další díl scifi Star Trek. S tím však souvisí velké nebezpečí. Od určité hloubky začíná být snění procesem, který vytváří karmu, je proto při praxi tohoto fascinujícího umění zapotřebí velké obezřetnosti a rozmyslu. Tedy pozor, ve snění se lze nejen osvobodit od mnohých omezení a zvyšovat svou bdělost, ale také nadělat si spousty zlé karmy, nebo se i úplně zotročit. Snění se může stát návykovou drogou, kdy člověk přenese těžiště života do tohoto stavu vědomí, kde se mnohdy může chovat jako svrchovaný pán všeho. V krajinách snění se člověk může setkat také s jistými démony, kteří se živí vědomím vnímajících bytostí. Toto střetnutí může skončit hůř než smrtelně, a don Juan před tím neustále varuje. Ovšem ve snění lze potkat rovněž ochranné bytosti a učitele. Já sám jsem ve snění dostal lekce létání. Já osobně praktikuji snění proto, že chci poznat různé techniky duchovních cest a zvyšovat svou bdělost. Jsem si vědom vnitřní prázdnoty snění a přijímám totální zodpovědnost za všechny své činy ve snění i snu. Po pročištění své praxe snění ji chci v pravý okamžik je odložit. Zen se sněním nezabývá. Mistři říkají: „Když spíš, tak spi, až se vzbudíš, buď úplně bdělý.“ Rizika snění jsou opravdu velká. Mistři, kteří dosáhli buddhovství, už žádné sny ani snění nemají, protože jejich mysl už nic nevytváří. Zenový patriarcha Seung Sahn říká: „Jak myšlení, tak snění je jen produktem tvého vědomí. Snění je velice jednoduché - je to činnost sedmé a osmé úrovně vědomí, které nejsou limitovány prostorem a časem. A tak ve snu můžeš navštívit různá místa. Ale při snění za bílého dne používáš šestého vědomí, které je spojeno s očima, ušima, nosem, jazykem a tělem, a je tedy omezeno prostorem a časem.“ (Podle buddhismu je prvních pět úrovní vědomí spojeno se smysly, na šesté úrovni kontrolujeme své tělo, na sedmé úrovni vědomí je naše malé já, které nás utlačuje požadavky typu „to chci, to nechci“. Osmá vrstva je jakýsi velkosklad pocitů a vzpomínek.) Jinde Seung Sahn říká: „Snění je projevem sedmé a osmé vrstvy vědomí. Předtím jsi něco vytvořil, a to něco zůstalo v osmé vrstvě. V noci se šestá vrstva odděluje od sedmé a osmé. Všechna zlá i dobrá karma je uskladněna v tvé osmé vrstvě. Když má někdo mnoho špatné karmy, v noci se mu zdají zlé sny. Někdo má více dobré karmy, a tak se mu zdají dobré sny. Jenže tyto sny jsou vlastně prázdné - neexistují. Budeš-li delší dobu udržovat prázdnou mysl, zlá i dobrá karma se rozpustí, zmizí a tvé vědomí se pročistí.“